Bulvár

Zdeňka Havlíčková národ zklamala

Zdeňka, jediné dítě Karla Havlíčka Borovského, neměla moc šťastný život. Oboustranným sirotkem se stala v necelých osmi letech. Nezáviděníhodné! Jenže - pak vzali její osud do svých rukou „vlastenci“ a ona se stala  oficiální „dcerou národa“...

Narodila se den před Štědrým dnem v revolučním roce 1848. Pro Karla Havlíčka to bylo notné zklamání. Přál si totiž prvorozeného syna! S dcerou se smiřoval těžko. O ženách neměl zrovna valné mínění. A to ještě netušil, že další dítě už do rodiny nepřibude.

Zdeňčina matka, o pět let mladší Julie Sýkorová, s níž se Havlíček oženil na začátku března 1848, byla jemná, štíhlá a velmi krásná dívka. Svého muže opravdu milovala a trpělivě snášela nejen jeho cholerickou povahu, ale i nelehký úděl ženy vyhnance a politicky nespolehlivého člověka.

ZdeňkaTěsně před Zdeňčinými třetími narozeninami  -  na začátku prosince 1851 - odvezli otce do Brixenu. Po půl roce povolili jeho manželce i dceři, aby jej tam následovaly. Do Brixenu je doprovázeli Juliina sestra Adéla Jarošová se svým manželem. Ti se po krátkém pobytu vrátili do Prahy. Julii se v Brixenu moc nelíbilo – tesknila po domově a příbuzných. Prostředí tyrolského městečka však pozitivně ovlivnilo její zdraví. Už když se vdávala, měla tuberkulózu a čistý horský vzduch ve vyhnanství jí vlastně prodloužil život. V roce 1854 požádal Havlíček o propuštění, hodně si sliboval též od amnestie, kterou vyhlásil císař František Josef I. u příležitosti své svatby se Sissi. Doufal marně! Na něj se amnestie nevztahovala. Ženu a dceru ale poslal do Čech. Ti tři se už nikdy společně nesetkali. Následujícího roku se Juliin stav povážlivě zhoršil. Havlíček nakonec dostal povolení k návratu do Čech, ale manželku už nezastihl mezi živými. Byl zoufalý!

A Zdeňka? Zatím vyrůstala u tety a strýce Jarošových. Bylo jí šest a půl, matčinu smrt jí zamlčeli. Nebyla ani na pohřbu. Šetrně jí sdělili, že odjela. Zdeňka prý dál nepátrala…

U Karla Havlíčka, který se nakazil v Brixenu od své ženy, propukla však tuberkulóza v nezdravém českém prostředí naplno a on jí v létě 1856 podlehl. Myslím, že okolnosti ostře sledovaného vlasteneckého pohřbu, kterého se Zdeňka rovněž neúčastnila, jsou dostatečně známé. A nejspíš už tady byl položen základ ke glorifikaci Havlíčka jako mučedníka národa. Jeho součástí se brzy stala i jeho jediná dcera Zdeňka.

Brixen

V tomto domě v Brixenu Havlíčkovi bydleli...

Pamětní desky

...připomínají to hned dvě pamětní desky na domě

Zatím ale vyrůstala u tety a strýce, který byl jmenován jejím poručníkem – podle tehdejší legislativy to musel být muž. U Jarošů byla šťastná, prostředí bylo láskyplné a Zdeňka dokonce začala tetě říkat „maminko“. I když na tom nebyli Jarošovi finančně nejlépe, svým třem dětem, ale zejména Zdeňce se snažili dopřát kvalitní vzdělání. Na jedné ze soukromých škol byl Zdeňčiným učitelem češtiny a dějepisu mladý Antonín Zeman, později používající literární pseudonym Antal Stašek, jinak Havlíčkův veliký obdivovatel.  O rodičích se doma nemluvilo, pravdu se Zdeňka dozvěděla až ve třinácti letech, kdy poprvé navštívila hrob rodičů. To se psal se rok 1861. Tehdy se česká společnost „probudila“ a připomněla si Havlíčkovy nedožité čtyřicáté narozeniny.

A vzpomněla si na sirotka Zdeňku. Musí se přece o dceru brixenského mučedníka postarat!  Najednou se o ni všichni začínají zajímat a chtějí zlepšit její trpký osud. Zdeňka je nazvána „dcerou národa“ a je vyhlášena veřejná národní loterie, jejíž výtěžek má být základem jejího budoucího věna. Do akce, která vynesla 30 595 zlatých, se zapojila tehdejší vlastenecká elita. Bylo by to na dlouhé povídání, jak to probíhalo … Jisté je, že se Zdeňka stala bohatou nevěstou. A končí její relativně „bezstarostné dětství“. Dostává se pod drobnohled „vlastenců“. Teta a strýc začínají být podezíráni z možné budoucí defraudace Zdeňčina jmění, protože jejich finanční situace se radikálně zhoršila. František Jaroš je zbaven poručnictví, Zdeňka je nešetrně odvedena od příbuzných. Je ustaven nový poručník a Zdeňka je umístěna do rodiny univerzitního profesora Hanuše. Nelíbí se jí tam. Po třech letech se stěhuje do liberální rodiny doktora Františka Braunera, tehdejšího vrcholného představitele českého politického života. Tam má sice relativní volnost, ale i tam se vyskytují problémy. Protože je Zdeňce už osmnáct let, začínají se Braunerovi ohlížet po vhodném ženichovi.

Jaká vlastně Zdeňka byla? Především duchaplná a vzdělaná. Určitě ne taková krasavice jako zemřelá maminka, ale na vzhledu jí záleželo. Měla krásné oči a vlasy, dobře tančila, ráda se hezky oblékala. Byla tak trochu marnivá, ostatně Braunerovi jí nebránili, tam o peníze nouze nebyla. Ztráta rodičů, láskyplná péče u Jarošů, tvrdá disciplína u Hanušů, liberální výchova u Braunerů, to vše se na její povaze podepsalo. Už to není ta tatínkova poslušná holčička z Brixenu. Má pořádně tvrdou hlavu. Po kom asi? A začíná jí lichotit obdiv ctitelů. Je jich několik. Student techniky, mladý hrabě, statkář a další…

Největší pozornost vzbudil její vztah s baronem Quidem Battagliou, rakouským důstojníkem polského původu sloužícím v Praze. K jejich seznámení došlo na plese Národní besedy. A byla to prý láska na první pohled. Brzy se začali scházet, dopisovat si. Když se spolu objevili na procházce, byl to skandál! Dcera národa a polský šlechtic! Proti byli všichni – Braunerovi, Quidova rodina a hlavně celá „vlastenecká“ veřejnost! Zdeňka byla odklizena do Rakovníka do rodiny notáře Trojana. Po Praze se začaly šířit zvěsti, že s milencem utekla a že čeká dítě.

Pobyt mimo Prahu jí prospěl. Znovu se objevují bývalí i zcela noví ctitelé. Zdeňka se jejich lichotkám nebrání, jako by tušila brzký konec…

Poslední dva roky prožila u babičky v Německém Brodě. To už se začíná naplno ozývat dědictví po otci i matce – tuberkulóza. Navštěvuje ji neúnavný hrabě Kaunic s žádostí o ruku. Zdeňka nakonec dává pragmaticky přednost sňatku z rozumu se statkářem Antonínem Svobodou. Toho jí vybrali Braunerovi a „národu“ se zamlouvá. Zůstane však jen u plánů. „Dcera národa“ umírá 20. září 1872. Nebylo jí ani dvacet čtyři let …

Zítra se můžete těšit na: Brixen, Havlíčkův fešácký kriminál.

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách si můžete také přečíst:

   
07.08.2014 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. avatar
    [27] Jindriska8 [*]

    Jani,moc pěkné a zajímavé články nám tu píšeš a rádi si je přečteme!Sml67

    superkarma: 0 07.08.2014, 22:10:39
  2. [26] slávenka [*]

    Děkuji za zajímavý článek a těším se na články dalšíSml67

    superkarma: 0 07.08.2014, 20:59:55
  3. avatar
    [25] peetrax [*]

    Opět krásně zpracované téma. Chudák Zdeňka, o nic se neprosila - a tak to dopadlo... Dcera národa. Sml15

    superkarma: 0 07.08.2014, 20:25:59
  4. avatar
    [24] peetrax [*]

    Opět krásně zpracované téma. Chudák Zdeňka, o nic se neprosila - a tak to dopadlo... Dcera národa. Sml15

    superkarma: 0 07.08.2014, 20:25:38
  5. avatar
    [23] samecka [*]

    Jano, vy prostě umíteSml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 07.08.2014, 17:18:07
  6. avatar
    [22] enka1 [*]

    Jana Ládyová — #18 Sml22 , i tak bych ráda viděla, jak by se život všech tří vyvíjel, nebýt té zatracené TBC.

    Jenže já si často v duchu "dokresluji" žití či životní situace mnohých, kdyby se jim nestalo to či ono - lepím si tak chvíle bdění při mém špatném spánkuSml54

    superkarma: 0 07.08.2014, 14:46:26
  7. [21] Jana Ládyová [*]

    gerda — #15 No já se přiznám, že jsem si to neříkala vždycky - taky jsem dost dlouho věřila těm "vlasteneckým" povídačkám. Takovým nuceným pobytem bych dnes ovšem nepohrdla. Jenže tehdy to bylo jiné.

    V Brixenu se nám moc líbilo, stejně jako v Bolzanu a ještě víc v Meranu - tam jezdívala na ozdravné pobyty Sissi a dokonce i František Ferdinand d´Este.

    superkarma: 0 07.08.2014, 13:25:38
  8. [20] Nikar [*]

    Smutný osud...Sml15

    superkarma: 0 07.08.2014, 13:13:51
  9. avatar
    [19] kobližka [*]

    Moc zajímavé,tohle se ve školách asi neučilo Sml16

    Mě vždycky "dojme",jak národ očekává od jedince úplnou svatozář.

    superkarma: 0 07.08.2014, 12:56:17
  10. [18] Jana Ládyová [*]

    Helena Svatková — #6+ Anai — #14 Nám o tom nepovídali ani při studiu historie ...

    Vlastenectví se za Rakouska (a později hlavně za Rakousko-Uherska) chápalo trochu jinak. A tehdejší společnost se tak trochu styděla, že po bezprostředním Havlíčkově návratu z Brixenu, kdy mu už smrt klepala na dveře, se mu vyhýbala - a to doslova. Když pak nastalo po pádu Bachova absolutismu mírné uvolnění, tak to honem chtěli napravit... Takto...

    1. na komentář reaguje enka1 — #22
    superkarma: 0 07.08.2014, 12:37:58
  11. avatar
    [17] paníliška [*]

    Chudák holka. Sml15 A velký dík autorce za tyhle články i to, že zůstává. Bez ní by to tady bylo jedno velké bahno.

    superkarma: 0 07.08.2014, 12:29:25
  12. [16] Zuza70 [*]

    Po delší době zase něco ke čtení Sml67

    superkarma: 2 07.08.2014, 12:21:46
  13. avatar
    [15] gerda [*]

    No, já si odjakživa říkala, že takové vyhnanství bych si klidně nechala líbitSml30

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #21
    superkarma: 1 07.08.2014, 11:50:58
  14. [14] Anai [*]

    Helena Svatková — #6 Já mám takový pocit, že ve škole se za totáče učilo všechno trošku jinak, tendenčně. Jsem moc zvědavá na zítřejší článek, protože si též myslím, že vlastenci až tak velcí mučedníci nebyli - nebo ano, Jani? Koneckonců emigrantů po r. 48 bylo mnohem víc, než odsouzených vyhnaných vlastenců, šli dobrovolně a rádi do lepšího a mučedníky z nich nikdo nedělal. K těm měli nejblíž disidenti, kteří zůstali.

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #18
    superkarma: 0 07.08.2014, 11:48:17
  15. [13] murat [*]

    některé věci jsem zjistila až v Havlbrodu v Havlíčkově domě - muzeu. bylo to zajímavé Sml22

    superkarma: 0 07.08.2014, 11:28:57
  16. [12] magic11 [*]

    krásné počtení, Jano, díky Sml67Sml67

    superkarma: 0 07.08.2014, 11:24:31
  17. avatar
    [11] *Lefff* [*]

    Moc děkuji za pěkně napsaný a poučný článek. Sml7

    superkarma: 0 07.08.2014, 10:30:02
  18. avatar
    [10] Suzanne [*]

    Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly Sml22

    superkarma: 0 07.08.2014, 09:47:13
  19. avatar
    [9] vladka321 [*]

    Smutný osud, krásný článek. Děkujeme Sml16.

    superkarma: 0 07.08.2014, 09:45:15
  20. avatar
    [8] blanca [*]

    moc zajímavý článek, víc podobných Sml67

    superkarma: 0 07.08.2014, 09:07:42
  21. avatar
    [7] rusalka2008 [*]

    smutný osud dívčiny - žít představy jiných...

    superkarma: 0 07.08.2014, 09:02:01
  22. [6] Helena Svatková [*]

    Také jsem to netušila, ve škole nám nic takového neřekli.Sml16

    1. na komentář reaguje Anai — #14
    2. na komentář reaguje Jana Ládyová — #18
    superkarma: 0 07.08.2014, 08:43:11
  23. avatar
    [5] Kadla [*]

    Super článek, díky... vůbec nic jsem o ní předtím nevěděla. Sml67

    superkarma: 0 07.08.2014, 07:55:12
  24. avatar
    [4] enka1 [*]

    gerda — #1 Sml22Sml16 Teď to zrovna opakují

    superkarma: 0 07.08.2014, 07:53:25
  25. [3] Stendy [*]

    Už se těším na zítřejší článek.Sml59

    superkarma: 0 07.08.2014, 07:47:19
  26. [2] libuno [*]

    Se zájmem jsem si článek přečetla.

    superkarma: 0 07.08.2014, 07:06:50
  27. avatar
    [1] gerda [*]

    Chudák holka. Strkali s ní jak s kusem nábytku. Těžko předvídat, jak by se její život utvářel, nebýt předčasné smrti. Takhle musela plnit roli, kterou si nevybrala.Sml15 Radši být dítětem milujících rodičů v chudé rodině, než Dcérou vlastiSml30 - to narážím na Vlak dětství a naděje, líbilo se mi, jak tam tímhle oslovením častoval pan Zindulka svou holčičku.

    1. na komentář reaguje enka1 — #4
    superkarma: 2 07.08.2014, 05:35:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme