Diskuze

ZEMĚ POKLADŮ na návštěvě u Peluňků

Není divu, že rodiny s postižením vkládají na své stránky číslo účtu, na které lze poslat peníze. Finanční situace nás všech s postižením v rodině bývá velmi často svízelná. Nejde o peníze na jídlo či ošacení, jde o vyrovnání příležitostí. Jako příklad mě napadá auto. Bez něj se rodina s postiženým neobejde. Maximální výše příspěvku je 100 000,- kč, v praxi je však nedosažitelná. S ohledem na omezené možnosti výdělečné činnosti (péče stojí mnoho času, na profesi ho moc nezbývá) to obvykle dopadne tak, že rodina jezdí nějakou starší "šunkou", protože na kvalitní auto nedosáhne. Spoustu peněz pak stojí udržet auto pojízdné, ...

AUTO PRO PELUŇKOVI

Tak něco o nás. 

Žila byla taková normální rodinka, s pěti klučiny a dvěma děvčátky, tatínek a maminka. Ano, maminka je na vozíku, což ovšem nikterak nebrání plnohodnotnému rodinnému životu.

 

 Naše děti se jmenují Jenda, Béďa,  Ondra, Přemek, Eliška, Štěpánka a Patrik. Žili jsme v Praze v paneláku v bytě 2+1. Dům byl zvláštního určení. To znamená, že tam žili samí tělesně postižení lidé. Byty byly upravené tak aby se tam člověk s vozíkem mohl bez jakýchkoliv větších problémů pohybovat. Ale jak jste si mohli zjistit, náš byteček nám byl velice, ale velice malý. Co s tím? Větších bytů pro postižené je nedostatek. A kdo by také čekal, že rodiny s tělesným postiženímněkterého z rodičů by mohly býti větší. A tak kam s námi tak, abychom se nemačkali, a já dětem a muži nepřejížděla nožičky svými koly od vozíku? Ještě že máme vymoženost jako je INTERNET. Koukli jsme se na baráčky - a ejhle, jeden krásný jsme našli. A tak jsme se rozhodli, že se odstěhujeme. Bylo to v roce 2006, dva dny před Štědrým večerem. Odstěhovali jsme se z hlavního města Prahy do malé obce na severu Moravy. Tak nám začíná nová éra života. Spousta budování a předělávání a mnoho dalších šťastných dnů.Obrazek

Tady se dozvíte, jaké novinky na našich stránkách chystáme, případně můžete napsat, co byste chtěli číst nebo vidět.

Důvodů pro vznik této webové stránky je několik. Většinu z nás jste mohli v minulosti vidět v různých dokumentech České televize jako aktéry „zajímavých“ příběhů. Uvědomujeme si, že jako rodina jsme pro okolí zajímaví, exotičtí. Matka na vozíku vychovává pět dětí, ze kterých porodila jen dvě (obě zdravé), jedno z pěti dětí je těžce postižené – z dětského domova, v pěstounské péči, … A tak není divu, že tu je reálný zájem o naši další medializaci ze strany některých dokumentaristů.

 

 Problémem medializace rodiny je to, že vůdčí myšlenku dokumentu určují jeho tvůrci (režisér a jeho tým), zatímco aktéři vystavují své soukromí široké veřejnosti, čili aktéři jsou ti, kdo jdou s kůží na trh a odhalují své soukromí způsobem, o kterém nerozhodují. A tak se může stát (a stalo se), že výsledný dokument zkreslí skutečnost, stává se jakousi selankou. Pak se nejbližší příbuzní, sousedé či kolegové aktérů diví, jak mohli o sobě něco takového nechat točit.

 

 Rozšířeným mýtem je to, že pokud se někdo objeví v delším dokumentu, dostane za to slušně zaplaceno. Omyl, mzda za odkrytí soukromí je tak nízká, že ani nestojí za řeč.

 

 Proto jsme se rozhodli pro tuto formu veřejné prezentace. Sami rozhodujeme o tom, co zveřejníme, a co si naopak necháme pro sebe. Vy, naši návštěvníci, nám můžete psát (v odkazu „kontakt“ je naše e-mailová adresa), můžete přímo reagovat v komentářích, můžete se zeptat na cokoliv, a my se rozhodneme, jestli odpovíme veřejně, nebo soukromým e-mailem. Zkrátka tuto mediální prezentaci režírujeme my, ovšem s vaší pomocí.

 

 

naše stránky  

 

 

 

 

 

Naše maminka

klikni, toto stojí za shlédnutí

ObrazekTakhle jezdí venku na procházkách, na nákupech a tak. Zatímco ostatní musí šlapat pěšky, maminka má fáro za čtvrt melounu (to ovšem platí pojišťovna). 
Narodila se před 32 lety, čímž vyděsila nejen svou matku, ale celou rodinu. Putovala proto hned do kojeneckého ústavu
Obrazek, až se dostala do Jedličkova ústavu v Praze. Tam si jí všimla jedna hodná tehdy ještě bezdětná mladá paní, která si ji natolik oblíbila, že si ji vzala domů. Tehdy bylo mamince 10 let. Postupem času ji přibylo ještě 5 sourozenců.
Díky jejich trpělivosti a lásce se naučila žít normálním životem v rámci svých možností a nevnímat příliš svůj hendikep. 
Po absolvování střední školy pracovala jako pomocná vychovatelka ve školce a později jako pomocná administrativní pracovnice v cestovní kanceláři. Bydlela v centru Prahy v bytě, který dostala od rodičů. 
Zdravotní stav se však horšil, a tak bylo nutné přestěhovat se do bezbarierového bytu,
Obrazek kde se jí narodila první dcerka z prvního manželství, které se nezdařilo. 
A pak poznala tatínka, kterého si s ostatními dětmi nastěhovala do bytu, a tak vznikla velká rodina, do které loni přibyl ještě malý Patrik. Oba porody byly normální.

 

alergická reakce na kočku

  pokračování  

07.08.2012 - Adopce a pěstounská péče - autor: ZEMĚ POKLADŮ

Nutná registrace

Pro přispívání do diskuzí je nutná registrace.

Příspěvky:

  1. [2] kika224 [*]

    Napište článek k tomuto tématu na wreet.cz a pomožte nebo inspirujte tak ostatní.

    superkarma: 0 08.05.2015, 17:24:36
  2. avatar
    [1] Tanzi [*]

    jen malá poznámka

    příspevek na auto je uz v max cástce 200tis (na deset let)

    superkarma: 0 08.08.2012, 12:35:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Rubrika: Rodina

Novinky

Dnešní vydání

Doporučujeme

Nově založené

Nejprohlíženější

Nejdiskutovanější

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme