Reklama


Známá česká autorka historických románů Jarmila Loukotková zemřela v pondělí ve věku 84 let. Oznámila to Miluše Krejčová, šéfredaktorka nakladatelství Motto, které Loukotkové knihy vydává.

Nejznámější díla Jarmily Loukotkové:
Není římského lidu - 1949
Spartakus 1: Před námi boj - 1950
Spartakus 2: Smrtí boj nekončí - 1957
Navzdory básník zpívá - 1957
Bůh či ďábel - 1957
Dar jitra prvního - 1971
Tajemství černého lesa - 1965

Mezi nejznámější tituly této velmi známé české autorky patří romány Není římského lidu, Spartakus, Navzdory básník zpívá, Pod maskou smích, Dar jitra prvního, Medúza či Odměna. Překládala také z francouzštiny a napsala několik divadelních a rozhlasových her.

Loukotková se narodila 14. dubna 1923 v Praze do rodiny Čestmíra Loukotky, který byl známý jako lingvista, etnograf a amerikanista. Po studiích na gymnáziu se krátce věnovala francouzštině na soukromé jazykové škole. Po válce nastoupila na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se věnovala estetice a francouzštině.

Naposledy publikovala před 10 lety. Poslední knihou, kterou spisovatelka napsala před přibližně 10 lety, byl Křik neviditelných pávů. V polovině listopadu Motto vydá v reedici titul Dar jitra prvního.

Poslední rozloučení se spisovatelkou bude v úzkém rodinném kruhu, uvedla šéfredaktorka.

Námětem historických a psychologických děl Jarmily Loukotkové bylo zejména antické prostředí a středověká Francie. Z francouzských dějin nezapomenutelně přiblížila především život a dílo Françoise Villona v románu Navzdory básník zpívá.

arjev


Děkujeme arjev, že za nás napsala „úvodní" slovo.
Každá z nás totiž máme na knihy Jarmily Loukotkové nějaké vzpomínky.

Já jsem třeba za Básníka" dostala třídní důtku a dvě neomluvené hodiny. Knihu Navzdory básník zpívá" jsem ve svých šestnácti doslova hltala a navzdory její hmotnosti jsem ji s sebou tahala do školy a předčítala hambaté" verše svým spolužačkám. Seděly jsme v hloučku, hihňaly se a nepostřehly, že hodina tělesné výchovy už začala a ve dveřích stojí modře oteplákovaný učitel s píšťalkou na krku. Holky se na povel píšťalky rozprchly, jako když do vran střelí. Zato já hrdinka posilněna Villonovskou drzostí provokativně seděla dál a chichotala se nad knížkou. To ho pochopitelně vytočilo a rudý vzteky mě vykázal z hodiny.
I popadla jsem knihu, sedla si na lavičku pro diváky, a duchem se pustila zpět mezi bohémy a šlapky středověké Paříže, zatímco holky vypouštěly duši na škvárovém oválu.
Dana Svobodová 

Taky se přidám ke vzpomínkám. Mým favoritem je Bůh či ďábel. Do maršála de Retz jsem se zamilovala až po uši a tenhle snad nejútlejší román přečetla hned několikrát. Loukotkové historizující autorský styl nadlouho poznamenal mé školní slohy a uváděl ve vytržení naši češtinářku. A to jsem Loukotkovou objevila až poměrně pozdě - už jsem měla přečteného celého sira Waltera Scotta, Zamarovského i Sienkiewicze.
Ivana Kuglerová

Nemohu jinak než se přidat ke kolegyním. Snad mi to odpustí, protože je to jen dodatečně a zcela bez dovolení. :) Ale prostě jsem si musela připojit se svojí vzpomínkou na krásný román Není římského lidu, který jsem dostala jako první dárek od svého prvního přítele (a byla to zároveň i první kniha, kterou jsem od Jarmily Loukotkové četla) někdy hluboko v pubertě. Zkrátka tolik poprvé" se jen tak nespojí, proto tahle pro mě velmi milá reminiscence, kterou jsem si nedokázala nechat pro sebe. :)
Klára Milošová