Otázka by mohla také být postavena takto: Je výhodnější nástřih, nebo roztržení? Na tuto otázku  neexistuje uspokojivá odpověď. Nejprve je třeba vysvětlit, proč problém vůbec vzniká. Rodící se hlavička na konci II. době porodní rozpíná a vždy více či méně traumatizuje pochvu a její okolí, zejména velmi složitou vrstvu svalstva pánevního dna a nakonec i hráze. Odpor těchto tkání může být důvodem, že se porod nadměrně prodlužuje. Pokud hlavička dlouho tlačí na tyto struktury, zhoršuje jejich prokrvení. Málo prokrvené tkáně jsou zase ještě více náchylnější k poranění a k tvorbě často velkých krevních výronů. Každá žena je jinak stavěná, jedna porodí i poprvé bez nástřihu či poranění, u jiné je třeba provést nástřih i u třetího porodu. Avšak jednou z nejobávanějších komplikací je nechtěné roztržení svěrače konečníku a někdy dokonce i střeva. Poškozený svěrač musí ošetřit, sešít, pouze zkušený lékař.

Toto poranění, pokud se špatně zahojí, může vyústit až v situaci, kdy žena v budoucnu neudrží stolici. Toto není strašení, ale realita. Mnozí chirurgové, zejména proktologové, specialisté na operační léčbu konečníku, by mohli vyprávět své zkušenosti s řešením následků „obyčejného porodu“.  Před nástřihem hráze mají některé rodičky, zřejmě pod vlivem různých zkazek, strach. Tradují se vyprávění o starých porodních asistentkách, které nikdy nástřihy neprováděly a zachovaly hráz bez trhlin. Přitom dnes již nikdo nezjistí, jak byly i přes neporušenou kůži hráze porušeny hlubší tkáně pánevního dna. Porodník musí chránit hráz jako celek, a nejen kůži. Navíc není ani v zájmu dítěte, aby jeho hlavička dlouho překonávala odpor hráze při prořezávání.

Pokus o odpověď na položenou otázku.
Episiotomie by se u fyziologického porodu neměla provádět rutinně, ale v opodstatněných případech, zejména když jsou známky poruchy zdraví plodu, nadměrné prodlužování porodu a zřetelné nebezpečí roztržení svěrače konečníku. Episiotomie by měla být vždy co nejmenšího rozsahu a maminka by k ní měla dát vždy slovní souhlas. Pokud ani přes vysvětlení žena s episiotomii nesouhlasí, pak by se neměla provádět, pokud není ohroženo zdraví dítěte.

Kdy podvázat pupečník

Pupečník může být podvázán okamžitě po narození dítěte. Někteří porodníci doporučují pupečník podvázat až po jeho dotepání, což bývá několik minut po porodu. Tento postup zase jiní kritizují. Je důvodná obava, že tělíčko miminka může nepodvázaným pupečníkem ztratit svoji krev, a nebo naopak ji nadměrně přijmout z placenty, záleží na poloze dítěte, zdali je pod nebo nad úrovní placenty (princip spojených nádob). Obě příhody jsou pro dítě nevýhodné. Pokud se maminka rozhodla darovat krev z pupečníku do krevní banky, tak je nutné podvázat pupečník co nejdříve. Je obvyklé  po jeho podvázání nabídnout otci, zdali nechce pupečník přestřihnout, a tak osobně oddělit dítě od matky. Podle mé zkušenosti využívá této nabídky asi polovina otců.

Z Knihy o matce a dítěti, která vyjde v tomto roce.

Reklama