Bulvár

Žena a věda. Jde to dohromady?

Na sklonku každého měsíce vyhlašuje  Národní kontaktní centrum Ženy a věda  Ženu měsíce, tedy ženu úspěšnou v oblasti české vědy. V únoru to byla Prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc., ředitelka Mikrobiologického ústavu AV, nositelka řady titulů a ocenění,  mimořádná docentka a profesorka  University of Utah, Salt Lake City  v USA. V roce 2002 byla oceněna Českou společností alergologie a klinické imunologie za přínos k rozvoji oboru alergologie a klinické imunologie. Dnes ji představujeme i vám.

 

Jaké byly vaše dětské představy o budoucím povolání?

Někdy na základní škole jsem toužila život prozpívat a protancovat jako většina ostatních dívek. Hrála jsem dost slušně na klavír, chodila tancovat do školy Milči Majerové a s nadšením jsem hrála s ochotníky divadlo. Naštěstí mi ale včas došlo, že na oslnivou kariéru to není, a tak z toho zbylo na dalších asi pětadvacet let jen to ochotnické divadlo. Kolem patnácti mě, ovlivněnou knížkami a filmem, oslnila mikrobiologie. V šestnácti jsem ji začala studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a nikdy jsem toho nelitovala.

 

Měla jste nějaké vzory, idoly?

Nemohu říci, že bych v dětství měla nějaký opravdu vyhraněný vzor, který bych obdivovala a chtěla se mu vyrovnat. Pokud nepočítám nejprve paní profesorku na klavír, dějepisářku nebo chemikáře. To ne. Ale to neznamená, že jsem neobdivovala a neobdivuji řadu významných postav světové vědy včetně Marie Curie-Sklodowské. Můj vědecký život pak ovlivnil jeden z nejvýznamnějších českých imunologů profesor Jaroslav Šterzl.

Věda bývá doménou mužů. Jak se cítíte v pracovním kolektivu – jako žena? Setkala jste se s podporou?
Tuto otázku dostávám poměrně často. Měla jsem asi v životě mimořádné štěstí, ale v mých oborech (mikrobiologie, imunologie) jsem se nikdy nesetkala s tím, že bych se jako žena cítila jinak než muži. Na Imunologickém oddělení Mikrobiologického ústavu, kde celý život pracuji, platilo jediné. Výsledky. A jestli je udělala žena nebo jich dosáhl muž, nikdo nerozlišoval. Je pravda, že jsem si těsně po mateřské občas povzdechla, že by snad někdo při hodnocení publikační aktivity mohl vzít v úvahu, že mám kromě vědy ještě dvě děti a manžela. Ale protože se tak nestalo, nemohla jsem se na to ani spoléhat, ani vymlouvat.

Dosáhla jste vysokého postavení, jste ředitelkou ústavu. Jak vás vnímá okolí? Setkala jste se s negativními reakcemi se strany mužů?
O negativních reakcích se strany mužů nevím. Buď nejsou, nebo je spíš nevnímám. Stojíte-li v čele tak velké organizace, jakou Mikrobiologický ústav bezesporu je, musíte dříve či později, některým svým rozhodnutím někoho popudit. A to může být muž stejně jako žena. Respektuji přírodou dané rozdíly mezi oběma pohlavími, i to, že se muži neradi podřizují. Ráda vyslechnu názory druhých. Je-li to muž, tím lépe, máme fylogeneticky zabudovaná jiná řešení stejných situací a někdy to jeho řešení může být lepší než moje. Nemám problém si to připustit.

Kariéra a vědecká práce je pro vás velmi důležitá. Jak se vám  podařilo  skloubit s nimi rodinný život?
Spojení vědy a rodiny se dvěma dětmi a manželem-vědcem jednoduché opravdu není. Když byly děti malé, byly chvíle, kdy jsem chtěla se špičkovou vědou skončit a věnovat se něčemu méně náročnému. Ale měla jsem obrovskou podporu zejména v mamince, která mně pomáhala ve všem. S dětmi udělala úkoly, dovedla je na  zájmové kroužky, nakoupila. Já jsem pracovala od sedmi do půl čtvrté a pak jsem  přebírala štafetu.  Jednu dobu jsem dokonce dělala cvičitelku v Sokole, abych  měla děti co nejvíce u sebe. Večery jsem zase věnovala práci.
Vzpomínám, jak jsem psala doktorskou disertaci tzv. „velký doktorát“. Byli jsme čtrnáct dní u příbuzných na Balatonu. Já měla svůj první notebook. Ráno jsem vstala v pět a než ostatní v devět vstali, měla jsem kus sepsáno. Pak jsem se s rodinou přes den koupala a slunila (a spala) a večer po kartách, když oni usnuli,  jsem zase trochu psala.  Do Prahy jsem jela s hotovou disertací... Chce to jen organizaci. Dnes už mají děti své samostatné životy a o mě se přes týden, kdy toho mám opravdu hodně, stará manžel. O víkendu zase pečuji já o něho a o maminku. Máme ale čas i na koncerty, na divadla i na dost rušný společenský život.
Je samozřejmě důležité, kdo vás provází životem. Jsem vdaná podruhé. Můj první muž byl báječný člověk a bylo nám spolu dobře až do momentu, kdy začínalo být jasné, že věda není práce od - do. Rozhodla jsem se pro rozchod dřív, než přišly děti. Druhý muž je můj bývalý školitel. A ten už si mě bral s tím, že budu vědecky pracovat. Věděl, o čem to je.

Domníváte se, že ženy vědkyně mají ve vašem oboru stejné podmínky jako muži?
V mých oborech mají základní podmínky ženy absolutně stejné jako muži. Jako ředitelka vím, že platy jsou úplně stejné, jako členka různých grantových agentur vím, že projekt dostane finanční podporu, je-li velmi dobrý. Jestli ho navrhl muž nebo žena, je úplně jedno. Je ovšem pravda, že žen-navrhovatelek je podstatně méně než mužů-navrhovatelů, a pak je také logicky více grantů uděleno mužům. V čem není a asi nikdy nebude úplná rovnost, je starost o rodinu. Když se žena rozhodne pro vědeckou práci a současně pro rodinu, bude to mít určitě těžší než muž.

Jakou vidíte budoucnost v nastupující generaci studentů?
Ve velké většině jsou báječní. Mám mladou generaci obecně moc ráda a věřím jí.
Mladých lidí je a vždycky bude ve vědě nedostatek. Oni totiž boří mýty a jsou tím motorem, který žene vědu kupředu. Pro jejich udržení a získání je třeba udělat maximum. Včetně speciálních programů.

Kráceno a upraveno podle www.zenyaveda.cz

 

.        
   
18.03.2004 - Společnost - autor: Mirka Kožušková

Komentáře:

  1. avatar
    [38] denkas [*]

    Sml80

    superkarma: 0 14.03.2013, 15:08:37
  2. avatar
    [37] denkas [*]

    a proč by nešla

    superkarma: 0 14.03.2013, 15:08:26
  3. avatar
    [36] houserop [*]

    Teda pani profesorka ma muj obdiv. Nemam deti, nejsem vdana a malou disertaci jsem psala 2 roky
    A ted doufam, ze to oponenti nepotopi...

    superkarma: 0 19.03.2004, 16:49:51
  4. avatar
    [34] Jeremi [*]

    Eva_Fl: Taky chci ještě nějaké další děti. A než ty odrostou...

    superkarma: 0 19.03.2004, 07:21:30
  5. avatar
    [33] Eva_CZ [*]

    *Kotě*: tohle je jedna z hodne velkych ostud CR!

    Jeremi: vzdyt jsi mlada, proboha! Tady delaji zenske karieru klidne az maji velke deti... Mas casu...

    superkarma: 0 18.03.2004, 23:53:25
  6. avatar
    [32] Jeremi [*]

    Redy: Jseš zbytečně pesimistická. Mám taky práva, před jsem dokonce ani žádnou praxi nestihla (končila jsem školu, když byl synovi rok a půl) a práci jsem našla v podstatě na první pokus. Pravda, nebuduju žádnou hvězdnou kariéru, na to opravdu nemám čas, pokud nechci dítě hodit přes palubu, ale k seberealizaci a rozvoji mi to stačí. A až se povede druhé , chystám se to, co jsem se v práci naučila, zužitkovat při rigorózu.

    superkarma: 0 18.03.2004, 19:54:19
  7. avatar
    [31] *Kotě* [*]

    JanaVa: U nás má odborný asistent nástupní plat 8.700 hrubého i s osobním ohodnocením. Přes deset tisíc hrubého má jen šéf katedry a jeden další profesor. Většina lidí tak má ještě jedno až dvě další zaměstnání - což samozřejmě vede k naprostému amatérismu ve vědecké činnosti. Když člověk kouká, aby stíhal uživit rodinu, tak jde počet prostudovaných publikací, publikovaných článků a recenzí, výjezdů do zahraničí a další vědecká práce jaksi stranou... pak se divíme, že naše populace stále hloupne a nemáme dostatek kvalifikovaných vědeckých sil.

    superkarma: 0 18.03.2004, 19:53:11
  8. avatar
    [30] JanaVa [*]

    *Kotě* to jsem taky řešila... Dlooouuuho mě šéf jednoho předmětu ve škole přemlouval, abych šla na postgraduál, že po něm ten předmět převezmu. Úspěšně. Mno, když jsme měli už většinu zkoušek hotových, dostávali jsme asi 5.500Kč. Ale pak jsem viděla reálné platové podmínky na naší univerzitě (většina lidí musí mít vedlák aby se uživila popř. hodně vydělávajícího manžela). A taky stále nebyli schopní říct určitě, že to místo bude. Takže jsem dala přednost . Sice jsem našeho profesora docela nakrkla, já vím, ale čas letí a moje priority byly jiné. Dnes koukám mlsně zda si nestřihnout ještě jednu VŠ. Neb jinak si tu ty odborné práce čtu pro nic za nic .

    superkarma: 0 18.03.2004, 19:37:45
  9. avatar
    [29] Eva_CZ [*]

    Redy: sorry, ptala ses na castecny uvazek...

    superkarma: 0 18.03.2004, 18:59:31
  10. avatar
    [28] Eva_CZ [*]

    Redy: tady psal nekdo i o CASOVE skvele praci?

    *Kotě*: uplne uprimne - necham si to, az budu v duchodu... Protoze ......

    superkarma: 0 18.03.2004, 18:57:46
  11. avatar
    [27] *Kotě* [*]

    Eva_Fl: Já ti ji klidně pošlu, ale upozorňuju tě, že má 150 stránek...

    superkarma: 0 18.03.2004, 18:10:51
  12. avatar
    [24] Eva_CZ [*]

    *Kotě*: rada bych si ji precetla...

    superkarma: 0 18.03.2004, 18:05:19
  13. avatar
    [23] *Kotě* [*]

    perlina: překládám z angličtiny a DP jsem psala o Shakespearovu Macbethovi. O čem ty?

    superkarma: 0 18.03.2004, 16:56:48
  14. avatar
    [21] Suzanne [*]

    Kotě, vydrž!!! A když nevydržíš, tak to taky není tragédie, ale prostě by to byla škoda.

    Když si vzpomenu, jak jsem se s dvouletým dítkem rozvedla a nastoupila na VŠ, za půl roku ukončila mateřskou a šla do práce, abych nás uživila, během pár měsíců jsem měla další půl úvazek Bohužel obě práce ve školství - kdybych s takovým nadšením a nasazením pracovala u zahr.firmy, jsem dnes milionářka Po ukončení VŠ jsem odpadla, začala být líná, změnila práci... Pak se to zase vrátilo do normálu, ale už bych to nemusela znova, byla to šílená makačka a obdivuju všechny, které se do studia s dětmi pouštějí

    A myslím, že absolutní rovnoprávnost prostě nemůže existovat. Děti se prostě rodí ženám, ženská dítě nosí, rodí, kojí - to prostě žádnej chlap nedokáže Ale diskriminace je v postoji společnosti

    superkarma: 0 18.03.2004, 15:06:41
  15. avatar
    [20] Luciš [*]

    Tereza: nezáleží na tom, jestli je kdo chlap nebo ženská. Ženská musí mít vždycky děti? Jo, je mi 26, ale nemám finance, takže děti mě asi obejdou. A pokud přijde kariéra, proč ne? U tebe jsou děti přednější, tak si jich udělej po mě za mě deset. Ale pak nekřič, že nemůžeš dělat karieru. Chlapi jsou na tom stejně. Oni si nepořizují děti jen pro to, že je chtějí ženy, ale oni sami chtějí taky, ne? A chtějí je vychovávat a trávit s nimi čas! Můj otec taky volil povolání kvůli nám třem, aby byl každý den o půl třetí doma. A nesnáším kecy typu já jsem chudinka, já nic nemůžu.

    superkarma: 0 18.03.2004, 14:54:09
  16. avatar
    [18] Luciš [*]

    Já jsem byla od šéfa poslaná na kurs čerp. techniky a docela mě to zaujalo, že možná na stará kolena zkusím i přijímačky strojní fakultu. Matika i fyzika mi docela na střední šla.
    Na výšku jsem to zkoušela dvakrát na filoz. fakultu na angličtinu a portugalštinu, ale kvůli návalu na anglinu jsem se nedostala. Stačí, když dostanete z ústních za dva a už se před vás dostane těch padesát lidí, které berou a mají písemnou i ústní část za 1.
    Na ČVUT jsem byla na podzim v ráci jiné akce a už tam profesory i znám. A mají tam distanční studium, takže můžu zůstat v práci!

    superkarma: 0 18.03.2004, 13:46:36
  17. avatar
    [16] Aja [*]

    No, ono se to dá zvládat, když děláte v noci, o víkendech a dovolenou prakticky vlastně probádáte... Když se něco kultivuje, tak se prostě domů nejde, pokud se to chce vidět na vlastní oči a vyhodnotit.

    superkarma: 0 18.03.2004, 10:27:13
  18. avatar
    [15] Eva_CZ [*]

    *Kotě*: nerikej FURT, jak jsi neschopna! A s mamou se o techto vecech nebav, koukam ze ti fakt dokaze zvednout sebevedomi a byt ti oporou! Grrrrrrrrrr........ Prestan hledat proc to nejde a DELEJ! Tak chytra holka...

    A proc bys mela byt spatnou mamou, proboha!?

    superkarma: 0 18.03.2004, 10:19:52
  19. avatar
    [14] Žábina [*]

    až zase povedu s mým nějakou důležitou diskusi,kde máme každý opačný názor,povzdechnu si a řeknu - no jo, vždyť my máme fylogeneticky zabudovaná každý jiná řešení stejné situace ...a budu za hvězdu .

    superkarma: 0 18.03.2004, 08:29:17
  20. avatar
    [12] imma [*]

    určitě je pravda, že v humanitních oborech je to s doktorátama mnohem těžší než v přírodovědných. U nás dělá doktorát většina absolventů, protože jiná práce v oboru vlastně není. Teda ledaže bys chtěla prodávat pro firmy. A to se mi zatím nechce.

    superkarma: 0 18.03.2004, 08:08:22
  21. avatar
    [11] *Kotě* [*]

    imma: já jsem překladatelka (na volné noze, ale dělám tak na dva plné úvazky ) a k tomu bych měla dělat ten doktorát. Stýpko je 4500 a katedra mě nezaměstná, takže mám práci, která s oborem až tak nesouvisí. Proto se mi to blbě kloubí - že "v tom" vlastně nejsem. Ale fakt se nechci vymlouvat, prostě je to tak, že mě překládání baví, že si chci vydělat dost peněz na zajištění určitého standardu, našetřit třeba na dobu, až budu mít , a s tím se ten doktorát moc neslučuje...

    superkarma: 0 18.03.2004, 07:54:23
  22. avatar
    [10] imma [*]

    Kote:ono je to tak, ze ja jsem biochemik, tudiz jsem pracovala v laborce (nastesti jsem mela půl úvazek) a delala vlastne doktorat v ramci svoji prace (k tpmu tech 5000 stipendia) docela to slo, bylo to jako normalni uvazek, coz se sice rovna zdaleka ne primerny plat a protoze manzel dela to same nas spolecny prijem je nekde nad sotva nad hranici jednoho prumerneho prijmu. Ale zvladame to, i kdyz na hranici.

    superkarma: 0 18.03.2004, 07:38:32
  23. avatar
    [9] *Kotě* [*]

    imma: já jsem právě nechtěla, aby to vyznělo, jako že si stěžuju, že mi brání objektivní podmínky, jinak už by ze mě byla vědkyně světového formátu. Je to ve mně, že jsem líná a neschopná. Tebe obdivuju, že to zvládáš, stejně jako ostatní holky, ale koneckonců i kluky, kteří třeba dokážou skloubit práci na plný úvazek s doktorátem. Mně se to nedaří a je to jen a jen mou leností a neochotou se zapřít a makat.

    superkarma: 0 18.03.2004, 07:23:45
  24. avatar
    [8] imma [*]

    Jo, kote, jinak si taky myslim, ze jsem dost lina. Mam proste stesti na lidi.

    superkarma: 0 18.03.2004, 07:19:03
  25. avatar
    [7] imma [*]

    Kote: Ja taky myslim, ze to celkem nakonec zvladnout jde. Mela jsem tedy stesti, ze mi vsechno idealne vychazi, kdyz uz jsem mela doktorat skoro hotovy, tak jsem otehotnela a pak jsem to jen dopsala a pred porodem obhajila. Ted jsem dom s 20 mesicni holcickou. Muj skvely manzel dela v podobnem oboru jako ja a tak mi spolecne s jeho sefem umoznili, ze jsem mohla chodit do prace jeden den v tydnu misto nej (on se staral o nasi ). Ted se s nadsenim zapojily obe babicky. Tchyne je jiz v duchodu a jednou za mesic prijede na tyden pohlidat, pracuji 7 dni, alespon 10 hodin. Pak jeste jednou v mesici pohlida alespon 2 dny moje maminka (bydlime v jednom baraku, ale ona stale jeste pracuje). Odpocivam od prace i od domacnosti a je to fajn. NO, nekdy jsem pekne hotova. Ale nechci ztrati to, co jsem vystudovala. Ja pise profesorka Rihova, pri udelovani grantu se nikdo nepta, jesli jsem byla na materske, bud publikace mam nebo ne.

    superkarma: 0 18.03.2004, 07:18:28
  26. avatar
    [6] jasmina [*]

    *Kotě*: Nevzdavej to , ty na to rozhodne mas . Az budes mit dite, tak na to budete preci dva.

    superkarma: 0 18.03.2004, 02:01:18
  27. avatar
    [4] *Kotě* [*]

    Natálie: já jsem fakt hrozně líná. Do všeho se musím nutit, kdybych mohla, tak se celý den budu někde courat po parcích, budu zabořená v čtenářském koutku s knížkou nebo to prokecám na netu.

    Vím to o sobě, ale to mi moc nepomáhá. Taktak že zvládám pracovat, jednou týdně do školy a na hodiny zpěvu. Vůbec si to nedokážu představit, až budu mít , já snad řeknu , aby mě tlouk, když budu moc líná. Hrozně se bojím, že skrz tu svojí lenost budu špatná máma. Moje vlastní matka to taky do mě furt hučí...

    Moc obdivuju ženský, který to zvládnou, já mám výbornou kamarádku, která za dva roky stihla udělat doktorát na Sorbonně a ještě u toho pracovala. Teď učí na FF UK a má ještě jedno prestižní zaměstnání. Nevím, jak to dělá...

    superkarma: 0 18.03.2004, 01:17:45
  28. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    *Kotě*: nemuzes si ho udelat JINDE? Myslim, ze je skoda to vzdat....

    No vida, Blanko, ze to jde! Sikovna holka!

    superkarma: 0 18.03.2004, 00:47:26
  29. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Trochu mě štve, že pokaždé, když je někde rozhovor s ženou - úspěšnou vědkyní, položí jí otázku A co rodina? Jak to zvládáte? Nevšimla jsem si, že by se na to někdy někdo ptal muže - vědce. To se mi prostě nelíbí.

    Ale je to fakt náročný s tou vědou... moje diplomová práce vyhrála první cenu Mathesiovy nadace za nejlepší literárně kritickou práci v tom roce - a tak jsem se celá nadšená přihlásila na doktorát... jenže ty podmínky: stipendium 4500 měsíčně, blbě organizované studium, nutnost dělat fůru naprosto zbytečných zkoušek, katastrofální stav knihoven v Čechách, malé možnosti výjezdu do zahraničí... Navíc je mi 28 let, musím pracovat, abych se uživila a chceme mít s dítě... takže celý doktorát jde pomalu, ale jistě do kopru. Učím na katedře a studuju nějaké materiály, ale je to bída.

    Uznávám, že na to asi nemám to správné nasazení. Nedokážu celý den pracovat a pak ještě zasednout nad doktorát. Kdyby bylo doktorandské stipendium k vyžití, tak by to šlo. Ale když musí mít člověk dvě další práce, aby se vůbec uživil, to je pak těžký. A já jsem lemra líná...

    superkarma: 0 18.03.2004, 00:36:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme