Bulvár

Zdeňka Braunerová, příliš samostatná, příliš nezávislá...

Byla půvabná a vzdělaná a také mimořádně talentovaná. Rozhodla se celoživotně věnovat malířství a grafice a nikdy toho prý nelitovala. Několikrát se málem provdala, a přesto zemřela jako svobodná. Život této dívky z dobré rodiny byl nekonvenční, rozhodně ale zajímavý…

Narodila se v roce 1858 jako nejmladší dítě do liberální rodiny právníka a staročeského politika Františka Augusta Braunera. Podle maminky byla milá, veselá, optimistická. Vlastně se ani původně nejmenovala Zdeňka. Ke změně jména ji inspirovala o deset let starší dcera Karla Havlíčka Borovského Zdeňka, o níž jsme tu na našem webu také nedávno psali. Ta jednu dobu u Braunerů bydlela a stala se jejím idolem. Pan Brauner byl totiž ustanoven poručníkem Zdeňky Havlíčkové.

ZdenkaRodina Braunerových patřila k pražské vlastenecké smetánce. Po mamince Augustě, která pocházela ze šlechtické rodiny a původně byla vychovávána německy, zdědila dcera Zdeňka nejen výtvarný talent, ale také smysl pro krásu a jemnost. Po otci, který byl selského původu, získala zase temperament, vytrvalost a živelnost. Manželství rodičů skvěle fungovalo, ačkoli tedy byli opravdu protichůdných povah. Salon rodičů byl místem, kde se už jako malá Zdeňka setkávala s významnými literáty, výtvarníky či politiky.

Byla nadaná také jazykově, uměla francouzsky, německy i rusky a kromě toho též skvěle hrála na klavír. Dokonce chvíli koketovala – ke zděšení rodiny - s tím, že se stane zpěvačkou. Vedena byla ale i k domácím pracím. I to rodiče považovali za důležité.

Většinu volného času ale věnovala samozřejmě malování. Základy získala v soukromé malířské škole pro paní a dívky, kterou si ve Spálené ulici v domě U Habichů otevřela Amálie Mánesová, sestra slavných malířů a sama také malířka. A další učitel? Na vyšší dívčí škole známý umělec té doby Soběslav Pinkas.

Když bylo Zdeňce dvacet let, podnikla s matkou a sestrou cestu do Paříže. A ta definitivně rozhodla o její budoucnosti. Paříž se stala Zdeňčinou celoživotní láskou a druhým domovem. Trávila tu pak vždy část roku. A zažila první úspěchy, začala tu vystavovat. Často se jí ale stýskalo po Praze a v Praze zase vzpomínala a tesknila po Paříži…

Paříž byla k ženám-malířkám tolerantní. Na Academii Colarossi, kterou navštěvovala i slavná sochařka Camille Claudelová či naši umělci Alfons Mucha, František Bílek i Josef Čapek, mohly studovat i ženy. Pro Zdeňku to byl ale zápřah! V ateliérech akademie je rušno, maluje se tam od rána až do noci. V Paříži poznává svého celoživotního přítele a pozdějšího švagra, spisovatele Elémira Bourgese, který ji zasvěcuje do mnoha uměleckých oborů a uvádí ji do pařížské společnosti.

V Praze zase prožívá svou první velkou lásku – se známým malířem Antonínem Chittussim, svým učitelem, který ji přivedl k malování krajinek. K sňatku ale nedojde, mají totiž rozdílné představy o budoucnosti. Zdeňka snila o inspirativním a rovnocenném uměleckém svazku. Chittussi si naopak přál klasické manželství, kdy mu žena bude vytvářet rodinné zázemí a podřídí se mu.

Dalším osudovým mužem je o sedmnáct let starší básník Julius Zeyer. Jak ráda by ji matka konečně viděla vdanou! Staré panny to nemají v tehdejší společnosti zrovna jednoduché. Ovšem Zeyer se ke svatbě nemá, bere Zdeňkou jako přítelkyni. Vztah je sice dlouhodobý, ale nejspíš asi jen platonický. Jenže ona by chtěla víc!

I následující Zdeňčin vztah – s o pět let mladším Vilémem Mrštíkem – se rozpadá těsně před svatbou. Mrštík je nepraktický snílek, Zdeňku využívá citově, ale hlavně finančně. A taky i on těžce rozdýchává Zdeňčinu samostatnost a nezávislost. To už jí pomalu táhne na čtyřicítku a vzdává se definitivně myšlenky na případné manželství. Žádná „pohádka máje“ se ani teď nekoná. Díky Mrštíkovi ale začíná ilustrovat literární díla, třeba právě jeho Pohádku máje.

Pak se znovu zamiluje – do literárního kritika F. X. Šaldy. Ten ale dává přednost spisovatelce Růženě Svobodové. Je zajímavé, že muži, s nimiž si Zdeňka něco „začala“, měli většinou komplikované povahy a nebyli pro praktický život příliš použitelní.

Jakýmsi vybočením je bouřlivá, jen několikadenní láska, kterou prožije s tehdejším sochařským géniem Augustem Rodinem. Ten přijíždí do Prahy v roce 1902 (někde bývá uváděn rok 1905). Díky Zdeňce, která se stala jeho průvodkyní a odjíždí s ním i na Moravské Slovácko, objevuje český a hlavně moravský folklór. A Zdeňka mu – prý s chutí – podléhá.

V druhé polovině svého života už Zdeňka přestává pendlovat mezi Prahou a Paříží a usazuje se v Roztokách u Prahy. Tady kdysi ještě její otec koupil tzv. Malý mlýn. A protože byl sám skutečně „ze mlejna“, tradovalo se, že tam pro přátele zpočátku dokonce mleli mouku. Brzy ale Braunerovi mlýn zadaptovali na letní rodinné sídlo, které po smrti pana Braunera v létě pronajímali hostům. Na jeho zahradě si Zdeňka začala budovat svůj ateliér ve stylu anglického venkovského domu. Nepotřebovala žádného architekta, sama si namalovala „projekt“ a práci zadala místnímu zednickému mistrovi Josefu Hladíkovi. Zde se tedy trvale usadila a vytvořila řadu svých děl – olejomaleb, ilustrací či grafických listů. Byla všestranná, malovala též na sklo, zdobila i nábytek. Milovala a ráda malovala starou Prahu, proti jejíž asanaci úspěšně bojovala, byla členkou Klubu za starou Prahu.

Braunerova-V-ohbi-reky

Zdeňka Braunerová - V ohbí řeky

Mlýn i Zdeňčin ateliér, kde se nachází expozice věnovaná jejímu životu i dílu, postihla v roce 2013 povodeň (ostatně nebyla to povodeň první). Do jara 2015 by však snad již vše mělo být zrekonstruováno a sloužit opět Středočeskému muzeu, které obojí spravuje už od roku 1974.

Ale vraťme se ke Zdeňce. Její poslední románek byl víceméně nerovnocenný, mateřský vztah k Miloši Martenovi, o pětadvacet let mladšímu spisovateli a překladateli, který ji bezmezně obdivoval. Ten budil pohoršení veřejnosti i Zdeňčiných sourozenců.

Zdeňka měla pověst bohémky, která se prý koupe nahá ve Vltavě a žije nezřízeným životem, užívá si. Skutečnost byla malinko jiná. Byla to docela šetrná žena, zbytečně nerozhazovala, sama si třeba šila garderobu i klobouky. Ostatně není se čemu divit. Ačkoli dostávala apanáž od bratra Vladimíra, který měl po smrti otce na starosti rodinné finance plynoucí z pronájmů Braunerových nemovitostí, její výdaje převyšovaly skromné příjmy z prodeje obrazů. Vyčerpala se stavbou domu v Roztokách a hlavně – neměla žádného sponzora. Naopak sama podporovala své milence či začínající umělce… Ač po manželství asi toužila, zemřela v roce 1934 jako svobodná slečna smířená se svým osudem. Pochována byla do rodinné hrobky Braunerových na Vyšehradě, třebaže si přála spočinout někde v přírodě poblíž svého ateliéru...

I o těchto zajímavých ženách jste si u nás mohli přečíst:

 

   
08.01.2015 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [25] libuno [*]

    Vše se odehrávalo v dobře situovaných rodinách. Vždycky. Bylo, jest, a bude. Kdo nemá vliv a peníze, nemá šanci.

    Super článek. Životopisy za to stojí. Píšete své životopisy, milé ženy-in?

    superkarma: 0 08.01.2015, 21:55:05
  2. avatar
    [24] risina [*]

    krásný článek, děkuji Sml59Sml59.

    superkarma: 0 08.01.2015, 21:22:17
  3. avatar
    [23] gerda [*]

    O tom Zeyerovi bych si taky ráda početla. Je mi celkem záhadou. V dědově knihovně je skoro všechno, co Zeyer napsal. Jako dorůstající holka jsem to přečetla, celkem i se zájmem, ale dnes uznávám, že už by to nešlo. Přece jenom uplynulo hodně let a problémy Amise s Amilem by současníkům připadaly přinejmenším srandovní.

    superkarma: 0 08.01.2015, 17:33:34
  4. avatar
    [22] kobližka [*]

    gerda — #19 Učitě to tak nějak bude,páč kdyby žili obyčejný život jako my,asi by nic nevytvořili.Proto jsou ti umělci svým způsobem jiní.

    Článek moc pěkný,zajímavý a ten obrázek je krásný,ten se mi líbí velmi.

    superkarma: 0 08.01.2015, 16:26:06
  5. avatar
    [21] Jindriska8 [*]

    Pěkné čteníSml67

    superkarma: 0 08.01.2015, 16:10:43
  6. avatar
    [20] denkas [*]

    Hezký článek.

    superkarma: 0 08.01.2015, 14:40:18
  7. avatar
    [19] gerda [*]

    Kadla — #18Výjimečné osobnosti mají většinou dost komplikované povahy a vztahy, možná díky "rozervanosti" mají víc fantazie a inspirace.

    1. na komentář reaguje kobližka — #22
    superkarma: 1 08.01.2015, 11:40:50
  8. avatar
    [18] Kadla [*]

    gerda — #5Taky jsem četla Na křídlech větrného mlýna Sml67. Jinak díky autorce za super článek, je to radost číst.

    1. na komentář reaguje gerda — #19
    superkarma: 0 08.01.2015, 10:01:09
  9. [17] slávenka [*]

    O životě malířky Zdeňky Braunerové jsem dosud nic nevěděla, tak teď už vím. Děkuji.Sml16

    superkarma: 0 08.01.2015, 09:38:01
  10. avatar
    [16] Hanula [*]

    Sml16už dlouho se chystám do Roztok - tento rok tam určitě zajedu....

    superkarma: 0 08.01.2015, 09:00:16
  11. avatar
    [15] blanca [*]

    skvělý článek, děkuji Sml59Sml59

    superkarma: 0 08.01.2015, 09:00:12
  12. avatar
    [14] enka1 [*]

    Sml67 To je pohlazení. Pojem o malířce jsem měla, o životě ne.

    superkarma: 0 08.01.2015, 08:54:11
  13. avatar
    [13] marianaant [*]

    Také jsem četla knihy o ní byly moc zajímavé a hlavně čtivé.Sml16

    superkarma: 0 08.01.2015, 08:28:31
  14. avatar
    [12] Pentlička [*]

    Také jsem o ní četla knížku od Kožíka - moc pěkná, doporučuji. Byla to moc zajímavá žena a ne moc šťastná v životě.

    superkarma: 0 08.01.2015, 08:26:48
  15. avatar
    [11] Kahomar [*]

    Moc pěkné a zajímavé počtení Sml67

    superkarma: 0 08.01.2015, 08:21:03
  16. avatar
    [10] OlgaMarie [*]

    Konečně jsem zas četla dokonce do konce. Dík!Sml59

    superkarma: 0 08.01.2015, 08:02:41
  17. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Bože, to je tak osvěžující! Děkuji, Jano, krásný článek.

    gerda — #5Zfilmování by bylo jistě fascinující!Sml67 (pokud tedy už není)

    superkarma: 0 08.01.2015, 07:28:29
  18. avatar
    [8] Léthé [*]

    Hezké čteníSml26.

    superkarma: 0 08.01.2015, 07:21:09
  19. avatar
    [7] reditelka [*]

    moc hezké čtení, o Zdeňce jsem nevěděla vlastně nic a ona měla velice zajímavý život. Díky za článek.Sml67

    superkarma: 0 08.01.2015, 06:40:09
  20. [6] Draco [*]

    Krásný a zajímavý článek Sml59jen víc takových.

    superkarma: 0 08.01.2015, 06:21:31
  21. avatar
    [5] gerda [*]

    KONEČNĚ!!!! Jak jsem se těšila na hezké počtení po těch hrůzách, co tu bylySml30 O malířce jsem se prvně dověděla při četbě knihy Na křídlech větrného mlýna, takže nějaké povědomí tu bylo. Nevím, jestli byl její životní příběh zfilmovaný, ale určitě by to bylo krásné a nosné téma. Jo, a Julius Zeyer byl údajně homosexuál, to se chudák holka spletla. A nedivím se jí, měl charisma!

    1. na komentář reaguje Suzanne — #9
    2. na komentář reaguje Kadla — #18
    superkarma: 0 08.01.2015, 05:31:00
  22. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    Jano - krasny. Dekuju!

    superkarma: 0 08.01.2015, 03:59:15
  23. avatar
    [3] vladka321 [*]

    Velmi pěkný článec o zajímavé ženě a ač tady se píše, že byla smířena se svým osudem, já si to úplně nemyslím. Nenaplněné city, neopětovaná láska, hodně vkládala a málo dostávala...

    superkarma: 1 08.01.2015, 02:41:17
  24. [2] mařinka [*]

    Díky za zajímavý článek, ráda jsem si rozšířila obrozy a už teď se těším na další seznámení s životem nějaké zajímavé dámy.

    superkarma: 0 08.01.2015, 00:44:16
  25. avatar
    [1] peetrax [*]

    Jako vždy perfektní zpracování! Sml67 Četla jsem Kožíkovu první knihu na motivy jejího života, druhá mě už tolik nebavila a asi jsem ji tehdy ani nedočetla. Zdeňka musela být opravdu osobnost, sympatická žena. Sml16

    Jo a moc se mi líbí vaše věta "zemřela... jako svobodná slečna smířená se svým osudem". Doufám, že tak taky jednou nedopadnu. Sml32

    superkarma: 1 08.01.2015, 00:34:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Očkování proti klíšťové encefalitidě? Odpovězte a vyhrajte balíček RADOX!
Jaký je vás vztah k nepovinnému očkování? Odpovězte a vyhrajte hezké ceny!

Náš tip

Doporučujeme