Jistě každý někdy zažil takový ten velmi nepříjemný sen, kdy se probudí uprostřed noci zpocený, a ne a ne znova usnout. Někdy to ani po ranním probuzení nemusí být ono a vy máte nepříjemný pocit, že by se náhodou mohl sen stát skutečností... Své o tom ví i paní Zdena, které se bohužel noční můra opravdu proměnila v nepříjemnou realitu.

„Čas od času jsem měla nějaký ten ošklivý sen, ale nikdy by mě nenapadlo, že by se něco, co se mi zdálo, mohlo vyplnit. Pamatuju si tu noc a následné ráno, prostě naprosto vše, ač bych to ráda ze své mysli vytěsnila,“ začíná své vyprávění Zdena, kterou nyní „zdobí“ sádra na noze a ruce, kde má několik šroubů, pár čerstvých jizev, a to není vše. Jak sama říká, tehdy z části naslouchala své intuici a jakémusi vnitřnímu hlasu, který jí neustále něco našeptával. Kdyby neuposlechla, mohlo by být vše jinak a možná by se jednalo o velkou tragédii.

intuice

„Asi před třemi týdny jsem měla špatné spaní. Zprvu jsem nemohla usnout, a když už jsem zabrala, pořád jsem se budila a nad ránem mě vzbudil opravdu hrozný sen. Zdálo se mi, že jsem měla s dětmi ošklivou nehodu, nepamatuji si přesný děj, jen vím, že jsem se probudila s křikem, po tváři se mi koulely slzy. Manžel se vzbudil a utěšoval mě.“  I nyní má Zdena slzy v očích, když si znovu vybaví to, co se jí před pár týdny přihodilo. „Ráno bylo klasicky hektické, jen s tím rozdílem, že jsem se necítila ve své kůži. Byla jsem rozklepaná, bylo mi zle a stále mě pronásledovaly myšlenky na noc, především na ten sen. Bylo to k zešílení, nešlo mi to z hlavy!“

Intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí.
Carl Gustav Jung

Poslechla Zdena svou intuici?

Když se svými pocity svěřila svému manželovi, objal ji se slovy, že všechno bude dobré, to ale Zdenu neuklidnilo. Stále se nemohla zbavit pocitu „co kdyby náhodou“… Raději poprosila svého muže, aby odvezl děti do školy, ač je vždy vozila ona.
„Jakmile odjeli, sedla jsem si, zhluboka dýchala a pak si řekla, že se přece o nic neděje. Sbalila jsem si věci do práce a šla do garáže. Cestou mi několikrát z ruky vypadly klíče od auta, ale nepřikládala jsem tomu dostatečnou váhu, chápu to až teď.

Kousek od místa bydliště se to stalo, Zdena opravdu měla nehodu, jen s tím rozdílem, že v autě nebyly děti, tak jako tomu bylo ve snu. „Díky bohu, že alespoň v tomhle jsem svou intuici poslechla. Když si vybavím, jak dopadlo auto, nechci ani domýšlet, jak by skončily moje holčičky.“

Nehoda to byla ošklivá, dotyčný, který nehodu způsobil, byl těžce raněný. Zdena sice nebude mít trvalé následky na těle, ale na duši ano. Stále se nemůže vzpamatovat z toho, jak to mohlo dopadnout, ale jedno ví jistě: Příště dá ještě více na svoji intuici!

Čtěte také:

Reklama