Obří megashow typu předávání zlatých sošek Oscarů, jež udílí každoročně Americká filmová akademie, bývají jedna jako druhá. Liší se sice počtem a významností celebrit, celkovými náklady na uspořádání a sledovaností v televizi, ale vždycky to bývá pompézní záležitost, kde se chřestí diamanty, předvádějí se modelové róby, nová prsa a umělé zuby. Letos ale Oscar nebyl jen docela obyčejnou snobárnou, letos byl trochu jinačí.
Ne, že by Whoopi Goldbergová, která večerem provázela už po čtvrté, nebyla dost střelená (své vystoupení zahájila v rozpustilém kostýmu a la Moulin Rouge). Ne, že by ocenění umělci méně plakali a méně děkovali Bohu a rodičům. Ne, že by mezi vítězi nebyli favorité. Ale událo se toho spousta nového. Tak za prvé – bezpečnostní opatření ještě nikdy nebyla tak přísná (přece jen se ještě Amerika nevzpamatovala ze zářijového šoku). Za druhé – sošky Oscara za nejlepší výkon v hlavní ženské i mužské roli si odnesli umělci černé pleti, což pozorovatelé hodnotí jako úžasné a definitivní prolomení rasových bariér v top-showbusinessu. Ne, že by herci tmavé pleti nikdy dříve Oscara nedostali, ale v této kategorii se to poprvé a naposledy podařilo Sidney Poitierovi v roce 1963! A co se týká žen, ty – včetně Whoopi – dosáhly zatím maximálně na Oscara za nejlepší výkon v roli vedlejší.
Jako politický akt působilo i ocenění v kategorii nejlepší filmová píseň, které dostal Američan Randy Newman (nominován již po 16) za skladbu "If I Didn't Have You" z filmu Monsters, Inc. Všichni, včetně Randyho samotného, byli výrokem akademiků překvapeni, protože se spíš čekalo vítězství Paula McCartneyho (jak sám řekl, ústřední píseň k Vanilla Sky prý napsal během deseti minut v kuchyni a vítězství Randymu přeje ze všech nejvíc, protože je to Američan a Amerika potřebuje vyhrávat) nebo Enyi (Pán Prstenů).
Reklama