Děkujeme za další příspěvek na dnešní „vlasaté“ téma. Je od čtenářky s nickem verone, která si konečně našla ten svůj vysněný účes. Ale cesta k němu byla strastiplná.

Milá Ženo-in, na podzim jsem našla v časopise letáček s akcí do kadeřnického salónu Franck Provost. Zrovna jsem rok nebyla stříhaná, protože jsem si nechávala dorůst vlasy, jen jsem si občas něco ustříhla sama a bylo to už na vlasech dost znát. Ze svých vlasů jsem přímo šílela, nikdy nevypadaly tak hrozně neupraveně a dokonce zničeně. Chodila jsem do kadeřnictví na sídlišti za 250 korun, protože nemohu vydávat za ostříhání velké peníze.

Byla jsem zvyklá na spíše horkou vodu při mytí, kadeřnice mi vždy vynadaly, že si vlasy sříhám sama a že vypadají příšerně a možná si tím pádem nebudou vědět rady, co s tím. Když jsem si vybrala účes z katalogu, nikdy podle nich nešel udělat. Jednou jsem na něj měla vlasy moc krátké, na další moc husté, na další moc vlnité…

Nakonec jsem rezignovala a aspoň jsem řekla, že chci hlavně vlasy polodlouhé. Samozřejmě jsem je nakonec měla spíše krátké. Při fénování mi udělaly helmu a domů jsem se mohla dostávat maximálně kanály. Rozhodla jsem se tedy, že když jsem si ušetřila korunky za celý rok, tak si jednou luxus dopřeji a vydala jsem se s letáčkem do Franck Provost.

Čekaly mne však nejdřív malé potíže. Jsem na vozíku a navíc jsem spíše menšího vzrůstu, proto bych se ve dvou jejich kadeřnictvích nedostala k vysokému umyvadlu. Do třetice všeho dobrého jsem však našla kadeřnictví, kde byla umyvadla hodně nízko. Jediný problém byl velmi vysoký schod u vchodu, ale moc ochotný personál nám pomohl a vevnitř jsem byla raz dva.

Nejprve mi zkušená barvířka poradila krásný odstín barvy. Potom přišla kadeřnice a ptala se mne na má přání. Měla jsem ten den vlasy zrovna hrozné, protože jsem den předtím zmokla. Řekla jsem, že asi vše nechám spíše na slečně kadeřnici, že mám vlasy zničené a možná na nich nepůjde nic kloudného vytvořit, protože jsem se stříhala sama.

Ukázala jsem účesy v časopisech, které se mi líbí, z každého jsem chtěla něco. Ještě jsem dodala, že se mi líbí rozcuchy. Slečna jen pokývala hlavou, neřekla mi, že by něco nešlo, nebo že mám ošklivé vlasy, se kterými se navíc nedá nic dělat, a pustila se do práce.

S účesem si dala velkou práci, potom vlasy vysušila úplně do hladka, což jsem ani nevěděla, že s mými vlasy (a ještě k tomu bez žehličky) jde udělat. Takto rovné mi je ještě zastřihávala, aby byl účes opravdu precizní. Nakonec mi udělala pomocí vosku malý rozcuch. Měla jsem na hlavě přesně to, o čem jsem vždy snila, včetně krásné barvy, která byla na sluníčku duhová.

To hledání vhodného salónu a zdolání schodu za to opravdu stálo a cena za stříhání i barvu byla úžasná. Jen mi ještě Ježíšek musel nadělit pod stromeček žehličku a přípravky na vlasy. Nyní jsem moc spokojená!

Vaše čtenářka verone

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to vám moc přeji a věřím, že se vám účes daří udržovat k vaší spokojenosti i nadále.

A co vy, milé ženy-in, jak jste se svými vlasy spokojené vy? Už jste si našla ten svůj účes, nebo stále ještě tápete? Měníte často střihy a barvy? Nebo zůstáváte raději u přirozeného účesu? Máte nějakou příhodu z kadeřnictví? Nebo si stříháte vlasy sama jako verone?

Napište nám o svých vlasech na redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama