Dobrý den,

moje poslední návštěva Anglie proběhla také úžasně, co se hojnosti zdravotních problémů týká. Přistáli jsme s letadlem, vyzvedli si auto, naložili zavazadla a vyrazili do jednoho menšího městečka do hotýlku. Manžel byl nějak výrazně zamlklý, jen krůpky potu na jeho čele dávaly znát, že se něco děje. Akutní střevní problém a my na dálnici a do hotýlku ještě kousek cesty. Zapřel se nemluvil a dýchal velmi pomalu a jen s každým hrbůlkem se mu ztenčila ústa.

Zaparkoval před hotýlkem, vběhl tam jak kulový blesk, pozdravil a vletěl na nejbližší toaletu... no nechtěla bych být u toho. Pak se pro mě vrátil na parkoviště a s úsměvem povídá, že toalety mají krásné a voňavé a že majitel je moc milý... Ještě ten večer mě příšerně rozbolelo v krku, naštěstí to vyřešilo místní supermarket, kde jsem si koupila nějakou desinfekci, a za dva dny to bylo OK.

Cestovalo se nám krásně, a tak mě muž pozval na zvláštní večeři v místním oblíbeném pubu. Moc mi to cosi polosyrového stavu nechutnalo, ale ustála jsem to. Ráno se vzbudíme do krásného dne, nasedneme do autíčka a už na prvním kruháči se mi udělalo nevolno. Zvracení bylo na spadnutí, po ruce žádný igeliťák... jistila to první benzinka na dálnici. Vlítla jsem na toaletu a málem vypustila duši.

Asi jsem působila velmi dramaticky, protože na dveře neustále klepal nějaký anglický gentleman a ptal se, zda mi nemůže nějak pomoci.(Kdyby odstoupil od dveří několik metrů, udělal by nejlépe). Když jsem vycházela po 15 minutách z toalety zelená jak borovice a viděla jeho starostlivý výraz... ukázala jsem na břicho a řekla s mírným úsměvem, že to je normální, že to je „maybe baby"... No, byla jsem ráda, že jsme zmizeli... ale chytly mě ještě střevní problémy, a to jistil obchoďák asi 30 mil dále. Tam se mi stal trapas století, ještě teď se stydím. Na dámách obsazeno, tak jsem vlítla na WC pro vozíčkáře... všechno normální a najednou chci spláchnout, vidím tam takovou šňůrku s oranžovým kolečkem, zatáhnu a on to alarm, že vozíčkář uvízl na toaletě a potřebuje pomoci... Krve by se ve mně nedořezal, řvalo to pěkně a u auta se smíchy svíjel můj muž.

Na závěr dovolené jsem ještě zjistila, že jsem si vypěstovala hemeroidka, takže zase lékárna v supermarketu to jistila. Musím to moc pochválit, je to systém volně prodejních léků, které si můžete hodit do košíku a jít a kdo si neví rady, ten požádá magistru za pultíkem, a ta ochotně pomůže.

Takže o pár zážitků a dárečků navíc. Ale byla to ta nejsenzačnější dovča!

S pozdravem,
Eliana


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Tedy ten trapas nezávidím :).

redakce@zena-in.cz

Reklama