Reklama

Hezky jsem si zavzpomínala na své dětství. Moje babička dělávala Mikuláše, my s bráchou byli celí vyklepaní a vůbec nám nebylo divné rok co rok, že se vždy babička ztratí a jde nakoupit večer, kdy je obchod na vesnici zavřený! 

Ještě jsme ji litovali, že ho zase neviděla!
Babička měla asi málo fantazie, s touto legendou vydržela dlouho, ještě ve škole jsme tomu věřili! Inu - jiná doba a na malé vesnici.

Pak jsem bydlela v Praze a dětem - když jsem viděla ty Mikuláše a čerty na sídlišti, jsem  nechtěla způsobit doživotní trauma a Mikuláš jim to zanechával v pokojíku pod oknem.

Jenže, každé dítě je jiné! Syn byl hodný a dcera zlobidlo. A mazaná - inu ženská odmala!

Tak jsem jednou neodolala a přece jenom se domluvila se sousedem, s kterým jsme  měli přátelské vztahy a stejně staré děti, že až půjdou k nim, zarazí i u nás. Toho jsem znala, tak jsem se nebála traumatu.
Mikuláše měl nevím odkud, anděl to samé a za čerta šel on.

Ale podcenila jsem jednu věc, rád se napil. Domluvili jsme se, že na syna budou hodní a dceru malinko pokárá a vyděsí, protože se kasala, že se čertů nebojí, to jí byly asi 3 roky!!!

I stalo se.

Nastala kýžená chvíle...venku se setmělo a ulicí hodilo několik skupinek svatých... děti vzrušeně koukaly z okna, protože věděly, že přijdou i k nám. A čekali jsme  a čekali  a čekali, moc dlouho jsme čekali, ale dočkali jsme se.

Zazvonil zvonek a svatí za dveřmi. Děti byly vyjevené, odříkali, ani dnes nevím co, dostali dárky a čert se vrhl s náležitým brbrlbrlbrl na dceru, ta utekla do kuchyně, stála proti němu, slzy v očích, dupala a vřískala " a já se tě stejně nebojím!", no myslela jsem že umřu smíchy!

Ještě chvíli a snad ho i napadla fyzicky a to nebyla agresivní nikdy!

Pak odešli, děti se nimraly v nadílce a za dveřmi bytu se ozývaly divné zvuky. Já to nevěděla, leč naše hrdinka šla a otevřela dveře.
V tom slyším: "Maminko, maminko, honem sem pojď,  za dveřmí nám chcípl čert"!

Tekly mi slzy smíchem, dítě jsem strčila domů a unaveného čerta probrala a vyprovodila o čtyří patra výš, kde bydlel. Kamarádka měla z manžela ohromnou "radost".

"Čert" mi pak druhý den poděkoval a řekl, že k nám už ho nikdo nedostane, že jsme ho opili - ale měl jen skleničku, asi už mu chyběla jen ta jedna, že čerta máme doma, že se bál, že mu serve  masku, tak ať neotravujem ještě v pekle.

P.s.: Když jsem po chvíli vynášela odpadky do kontejneru, válel se u něho pro změnu značně poškozený Anděl v podobném rozpoložení jako náš Čert, kdoví jestli nebyl z  té party. Jen ho hodit taky do kontejneru, jak byl "krásný"...
Zdena

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


:)) Zasmáli jsme u Tvého příspěvku tady všichni! Moc hezké. Míša

Pište své zážitky, názory a veselé historky o čertech a Mikuláších na redakce@zena-in.cz. Také si myslíte, že strašit děti se nemá?

Dnes ještě vyhlásíme chcípáka a borce dne a nakonec vylosujeme jeden z vašich příspěvků.

Vylosovaný autor příspěvku k tématu bude odměněn punčochou s kosmetikou. Tedy za předpokladu, že byl hodný!