Když se řekne máj, většině z nás se vybaví verše Karla Hynka Máchy. Byl máj, byl lásky čas...

Ale řeč dnes nebude o randění, prvních nesmělých polibcích pod rozkvetlými šeříky a romantice vůbec. Nadcházející dny jsou především časem maturit. Mnozí studenti mají právě nyní svatý týden, někteří už celou zkoušku dospělosti za sebou, jiní čekají až na konec června. Tak nebo onak, zhruba za dva týdny však vyrazí maturanti společně do ulic a začne pravé šílenství.
„Pane, přispějte nám na maturitní večírek,“ budou dojemně škemrat a nastavovat chrastící pokladničku. Dát nebo nedat? Toť otázka.

Nevím, jak je tomu v jiných městech, ale v Praze tento fenomén pozoruji rok co rok. Hloučky pomalovaných, vesele oblečených adolescentů, procházejí vagóny metra a prosí cestující o příspěvek. Někdy jen tak poskakují, překřikují se navzájem a v ruce třímají čtvrtku s nápisem 4.B, jindy jsou originálnější a zvolí cestu převleků či představení.
Jedna třída se například převlékla a nalíčila za ježibaby (včetně chlapců), transparenty měli ve tvaru lopaty. Jindy jsem se setkala s bandou námořníků“ (pokladnička visela na háku), „pivařů“ (důkladně si vycpali břicha) a „důchodců“ - mládež se opírala o hole a tvář skrývala za jogurtovými skly, byla jsem i svědkem hezkého pěveckého vystoupení jakési umělecké školy.
Mnozí lidé se v takovém případě smilují a otevřou peněženky, vždyť také byli mladí a měli hluboko do kapsy. Jiní naopak pociťují rozpaky a zdráhají se přispět, protože jim toto bláznění k absolventům střední školy jaksi nesedí.

Sama řeším otázku, zda přispět nebo ne. Není to zase tak dávno, co jsem maturovala, ale nepamatuji, že bychom si peníze na maturitní večírek sháněli žebráním a blbinami. Měli jsme ve škole od prvního ročníku založený třídní fond, kam rodiče posílali poplatky na školy v přírodě, sportovní kurzy atd. Peníze, které zbyly, zůstávaly na fondu. K nim se přidaly penízky získané na maturitním plese a bylo financí dost na večírek pro celou třídu. Když si chtěl po oficiálním rozloučení někdo udělat privátní jízdu, popíjel za své.
Nemohu se nějak zbavit pocitu trapnosti, i když maturanti pasivně nežebrají, ale předvedou veselé studentské vystoupení nebo legrační převleky. Tak nějak bych to chápala u dětí opouštějících základku, ale ne u dospělých středoškoláků.
Navíc, poté, co se tento model mezi studenty ujal, začali do ulic vyrážet i absolventi učilišť a různí podvodníci, narkomany nevyjímaje. Je opravdu hrozné, když před vámi stojí mladík s lézemi v obličeji a dožaduje se peněz na maturitní večírek.

Občas se řídím příkladem duchaplného staršího pána, který byl také osloven v metru a filozofickou otázku vyřešil jednoduše. Položil "maturantovi" následující dotaz: „Z čeho maturuješ? Z biologie? No, výborně. Tak mi něco řekni o fotosyntéze.“ A protože dotyčný neznal odpověď, peníze nedostal.

A co vy? Dáváte škemralům pěťák?  

  
Reklama