Domácnost

Zelený svetr, botky rudé...

Do školní jídelny jsem chodila od první třídy až do maturity. Nikdy mi to zvlášť nevadilo... Jako spousta dětí jsem milovala buchtičky se šodó a vdolky a nesnášela dušenou mrkev, podezřelá vajíčka plovoucí v něčem, čemu se říká kulajda, a špenátovou polévku... Zvláště to poslední jídlo ve mně zanechalo hlubokou vzpomínku :-), i když se o ni nezasloužily kuchařky svým (ne)uměním, ale můj spolužák Roman...

Chodila jsem tehdy asi do druhé třídy. Pamatuji si nejtmavší kout školní jídelny, kde jsme společně s kamarády seděli. Před námi na stole stál talíř plný čehosi, čemu se říkalo špenátová polévka, ovšem polévku to jen vzdáleně připomínalo. Hmota byla temně zelená a co se týče hustoty, bramborová kaše byla proti tomu žabař :-)

Neposedně jsme se vrtěli na židli, lžícemi cinkali o okraj talíře, popřípadě jsme jejich opačným koncem ryli do igelitového ubrusu, hlavně abychom konzumaci oddálili co nejvíce. Soužkyčelky si nás moc nevšímaly, což nám vyhovovalo. Ovšem nepozorováni jsme byli jen do chvíle, kdy Roman vymrštil ruku do výšky, aby mohl zabubnovat lžící na spolužákovu hlavu. To se mu podařilo, avšak pohyb ruky zpět už nevychytal. Loktem zavadil o okraj talíře s polévkou, ten vzlétl, přilepil se mu na hrudník a pomalu mu začal sjíždět do klína. Ač bychom se jindy potrhali smíchy, tentokrát jsme zůstali zírat s otevřenou pusou. Jeho rudý svetr měl na sobě vrstvu husté výrazně zelené blepty, která se táhla až na kalhoty. Roman na nás ještě stihnul v děsu vytřeštit svá modrá kukadla, načež přiběhla soužka a seřvala ho. Do spolužákovy tváře se začala dostávat podobná barva, jakou měl na svetru, akorát o kapku světlejší. Za hrobového ticha, ve kterém jen burácel soužčin hlas, byl Romča poslán do umývárny, aby se očistil, což byl výborný nápad - cestou z něj totiž odpadávaly kusy zeleniska :-)

Za chvíli byl Roman zpátky. „Zeleno" ztratilo už svůj třetí rozměr, ovšem flek, který se mu podařilo ještě trochu víc rozmazat, byl unikátní. Je fuk, že svetr býval červený a kalhoty šedé. Teď bylo vše zelené. Na šířku komplet, na výšku od hrudníku až na stehna. Roman byl nucen pod dohledem sníst druhý chod a upaloval domů.
Sedmiletému šputnovi je jedno, jestli jde po ulici s odřenými koleny, špinavou pusou nebo brčálovým flekem přes celou figuru... Já mu záviděla, že se zbavil té hrozné polévky... :-)

Romana jsem neviděla už dobrých 15 let a špenátovku nejím dodnes... Ale kdykoliv ji někde uvidím, vzpomenu si na něj a ten jeho rudo-zelený svetr... Kdyby tak věděl :-)

S pozdravem uživatelka Heather :-)


Díky za hezkou momentku ze života druhé A :-) Máte pěkný projev, úplně tu situaci vidím, letící talíř, vytřeštěné oči, otevřené pusy, všichni zamrzlí v tom jediném okamžiku...
Jedna moje kamarádka kdysi dávno (taky na ZŠ) udělala něco podobného, ale schválně - polila se v jídelně mastnou masovou šťávou, aby si zničila nenáviděný svetr, a tak se ho zbavila. Měla smůlu, její mamince se ho podařilo vyčistit :-(

   
15.02.2007 - Dům a byt - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [1] polgara [*]

    Ještě teď brečím smíchy. Je to super napsané.

    superkarma: 0 17.02.2007, 23:51:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme