První dnešní příspěvek, který jsem se rozhodla zveřejnit, je od čtenářky s nickem PBD, v obsáhlém mailu nám napsala spoustu informací na téma Velikonoce. Rozhodla jsem se vybrat odstavec „Velikonoční kuchyně našich babiček II. aneb Velikonoční menu“. Přeji příjemné počtení, milé Ženy-in.


Rozhodli jste se vyzkoušet něco málo z tradičních velikonočních jídel? Jestli ano, tak se připravte na často neobvyklé kombinace a zdravé hodování.

Určitě si udělejte čas a nehoňte se. Nic se nesmí uspěchat. Klidně si připravte své oblíbené pomocníky - šlehače, mixéry, horkovzdušné trouby, mlýnky… To vše je povoleno. Zaměstnejte děti. Budou vděčné, že jsou užitečné, i když vám určitě nebudou pomáhat podle vašich představ, budou nenápadně ujídat a navíc dělat větší nepořádek. Můžete je přeci zaměstnat i při úklidu. Vždyť Velikonoce jsou stejně jako Vánoce svátky celé rodiny. Rozhodně však řekněte NE všech chemikáliím, náhražkám a instantním výrobkům. Dejte si tu práci. Máte přeci dost času a mlsné jazýčky vaší rodiny to určitě ocení. A přiznejme si to, kdo z nás neslyší rád pochvalu? Tak tedy začněme.

Bylinky

Základ jakékoliv velikonoční kuchyně tvořily čerstvé bylinky. Naše babičky si s nimi nedělaly hlavu, Zašly za humna a natrhaly, co našly. Pampelišky, fialky, chudobky, lístky mladých kopřiv. Co bylo k jídlu, to bylo ke zdraví. Všechny bylinky a kytičky našly uplatnění v polévkách, omáčkách, v nádivkách i pečených masech. Jestli máte rádi kopřivy a rozhodnete se je samy natrhat, měli byste si přepečlivě prohlídnout okolí. Pokud objevíte velké rozbujelé kopřivy a se rozhodnete trhat, tak raději vezměte nohy na ramena. Kopřivám se daří v dusíkaté zemi. Proto jsou taky velké kopřivy tak pálivé. Dejte přednost skromnějším a menším rostlinkám.

Polévky

Zdravé a poctivě připravené polévky nasytily a potěšily. To věděly už naše babičky. Většinou upřednostňovaly dobrou polévku před ostatními pokrmy. Mnohdy byla polévka na snídani i na večeři. Velikonoční polévky jsou většinou polévkami jarními. Nejvíc se však vařívala zelňačka a kyselica. Oblíbené však byly kopřivové či bylinkové polévky se smetanou.

Velikonoční nádivka

Není to klasická nádivka. Její příprava má odnepaměti určitá pravidla a i ta se řídí krajovými zvyklostmi. Nádivka se pekla z telecího a spousty uzeného masa. Samozřejmě se v ní objevovaly čerstvé jarní bylinky všeho druhu. Skoro vždy do ní patřily sekané mladé kopřivy a základem byla slaná krupičná kaše. Většinou se peklo víc pekáčů než jen jeden. Studená nádivka se totiž pojídala studená celé svátky. A když došla, tak se jednoduše připekla.

Maso a omáčky

Maso bylo, je a bude vždycky oblíbené. Babičky ho však měly méně než my v dnešní době. Přesto byly jejich masové kombinace úžasné. Velikonoce byly jedny z mála příležitostí k přípravě masitých pokrmů a babičky si ji nikdy nenechaly ujít ani tu jedinou. Je zajímavé, že se ve městech spotřebovalo víc masa než na vesnicích. O Velikonocích se dávalo přednost skopovému, jehněčímu a kůzlečímu masu. Skopové a jehněčí je totiž biologicky hodnotné, má jemná a krátká vlákna a po tepelné úpravě je měkké a lehce stravitelné. Nevýhodou je, že tepelnou úpravou ztrácí maso 1/3 své původní hmotnosti a skopový tuk stydne při už při teplotě 18 stupňů. Proto doporučujeme nahřáté talíře. Kde se nedostalo na jehněčí či skopové maso, nepohrdli ani drůbeží, králičím či jiným masem. Pečené velikonoční kuře či slepice s jarními bylinkami bylo součástí obědů.

Zelenina a luštěniny

Luštěniny bývaly nejprostším jídlem našich babiček. Hrách, fazole, cizrna byly nejdostupnější a nejlevnějšími potravinami. Oblíbená byla pohanka, z níž se vařila pohanková kaše. Neměli bychom zapomenout ani na kroupy. Ačkoliv na ně bohatší vrstvy shlížely pohrdavě, patřily kroupy pro svou náročnou přípravu k dražším potravinám. Vyráběly se totiž z nezralého ječmene a to většinou ručně. Kromě vápníku a draslíku obsahují dostatek bílkovin, tuk, a také fosfor, který je důležitý pro nervové buňky. Luštěniny se připravovaly samozřejmě s bylinkami a zeleninou. Vynechání luštěnin však bylo ochuzení velikonočního jídelníčku.

Knedlíky

Knedlíky jsou samy o sobě kapitolou české klasické kuchyně. V každé části naší republiky vládne určitý druh knedlíků. V Čechám zadělávané, na Moravě kynuté, jinde zase bramborové. Další „klasikou“ našich knedlíků jsou sladké. Ať už se jedná o kynuté knedlíky s borůvkami, bramborové knedlíky se švestkami či tvarohové s jahodami. Pravý domácí knedlík na velikonoční tabuli rozhodně nesměl chybět. Vždyť čím jiným si obměnit přílohy k masu. Knedlíky se také připravovaly jen při různých důležitých svátcích.

Zdroj - http://www.vareni.cz/

Ať už vajíčka barvíte jakkoliv,nebo třeba vůbec .Ať už vaříte/pečete cokoliv a ať už držíte jakékoliv zvyky a tradice – přeji Vám všem pohodové svátky Velikonoční:)

prani

 

PBD

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

 

 

Reklama