.

Zdeněk Troška: Moje babičky viděly v komediantském životě jen samou nepravost a hřích

Bulvár

Zdeněk Troška: Moje babičky viděly v komediantském životě jen samou nepravost a hřích

Setkat se s režisérem Zdeňkem Troškou není vůbec jednoduché, za prvé je neustále pracovně vytížený, a za druhé, což je pro mě snad ještě podstatnější, zatímco on vstává už po čtvrté hodině ranní a se západem slunce s ním už toho prý moc není, já to mám přesně naopak.

mydvaNaposledy se nám podařilo setkat se osobně na oslavě stých narozenin režiséra  Otakara Vávry. Od té doby už Zdeňka Trošku naháním zase jen telefonicky. Tu pobyt ve Francii, tu natáčení v rozhlase, tu práce na novém pořadu. Ale protože jsem vám tento rozhovor slíbila, zvolili jsme společně s panem režisérem kompromis a povídali si „na dálku“.

Pane režisére, dovolte, abych vám popřála hezký den, a hned vám položím první otázku, směřující k  onomu zmiňovanému rannímu vstávání. Tak v kolikpak hodin to bylo dneska?
Za pět čtvrt na pět. Otevřu oči, vyskočím oběma nohama z postele a už to frčí – čtu, píšu, vyřizuju vše, co je třeba. Tento elán mi vydrží celé dopoledne. Snídám pozdě, nemůžu jíst hned po probuzení, musím dostat tu správnou chuť a hlad, teprve pak si snídaní jaksepatří vychutnám. V Hošticích s maminkou snídáme „prkýnkovou metodou“ – sneseme na stůl všechno možné, tu si ukrojíte, tu namáznete, ochutnáte, na co zrovna máte chuť. Vajíčka na hniličku, rajčata, papriky, okurky, česnek, bylinky, sýry, paštiku,  k tomu čaj nebo kyselé mléko či podmáslí. Doporučuju, vše pak funguje tak, jak má – od blahého pocitu pochutnání si až po hedvábnou stolici, co víc si přát? :)

O vás je známo, že jste vášnivý čtenář, když se ale například začtete do knihy dlouho do noci, i tak se přinutíte vstát?
Probouzím se pořád ve stejnou dobu a se stejnou energií. Ale odpoledne pak přijde „mrámora“, mezi čtvrtou a pátou se mi zavřou víka a musím to aspoň trošku naspat.

pripraci

režisér plný energie (při natáčení pohádky Nejkrásnější hádanka, 2008)

Zůstaňme ještě u knih, kterou máte právě teď rozečtenou?
Můžu číst několik knížek najednou, nedělá mi to žádné potíže. V těchto dnech čtu Memoáry knížete Felixe Jusupova (Rasputinova vraha), které jsem si koupil při nedávné návštěvě Moskvy, a je to neuvěřitelně zajímavé. Jestlipak víte, že jeho praprateta Jevdokije Borisovna byla druhou ženou vévody Petra Birona, otce naší milé paní kněžny Zaháňské z Ratibořic?

Právě jsem dočetl dva romány naší skvělé spisovatelky Jany Abrahamové Šamanky z Maxova a Tajemství divadla Molliere, ty jsem si vzal s sebou na dovolenou do Francie. A protože jsem byl v její  jihozápadní části, u Narbonne, Carcassonnu a Toulouse, koupil jsem si knihy o neuvěřitelných zvěrstvech, kterých se dopouštěla po roce 1200 katolická církev na Katarech, česky kacířích, tedy lidech nesouhlasících s rozmařilostí církevních představitelů a jejich odklonu od evangelií. Ve jménu Boha je hromadně upalovala, masakrovala a hlavně si přivlastňovala jejich majetky. Nic veselého.   

Zajímavé knihy... A váš nejoblíbenější autor?
Julius Zeyer, pak Vlasta Javořická. A Julien Green, Marqurite Yourcenaová, Hermann Hesse, ruští klasikové... Je jich mnoho, ke kterým se rád vracím.

Čerpáte z knih i náměty k vašim filmům a pohádkám?
Pohádkových knížek mám opravdu hodně. Je to nepřeberná studnice námětů. Každá kniha by mohla být zfilmovaná, a jistě by si našla své diváky.

vorlicek

režisér Václav Vorlíček a Zdeněk Troška - autoři těch nejkrásnějších pohádek

Jste rodák ze Strakonic, dětství jste prožil ve vámi proslavených Hošticích. Slyšela jsem, že tam bydlíte střídavě s pobytem v Praze pořád. Je to pravda?
Ano, doma jsem v Hošticích, v Praze jen přespávám, jak říkám. Když je práce, jsem v Praze, jinak doma v jižních Čechách, kde je neskonale krásně.

Změnila se vaše rodná víska hodně od dob natáčení prvního dílu Slunce, seno, jahody?
To víte, že ano. Život jde dál, lidi si opravují a přestavují domy, kácí se a vysazují stromy, keře a květiny, prostranství se asfaltují. Vůbec se dbá na vzhled vesnice, která se zvolna stává rekreační zónou. Díky „lufťákům“ se tak zachrání domy, které by jinak spadly. Dostanou jiné poslaní – maštale se promění v sauny a fitka, hnojiště v bazény, kolny v garáže, místo bylinek do polívky se na zahrádce objeví túje a krásný trávník. Hlasy domácích zvířat nahradil řev sekaček na trávu…

Ukázka Slunce, seno jahody... ad.

Pane režisére, jaký jste byl jako malý kluk? A jedl jste králíky?
Vesnický kluk jako každý jiný. V poledne jsem přišel ze školy, najedl se a hnal krávy na pastvu. Tam si s kamarády ze školy dělal úkoly, hrál si. A králíky? Zlej sen. Byli všude. Doma, u obou babiček, všechny tetičky a strejdové je chovali, protože všichni měli velké sady, zahrady, záhumenky, a tak se tráva sušila pro králíky. Králíci byli všude, kam jste se podívali. A připravovaní jen na čtyři způsoby – pečení, dušení, na omáčku a jako řízek či fašírka. Dnes je samozřejmě miluju, ale tehdy to bylo za trest.

Narodil jste se v roce 1953, tedy v době tvrdé normalizace, přesto se vám po škole podařilo vyjet do Francie, kde jste vystudoval na francouzském Dijonu na Lycée Carnot a kde jste také odmaturoval. Jak se Vám tam podařilo dostat?
To bylo kolem roku 1968, kdy volný závan demokracie změnil u nás mnohé. Znovu se tak otevřely československé sekce ve Francii, založené v roce 1920. Za války a za socializmu byly zavřené, ale v době Pražského jara se obnovily a já měl to obrovské štěstí, že jsem uspěl v konkurzu, na který mě vyslalo strakonické gymnázium, a odjel na studie do Dijonu.

gymplii

Strakonické gymnázium, Zdeněk Troška druhý zleva

Máte rád Francii? Jezdíte tam dodnes?
Krajina a památky jsou jistě krásné, francouzská kuchyně dobrá, leč hladová. Když vám dají k večeři  na talířek šest šneků  a dva krajíčky té jejich hubené bagety, tak je rád nemám. To je jako když dá volovi malinu, jak by řekla Keliška. :) Teď jsem tam byl, navštívil známé a všechna místa svých studií. A musel jsem se smát – nezměnili se. V letním horku v Toulouse jsem dostal v obědu studené jídlo v podobě srpečku  žlutého melounu a jako hlavní chod okurkový salát se lžící zakysané smetany, dva krajíčky bagety a pak kousek sýra a jeden krajíček chleba. Jinak pro milovníka historie a dobrého vína země zaslíbená, ale k životu to není. Jsem rád, že jsem Čech.

Myslíte, že studium ve Francii pak mělo i vliv na přijetí na pražskou FAMU? A proč jste se vůbec rozhodl právě pro filmařinu? Ne že by to bylo špatně, naopak, ale přece jen to rozhodnutí je, zejména u těchto profesí, určováno  většinou na základě nějakého poznání či zkušeností.
Film jsem miloval od dětství a už od páté třídy jsem chtěl být režisérem. Doma se mi smáli, ale moje rozhodnutí bylo nezvratné. Babičky protestovaly, viděly v komediantském životě jen samou nepravost a hřích, ale když jsem se vrátil z Francie, země nejhambatějšíí, přece jsem  zkoušky na FAMU zkusil. A tady se vyplnilo rčení, že odvážnému štěstí přeje. Jedním z velkých plusů k přijetí bylo to, že jsem od svých 17 let žil sám bez rodičů v daleké cizině, tudíž se otrkal životem a leccos zažil. A pak jsem si stál za svými názory a obhájil si je.

O vašich prvních režisérských zkušenostech si přečteme v medailonku, já bych se s dovolením zastavila až u vašeho prvního „filmového“ debutu:  Bota jménem Melichar, rodinné komedie z prostředí základní školy. Film získal 14 cen na festivalech doma i ve světě, sklidil ocenění u diváků i u kritiky. Točil se převážně s dětskými herci, to musela být pro začínajícího režiséra poměrně velká zkušenost.
Ten scénář přede mnou odmítlo pět režisérů, snad právě proto, že měli zkušenosti s natáčením s dětmi. Protože stále platí, že filmař má tři nepřátele: děti, zvířata a sníh. A já ještě jako asistent si zakusil všeho mírou vrchovatou u režisérky Věry Plívové–Šimkové při natáčení zimního filmu Krakonoš a lyžníci. A najednou scénář, kde hrála celá škola! Musel jsem se stát jedním z nich, vymýšlet volovinky, aby mě děti přestaly brát jako pana režiséra, a ztratily tak ostych a trému. Vyšlo to.

Bota, jménem Melichar (1983)

A když už jsme u toho, točí se vám lépe s dětmi, nebo s dospělými?
Samozřejmě s dospělými. Malé dítě se brzy unaví, nesoustředí se, zabejčí a je to. Tak se pořád čeká, až si odpočine, až bude mít vůbec náladu si hrát...

A pro děti, nebo pro dospělé?
No, pohádky, které točím, dělám spíš pro jejich rodiče a prarodiče. Malé děti se ještě nechají  pohádkou okouzlit, ty větší jsou už přece „dospěláci“ a berou jen Terminátory, Ramba, boje a podobně. Časem se ale k pohádce vrací a dívají se na ni se svými dětmi.

Vaše filmy a pohádky není třeba představovat. I když kritika není vždy příznivá, diváci vás milují. Poznají už „Troškovo dílo“. Pohádky jsou něžné, milé, půvabné, ukazují krásu naší krajiny, vítězí v nich dobro nad zlem. Stejně tak je tomu u filmů. V jednom rozhlasovém pořadu jste řekl, že slušnost člověka je pro vás výsadou! Není vám líto, že bohužel čím dál častěji je ta slušnost zastoupena opravdu jen v pohádkách?
Máte pravdu. Tato doba, ve které je alfou a omegou jen byznys a honba za mamonem, změnila lidi. Vzájemné vztahy se zhoršily, jen si vemte chování dětí k učitelům, k sobě navzájem. Všechna ta šikana, agrese, násilí, bezcitnost a bezohlednost, sobeckost a lhostejnost se stává samozřejmostí a jsme svědky toho, že se spravedlnosti skoro nedovoláte. Zákon džungle, zákon silnějšího. Aspoň že v těch pohádkách vždy zvítězí dobro a zlo je po zásluze potrestáno. 

Krása naší krajiny je patrna i v pohádce Princezna ze mlejna (1994)

Jsou lidé na vesnici jiní než lidé, dejme tomu, v Praze?
Jsou. Aspoň ti starší. Ti žijí ještě zásadou slušného chování. Ti mladí jsou už jiní. Ale taky jak kteří. A přitom není třeba nic nového vymýšlet – vše je už obsaženo v Desateru. Jenže kdo ho dneska zná?

Proč tomu tak je?
Jiná doba, jiný svět. Jiné priority, zájmy, cíle. Místo základů slušnosti nastoupila drzá nestydatost, místo vzdělanosti povrchnost, místo profesionality protekce, korupce, ostré lokty. Když dítě vidí, jak se doma chovají a mluví rodiče, nemůže být přece jiné.

rok

režisér Zdeněk Troška v roce 1990

Pane režisére, vadí vám bulváry?
Vadí. Dnes vám klidně dají do úst, tedy přímé řeči slova, která jste nikdy neřekla. Chybí základní novinářská slušnost, etika. Až zlomyslná radost hodit na někoho špínu, poplivat, pošlapat, pozurážet. Myslím, že tu chybí zákon o ochraně osobnosti. Prostě mez, kde končí pomluva a kde začíná urážka na cti. Určitě se dá i bulvár dělat slušně, s nadhledem a vtipně. Ale hrubost, necitlivost a touha každého zničit či zranit a srazit (většinou na svou úroveň) je silnější. Zase je to o lidech. Kdyby bulvár nekupovali, zanikl by. 

Jak se vypořádáváte se zlobou a závistí?
Nevšímám si jí. Tím ať se trápí oni, může mi jich být jen líto. Kritiky už nečtu, protože z dvaceti bývá jen jedna opravdu fundovaná, profesionální. A pokud jde o osobní averze, které určují, co kdo jak napíše, je to o to smutnější. Ale to vypovídá spíš o charakteru pisatele.

kantork

zloby a závisti si nevšímá ani herečka Miriam Kantorková

Jedna z vašich babiček chtěla, abyste se stal knězem, druhá učitelem. Které z těchto dvou povolání by v tomto divokém světě obstálo víc, co myslíte?
Líbilo by se mi být učitelem. Ale dneska, co slyším od kolegů učitelů, by mě asi rychle přešla chuť. A knězem už vůbec, protože jedna věc je víra, druhá náboženství či církev. A ta je jen o lidech. A v rozhovoru s Bohem nemusím mít žádného prostředníka.

A je dobře, že jste stal nakonec režisérem. Že jste autorem jedněmi zatracované a druhými zbožňované, dnes už kultovní trilogie Slunce seno jahody… Já rozhodně patřím k těm druhým, i když si myslím, že je nás většina, jen jako by se to ti druzí styděli přiznat. Nechápu proč? Co jim může na tak neškodném, uvolněném filmu vadit?
Nevím, to se musíte zeptat jich. Kdybych natočil film na Oscara, nepřiznají to a zadupou ho do země. Protože je to Troška. Myslím si totiž o nich své, a to celkem dost nahlas. A pak – nejsem totiž rektální alpinista. Je to na divákovi  – tady máš film, líbí? Fajn, díky. Nelíbí? Snadná pomoc, stačí přepnout nebo vypnout televizi.

slunce

Závěr trilogie: Slunce, seno erotika vznikl už po revoluci (1991)

Přiznám se, že Kameňáky už mě tak nedostaly, ale není člověk ten… znáte to. Co se vám však nedá vytknout, jsou zmiňované české pohádky. Poslední, kterou jste zatím natočil je na motivy pohádky Boženy Němcové, a jmenuje se Čertova nevěsta.  Jste s ní spokojen?
Vidíte, stále mě zastavují lidi a chtějí pokračování Kameňáků. Chtějí český lidový humor, smát se sami sobě. Už je nebaví ty nekonečné americké krimi filmy, plné násilí, agrese, krve. Zkuste si jen spočítat všechny ty mrtvoly za jeden den na obrazovce. Někdy to dá docela slušnou vesnici. :) S pohádkou Čertova nevěsta jsem spokojen. Lidem se líbí, mnozí mi řekli, že na ni šli do kina dvakrát, třikrát. Zároveň měla skvělé ohlasy v zahraničí; teď bych měl s pohádkami jet do New Yorku, Moskvy a dvakrát do Francie. Na Mezinárodním festivalu v ruském Uljanovsku mi udělili krásnou cenu – Za rytířství, kterým jsem vrátil dětem a společnosti krásu klasické pohádky. Podobnou, Za návrat ke klasické pohádce, jsem dostal za Nejkrásnější hádanku na festivalu v Německu.

ukázka z oceněné pohádky Nejkrásnější hádanka (2008)

Podle jakých kritérií volíte herce do hlavních rolí? Podle dochvilnosti, zodpovědnosti, zkušenosti, nebo máte už ty „svoje“?
Ne, podle typu, který si do té které role představím. Napíšu si několik jmen herců či hereček, kteří by se mi tam hodili, a je to. Někdy se stane, že herec je už smluvně vázán na jiném projektu, zkusím tedy ty další. Každý je jiný, ale všichni skvělí.

Vzpomínáte často na Helenku Růžičkovou? Je vůbec některou z našich hereček nahraditelná?
Je prostě Růžičková, Menšík, Medřická, Bohdalová... každý je svůj a každý je nenahraditelný. Samozřejmě Jiřina Bohdalová je naprosto univerzální herečka, ta zahraje skvěle i kombajn, jak říkám. Stejně tak úžasná je Eva Holubová. A mohl bych jmenovat další bezvadné herečky a herce, kteří časem zrají jako víno a těší nás svou přítomností na plátnech i obrazovce.

shelenkou

Zdeněk Troška s dlouholetou kamarádkou Helenou Růžičkovou

Ještě nám prozraďte, co máte ve svém nejbližším filmovém plánu.
Mám na chystáno několik věcí, od komedií přes pohádky po historické příběhy. Jde jen o to, co si jaký producent vybere a zafinancuje. Jak snadné, že? :)

Pane režisére, nekouříte, nepijete, neflámujete, pořád máte dobrou náladu, kdykoliv vás vidím, tak se usmíváte, máte nějakou neřest? Umíte se vůbec rozčílit?
Nekouřím, nepiju, ale sežeru, na co přijdu. :) Dobře si uvařit a dobře se najíst, to je radost nekonečná. Vášně, sex a tak podobně, to všechno časem přejde, ale láska či vztah k dobrému jídlu jsou věčné. Víte, s jakou láskou beru do ruky pánvičku, hrnec, měchačku? To je obřad, koncert na, pravda, trochu jiné nástroje, ale o to radostnější. Taková svíčková na karamelu s troškou skořice – symfonická báseň…. A mám hlad. Jdu do kuchyně, udělám si rychlou bílou zelňačku:

Nakrájené syrové zelí povařím ve slané vodě s kmínem, pak vmíchám 30% šlehačku se lžící hladké mouky, povařím 15 minut, ochutím cukrem a horkým octem, to aby se nesrazila. Prudce jedlé!

P. S.: Pro dámy se stejnou láskou k vaření – víte, že jsem napsal kuchařku? Jmenuje se Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht a čte se jako Hrabě Monte Christo. :)

Tak se mějte pohádkově a dobrou chuť!

Váš Zdeněk  Troška

Děkuji za prudce jedlý recept i za pohádkový rozhovor

zatím poslední dílo Zdeňka Trošky, pohádka Čertova nevěsta (2011)

Medailonek

  • Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 ve Strakonicích. Dětství prožil v nedalekých Hošticích. Střední školu absolvoval ve francouzském Dijonu na Lycée Camot, poté vystudoval pražskou FAMU - obor filmová a televizní režie.
  • Jako pomocný režisér podílel na filmu Krakonoš a lyžníci (1980), na komedii Zdeňka Podskalského Křtiny (1981) a filmu Revue na zakázku (1982).
  • Jako druhý režisér se podílel na dětském filmu Muž přes palubu (1980).
  • Prvním samostatným byl povídkový film Jak rodí chlap (1979). Následoval film Bota jménem Melichar (1983).
  • Do paměti diváků se navždy a nesmazatelně zapsal jako režisér dnes už kultovní trilogie Slunce, seno, jahody (1983), Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991).
  • V roce 1987 vytvořil první ze svých krásných pohádek O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Další nezapomenutelnou pohádkou byla Princezna ze mlejna (1994),
  • V roce 1999 natočil další z krásných pohádek o lásce Z pekla štěstí, o rok později přichází do kin pokračování veleúspěšné pohádky Princezna ze mlejna 2. Na divácký úspěch v roce 2001 též navazuje pohádka Z pekla štěstí II. O rok později přichází romantický film Andělská tvář. V roce 2003 natáčí první ze série komediálních filmů Kameňák,
  • V únoru 2008 má premiéru další okouzlující příběh Nejkrásnější hádanka.
  • V roce 2010 přichází do kin rodinná komedie Doktor od jezera hrochů.
  • Zatím posledním filmovým počinem je příběh na motivy pohádky Boženy Němcové pracovně nazývaný Čertova nevěsta, premiéru měla v dubnu roku 2011.

Čtěte také:

   
09.09.2011 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [15] holčice [*]

    Mám ho moc ráda,perfektní vypravěčSml59Sml59

    superkarma: 0 26.07.2012, 21:10:44
  2. [14] dtcalounictvi [*]

    Ať točí stále pěkné filmy

    superkarma: 0 14.04.2012, 23:57:18
  3. avatar
    [13] kebulkaevulka [*]

    Sml59Pana Trošku miluji,je to charizmatický a vtipný člověk,díky za úžasný rozhovor

    superkarma: 0 23.10.2011, 14:05:47
  4. avatar
    [12] Milala [*]

    Kniha Nebe v hubě je fantastická.Je to vlastně kuchařka,ale čte se jako román.A nejlepší je,že ji mohu otevřít na kterékoliv straně a nikdy nezklameSml67

    superkarma: 0 07.10.2011, 13:54:07
  5. avatar
    [11] kobližka [*]

    ToraToraTora — #7 Souhlasím s tebou beze zbytku!Holubová - to byl koncert.Jinak to byla,mírně řečeno, "ptákovinka".....dost nevěrohodné.Ale jak píšeš,za cizí peníze je dobré podívat se někam hóóódně daleko....Sml57 

    superkarma: 0 09.09.2011, 16:40:48
  6. avatar
    [10] femme [*]

    ToraToraTora — #7  přesně, s tou uříznutou prd.....to bylo fakt "vymyšlený" Sml80 Holubová tam přímo excelovala Sml67 Sml30 

    superkarma: 0 09.09.2011, 15:18:19
  7. avatar
    [9] SNÍŽEK [*]

    já se nejvíc těším na novou pohádku,ty umí Troška nejlíp,ale od něj je všechno úsměvné a lidské,fakt umí!Sml67

    superkarma: 0 09.09.2011, 14:23:01
  8. [8] sludka [*]

    Filmy pod vedením režiséra Zděňka Trošky mi zvednmou vždy náladu. Bohužel je jich málo. Většinou máme na obrazovce jen samou vraždu, střílení apod.. To není zrovna výchové pro nae děti. Potom se divíme, co z nich vyrůstá.Sml57

    superkarma: 0 09.09.2011, 13:20:08
  9. avatar
    [7] ToraToraTora [*]

    femme — #6 ta uříznutá půlka tam byla jaksi.... Hlavně se část štábu podívala do světa, producent to zaplatil, tak jupí jupí

    Ale určitě bych chtěla vyzdvihnout výkon Evy Holubové...ta byla jako tchýně naprosto excelentní Sml30 Sml67

    1. na komentář reaguje femme — #10
    2. na komentář reaguje kobližka — #11
    superkarma: 0 09.09.2011, 12:55:13
  10. avatar
    [6] femme [*]

    ToraToraTora — #5 jj, Slunce seno mě taky vždycky zvedne náladu Sml67 "Doktor" mě hodně zklamal, myslela jsem si, že když to pořád někdo vynáší do nebe, tak že to bude bomba, ale Sml80

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #7
    superkarma: 0 09.09.2011, 12:42:31
  11. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Slunce seno je dobré, Kameňák se dá sledovat kdykoliv a vždycky si na něm něco najdu, protože pokaždé chce zhuntovaná mysl jiný dru humoru....navíc já fóry zapomínám, tak mám pořád premiéru. Nedávno dávali Doktora od jezera hrochů, tak z toho mám rozpačitý dojem doteď a podruhé ho vidět nepotřebuji. A pohádky? Jsou kouzelné, malebné, ale mám potíž s uječeným čertem, huhňavým hastrmanem a poněkud vyšisovanými hlavními hrdiny. Ale jinak považuji Zdeňka Trošku za přírodní úkaz a kdyby nic jiného, tak jeho neutuchající dobrá nálada je v téhle zamračené zemi naprosto unikátní

    1. na komentář reaguje femme — #6
    superkarma: 1 09.09.2011, 12:27:26
  12. avatar
    [4] kobližka [*]

    Jak píše Enka1,i takové filmy jako je série Slunce,seno atd. jsou někdy potřeba,(teda krom pro mě nepochopitelného Kameňáku),ale pohádky pana Trošky nemám vůbec ráda,jsou děsně uječené,uřvané a ty s čertíky na "jedno brdo".Milovnice těchto pohádek,ať mi prominou....

    superkarma: 0 09.09.2011, 12:05:03
  13. avatar
    [3] Sapita [*]

    enka1 — #2 pohádky jsou dobré, Slunce... mi nevadí, v zásadě, ale je to už na mě moc uřvanéSml80 Kameňáky nemusím, ale zase je to dobrý nápadSml22

    superkarma: 0 09.09.2011, 11:08:00
  14. avatar
    [2] enka1 [*]

    Troška je fajn, jeho rozhovory nebo účast některých pořadech sleduju ráda, vypráví moc vtipně, Na "Sluncata" a "Kameňácata" koukám jen zřídka a někdy z nouze, ale chápu nutnost takových filmů - naprosté uvolnění bez přemýšlení člověk prostě potřebuje. Pouze z hlubokomyslných filosofických filmů by si za chvíli musel hodit smyčku. Pohádky jsou na jedničkuSml16

    1. na komentář reaguje Sapita — #3
    superkarma: 0 09.09.2011, 10:38:39
  15. avatar
    [1] femme [*]

    měla jsem tu čest se s panem Troškou potkat a popovídat, je to moc milý člověk Sml67 Sml22 

    superkarma: 0 09.09.2011, 09:24:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme