Půjčování peněz v rodině může být ošemetné. Když si totiž půjčujeme peníze od rodičů nebo sourozenců, nebo je naopak půjčíme my jim, málokdy spolu sepíšeme nějakou smlouvu o půjčce. A to je velká chyba.

Smlouvu o půjčce bychom měli sepisovat vždy, i když jde o nejbližší členy rodiny. Nikdy nevíme, co se může stát, a smlouva je pak jediná jistota, kterou máme.

Přečtěte si také:

To věděla také moje známá, paní Lída. „Jak bych byla ráda, kdybychom tehdy nějakou smlouvu sepsali!“ říká Lída. Když jí před pěti měsíci zemřel manžel, zůstala sama s dvěma malými dětmi a moc peněz zrovna neměla. A tenkrát mi vyprávěla o svém švagrovi.

Lídin manžel totiž půjčil před třemi lety svému bratrovi Pavlovi velkou částku peněz. A Lída čtrnáct dnů po manželově smrti řešila mimo jiné i to, jestli jí švagr ty peníze vrátí. Byla nešťastná, bála se, že o peníze přijde. A pořád o tom přemýšlela. „Před třemi lety jsme na tom byli finančně dobře, manžel hodně vydělával, nevadilo mi, že bráchovi půjčíme, říkala jsem si, proč ne, když mu to pomůže. Bylo to asi 900 tisíc korun, které nám postupně splácel, takže teď zbývá ještě asi tak 600 tisíc.

Bohužel to ani nevím přesně, protože to všechno domlouval a kontroloval manžel. A kromě toho nemáme žádnou smlouvu o půjčce ani kalendář splátek, žádný doklad o tom, že jsme mu ty peníze opravdu půjčili. Prostě nic.

Takže se děsím toho, že se teď Pavel rozhodne mi už nic nevrátit, může udělat cokoliv a já nemůžu dělat vůbec nic. Leda tak spoléhat na to, že je to slušný člověk, který nebude chtít ošidit děti svého bráchy. Ale nevím - přizná mi všechno? Vrátí mi je hned? Bude je dál splácet?

Ty peníze by se mi teď dost hodily. Nemám moc velkou rezervu, manžel poslední rok moc nevydělával, takže jsme utráceli úspory, můj plat není velký, navíc musím ještě rok platit leasing na auto a další věci.

Snad bude švagr rozumný a peníze si nenechá. Ale můžu jen doufat...“

Jak to dopadlo?

S Lídou jsem nedávno znovu mluvila a přišla řeč také na půjčku švagrovi. No... kdyby se Lída zeptala švagra hned, nemusela se čtrnáct dní bát, že jí peníze nevrátí.

Jak to tedy dopadlo? Nakonec se Lída se švagrem domluvila, Pavel se ukázal jako chlap a frajer, protože si peníze nenechal. Polovinu částky už Lídě vrátil a na tu druhou polovinu si udělali splátkový kalendář. A smlouvu. Nikdy nevíte, co se může stát...

PS: Vždycky je lepší se nejdřív zeptat!

Další články v magazínu:

Reklama