Reklama

Jsou to dva odlišní tvorové.
Žena – samička, muž – samec. Dalo by se říct, že tyto protipóly v žádném případě nemohou udržovat přátelství, aniž by to mělo nějaký erotický podtext.
Dle mého názoru takové přátelství možné je a soudím dle sebe, která ho prožila. Ačkoli to ze začátku vůbec nevypadalo.
Říkám, prožila, protože… Více se dočtete v příběhu, který o tom vypovídá.

Seznámili jsme se jako teenageři. Bylo mi 13, jemu, Davidovi, o čtyři roky víc.
Já na svůj věk nevypadala, on ano. Bydleli jsme ve stejné ulici. David vyhledával mou společnost, já jsem se mu vyhýbala. Prostě to nebyl můj tip.
Po půl roce se najednou všechno obrátilo a já ho začala brát jako skvělého kamaráda. Skvěle jsme si rozuměli. První polibek na sebe nenechal dlouho čekat. Ten den jich bylo víc. Vodění za ručičku…
Ale já z toho nějak nadšená nebyla. Brala jsem ho spíš jako kamaráda. Byly to však první polibky, a tak jsem na druhou stranu byla ráda, protože jsem se mohla aspoň kamarádkám pochlubit. :-)

To ale bylo vše, co erotično naznačovalo.
Davidovi jsem řekla, že láska mezi námi nemá smysl, a tak z nás byli přátelé. Sice se po ta léta, pomalu do mé dospělosti, občas náznakem snažil o mou přízeň, ale nikdy nepochodil. Byl kamarádem a přítelem ve volných chvilkách.
Letní večery jsme trávili před naším domem povídáním si o všem možném, v zimě jsme zase sedávali v jeho autě, kterým mě vozil kamkoli, když jsem potřebovala.
Byly to bezstarostné dny, bez nějakých problémů, nic se neřešilo, byl to náš mladý svět. Když jsem měla narozeniny, nikdy nezapomněl na kytku…
Svým způsobem jsem ho měla ráda. Ale jen jako kamaráda.

A potom jsem měla první vážnou známost. Bylo na něm vidět, že ho to sebralo. Ale po čase to překousl a mou známost zdravil a občas s ní prohodil řeč.
Poté jsme se načas odloučili. Měla jsem jiné zájmy, jiný život. I David měl vážnou známost. Občas jsem si na něj vzpomněla, jak vypadá, co dělá, zda už je ženatý…

Neslyšeli jsme o sobě 2 roky. Ale snad nějaká telepatie, nebo náhoda tomu napomohla, a on se ozval. Přes mnoho známých, klikatou cestou, zjistil mé číslo.
Od té doby jsme o sobě často slýchávali a občas jsme se stýkali a zašli na skleničku. Nebo jsme trávili chvilky u něho doma a rozebírali jsme všechno možné. Vztahy, život, vzpomínali jsme na mládí…
Vlastně jsem se odreagovávala a utíkala pryč od všedních stereotypních dnů. Můj partnerský vztah po pěti a půl letech začal skřípat. Davidovi po tříleté známosti, kdy si myslel, že je to na celý život, vztah nadobro krachl.

A tak mi David vždy dodával takovou energii. Dokázal utěšit, poradit i rozebírat mé problémy. Snažil se dělat vrbu a já mu za to byla vděčna. Za ta léta opravdu pochopil, že by nikdy nic jiného nemohlo být, takže to bral opravdu jako čisté přátelství.
Při každém loučení mě nezapomněl obejmout a říct: “Moje drahá přítelkyně…”

Takhle to trvalo dva roky. Poté v mém životě nastal zvrat a můj dlouholetý vztah skončil. Nebylo to kvůli Davidovi, přítel věděl, že s ním občas zajdu na skleničku.
I já jsem tolerovala "skleničky" s kolegyněmi.
S tím skončilo i mé nevinné čisté přátelství s Davidem. Naposledy jsme se slyšeli a viděli, kdy mi bylo nejhůř.
Aspoň na chvíli mě dokázal odpoutat od splínu.
Naposledy mi řekl: “Kdykoli budeš potřebovat, ozvi se...”

Už je to rok a půl, co jsem o něm slyšela naposledy.
S novou známostí jsem toto přátelství ukončila. Vzpomenu si občas na něj. Vzpomínám ráda na to všechno, co bylo. Ale…

Můj nynější přítel je strašně hodný. Je to opravdu muž pro vážný vztah.
Poznala jsem skutečnou lásku. Konečně ten pravý vztah, o kterém jsem snila.
A už kvůli tomu bych nemohla, byť by to bylo opravdu jen čisté přátelství.

Možná to někomu přijde divné, možná mi dá za pravdu.
Najednou mám totiž pocit, že to, co jsem dělala předtím, bylo něco špatného. Že i kdybych šla s Davidem, byť jen na skleničku, že bych se potom nemohla přítelovi podívat do očí. Najednou mám pocit, že je to podlá věc, kdo něco takového dělá. Ačkoli v mém případě se jednalo opravdu jen o přátelství, které bývá mezi ženami.

A tak ráda vzpomínám a možná po letech, až budu ve věku, kdy si budu chtít zavzpomínat, se třeba někdy setkáme…
Byl to opravdu přítel, na kterého bylo spolehnutí.

"Přátelství mezi mužem a ženou je hezká věc, ale jen když je “čisté” "