Ježíšek. Patří k českým Vánocům úplně neodmyslitelně. Nosí dárky dětem i dospělým, ve městě i na vesnici, hodným i zlobivým… Když jsme byli malí, cítili jsme k němu ohromnou bázeň a úctu, protože jsme si nedovedli představit, jak to dělá, že stíhá pozorovat všechny děti na světě, jestli jsou hodné, a pak ještě každého na Štědrý den dovede včas a poměrně cíleně obdarovat. Psali jsme mu dopisy plné hrubek, ale také plné očekávání. Věřili jsme, že existuje a že nás zase – jako loni – navštíví a zvonečkem ohlásí, že nadílka je pod stromečkem a už se smí do obýváku…
Ježíška vždycky obklopovala aureola tajemnosti a záhadnosti, ale každý z nás si ho nějak představoval. Já například jsem si myslela, že je to malý andělíček, který vypadá trochu jako batole a který se pro lepší mobilitu přesunuje letadýlkem. Udělala jsem malou anketu mezi známými. Někteří ho prý v dětství vnímali jako nehmotnou postavu, která pak logicky nemusela řešit pragmatické problémy fyzického přesunu. Pro jiné měl Ježíšek podobu zlatého obláčku, ze kterého nad komínem padají dárky. Další zase řekl, že Ježíšek byl chlapeček v bílé košilce, který přistává na lopatce. Jiní si – zřejmě díky jazykové podobnosti – pletli Ježíška s ježkem.
A dnešní děti? Ty v tom mají trošku hokej a podle všeho si myslí, že Ježíšek chodí v červeném oblečku s bílou kožešinkou a má dlouhé fousy. Aspoň podle toho, jak je slyším reagovat venku na ulici na vánoční výzdobu obchodů. „Mami, mami, hele, Ježíšek,“ volal tuhle jeden chlapeček školkového věku na svou matku a ukazoval jí radostně na figurku nefalšovaného Santa Clause, který byl asi na baterky, protože chlapci blahosklonně kynul…

A co vy, jak jste si představovali Ježíška, když jste byli malí?
Reklama