Reklama

Co vám zůstane po dovolené a prázdninách? Vzpomínky... ale také hromada prádla. Nedávno jsme to probíraly s kolegyněmi  v redakci a všechny se velice podivovaly mému způsobu žehlení.

zehleni

Což o to, vyprat, to ještě jde, pere pračka, ale žehlení? Jistě to znáte – hromada prádla, častokrát už přeschlého, odkládaná z místa na místo, u které si říkáme: Zítra to vyžehlím. A ze zítřku je pozítří, popozítří.

No a jak jsem na tom tedy já? Proč se holky podivovaly? Nemám totiž žehlící prkno, a ani o něm neuvažuji! Jak mě moje babička naučila žehlit na stole, tak žehlím dodnes. A ještě u toho sedím, ve stoje bych to asi nevydržela. Stůl je samozřejmě umístěn naproti televizi, takže si pustím nějaký dlouhý film, nejlépe Titanic nebo Statečné srdce. :) A za chvilku je vyžehleno.

„A jak žehlíš košile?“ podivila se Klárka.
„Tak jako se žehlily dříve, když žehlicí prkna nebyly.“
„Ty máš ještě asi i tu žehličku na uhlí, viď?“
směje se Věrka.
„No, to ne, žehličku mám luxusní, ale prkno fakt nechci. Jednou jsem si to zkusila u sestry, prkno bylo vratké, pro mě moc malé, bolely mě nohy, prostě se mi žehlilo špatně.“

„Ty zůstaneš pořád v pravěku,“ řekla mi tehdy sestra.

Ale tak ať! Pevný stůl je pevný stůl. A hlavně, že mám vyžehleno.

Čtěte také: