Žehlení – jenom to slovo slyším a naskakuje mi husí kůže. Kde jsou ty časy, kdy jsem jako dítko prosila mámu, aby mi dovolila vyžehlit alespoň pár kapesníků... Tehdy jsem si připadala nesmírně důležitá a dospělá.

Dnes jen jedním okem koukám do rohu ložnice, kde se mi v koši (v nemalém koši) hromadí obrovské množství prádla, a říkám si: Holka, večer budeš žehlit! Jenže přijde večer, já se uvelebím před televizí a s myšlenkou: Zítra, zítra už ale žehlit budu určitě!, si pustím film.

 

Asi před rokem mě můj odpor k této činnosti dohnal k úžasnému nápadu: Najmu si paní na žehlení!

Manželovi můj nápad nepřipadal úžasný vůbec. Prohlásil, že je to plýtvání penězi (to měl pravdu, přiznávám) a že rozhodně nesnese někoho cizího v bytě (chabá výmluva).

Každopádně můj úžasný nápad s paní na žehlení prohrál a mně se dál a dál v ložnici kupí neuvěřitelné kopce nevyžehleného prádla (napadlo mě, zřídit tomu prádlu vlastní místnost – ani tento nápad jsem neobhájila).

 

A tak jsem si alespoň našla rady, jak si tu hroznou práci ulehčit:

- dodržujte správnou výšku žehlicího prkna, nebudou vás tolik bolet záda

- „systémová“ žehlička je výrazně lehčí než klasická napařovačka

- když vyžehlené věci necháte „uležet“ a nebudete si je hned brát na sebe, nebudou se tolik mačkat

- používejte kvalitní aviváže. Ty levné sice také hezky voní, ale nedokáží tak dobře napnout vlákna.

- věšte prádlo tak, aby bylo napnuté

- sušička dokáže zmačkání vláken snížit až o 70 %

- nenechávejte prádlo přeschnout (drží si svůj tvar a hůř se žehlí)

- žehlete při televizi či hudbě

 

 

Stejně mi to nedalo a i přes manželovy důvody, proč NE paní (firmu) na žehlení, jsem se vrhla do pátrání, jak to vlastně s těmi cenami je...

 

Košile – 25 Kč

Triko – 10 Kč

Kalhoty – 20 Kč

Kapesník – 5 Kč

Utěrka – 10 Kč

Povlak na polštář – 10 Kč

Povlak na deku – 30 Kč

Prostěradlo – 25 Kč

Ubrus – 20 Kč

Sukně – 15 Kč

1 kg prádla mix – 40 Kč

 

Pravdou je, že pokud bych si dávala žehlit prádlo každý týden, měsíčně mě to vyjde zhruba na 400 Kč. Jenže pokud bych se měla rozhodnout, zda žehlit, či platit, přiznávám ... PLATIT.

(Budu si muset s manželem ještě promluvit a situaci mu vysvětlit s ženskou logikou: Nediv se, že nemám chuť na sex, když mě tak bolí záda po tom žehlení :-) )

 

A na závěr pár zajímavostí z historie žehlení:

 

- žehlení se objevuje už v prvním století před naším letopočtem v Číně. Ženy žehlily pomocí pánve naplněné žhavým uhlím.

- první zmínky o žehlení na starém kontinentě se objevují v 17. století. Používaly se litinové žehličky, které se nahřívaly na ohni.

- první elektrické žehličky se objevily v roce 1882 v New Yorku

 

Historie zajímavá, nicméně můj postoj k této činnosti nezměnila – to nezmění asi nic.

A pokud si doma nevybojuji nějakou tu paní na žehlení, bude se mi i nadále v ložnici tvořit ten obrovský, barevný kopec prádla, který kluci občas používají jako báječnou hračku (Hele, mami, jak umím skákat! – rozběhnou se a šup! pěkně si skočí po hlavě do té haldy).

 

P.S. Není sobecké brát dětem jejich milovanou hračku? Upírat jim tu báječnou zábavu?

(Asi jsem právě našla „rozumný“ důvod, proč vlastně nemůžu žehlit, i kdybych chtěla :-) )

   
Reklama