Snad málokdo si nevzpomene, co bylo jeho oblíbenou hračkou. Umolousaný stokrát zašívaný medvěd, mající jedno oko, časem vinou ztráty polystyrenové výplně pohubl, ale celou základní školu s vámi věrně sdílí lože. Po svatbě při stěhování máte dilema.

Dívá se na vás z police vyčítavým pohledem a jako by říkal: „Tak co, vykašleš se na mě, nebo mě vezmeš s sebou?“ Se slzou v oku infantilně berete (pro někoho) již kus odporného hadru a připravujete mu hezké místečko v teple balíčku s nočními košilemi a spodním prádlem. „To víš, že tě tu nenechám, Lojzo.“

Do postele jsem se skoro nevešla

Jako děcko jsem spala v posteli s tolika plyšovými postavičkami a zvířátky, že na mě zbývalo místo u zdi na několika málo čtverečních centimetrech. Zbytek zabírali oni. Dávala jsem je tam jednak proto, že jsem nevydržela smutný pohled toho, kterého bych měla nechat na polici, zatímco jeho kolegové si spokojeně okupovali postel, a jednak i proto, že jsem nerada spala na kraji postele. Tito moji kamarádi mě v noci chránili, abych snad ve spaní nedala ruku nebo nohu z postele. Pak by mě za ni tutově někdo chytil!

Jedno období jsem dokonce pečlivě zcumlávala i prostěradlo do roličky na kraji lůžka, aby z něho nečouhalo dolů vůbec nic. Spala jsem tak na jednom boku celou noc, neb jsem se již v posteli nemohla pohnout. Druhým ramenem jsem byla pěkně nalepená na zdi, z čehož mám v levé ruce parádní revma(nebo co to je).

Jana a Dana

Mezi další oblíbené hračky patřily dvě maličké panenky z umělé hmoty. Byla to taková minimiminka, s ručičkama a nožičkama na gumičkách. Některé z vás si na ně určitě vzpomenou. Vyráběla je nějaká firma, která shodou okolností měla pobočku kousek od nás. V noci jsem sem někdy tajně chodila. V popelnici před budovou firmy šly totiž objevit neuvěřitelné poklady v podobě zmetků, vzniklých při výrobě. Kolemjedoucím řidičům tak často neunikl pohled na rachitické dětské nohy ledabyle přehozené přes okraj kontejneru.

Tahle zábava mi vydržela celé dětství. Jana a Dana měly ze skřínky parádní třípatrovou vilu i s výtahem, umně vyrobeným ze stavebnice Merkur, a také houpačku a všechny vymoženosti, které z ní bylo možno vytvořit. Později jsem si při snaze vyrobit jim osvětlení vyzkoušela, jak chutná 230 voltů v těle.

Měli jste oblíbenou hračku?



Stanislav Ano, měl jsem a mám ji stále. V naší knihovně doma sedí takový červený pes z umělé hmoty. Asi to bude bígl, nebo něco takového.  Mám ho snad od pěti let. Měl jsem hodně jiných hraček, ale ten pes, ten byl něco jiného. Když jsem se oženil, tak jsem si ho vzal. Manželka to ráda pochopila. Má totiž vedle něj posazenou takovou panenku z porcelánovou hlavou, kterou dostala kdysi od babičky.
Nemáme ještě děti, ale máme je v plánu. Jestli budou na Rolfa (ten pes) opatrné, tak jim ho půjčím. Ale když na to tak myslím, asi nerad. (smích)

Markéta Měla. Byl to plyšový králíček, kterého jsem dostala do nemocnice, když jsem měla v deseti letech spálu. Tehdy mi ho vůbec nechtěli dát zpátky, protože prý kvůli karanténě. Ztropila jsem tam ale takový povyk, že řekli mamce, aby ho okamžitě odnesla do chemické čistírny. Asi se na mě nemohli dívat.
Děti si s ním bohužel nehrají. V roce 2000 jsme vyhořeli a králíček to nepřežil. Kdybych byla v tu dobu ale doma, určitě bych ho vzala. Manžel na něj ale nepomyslel, a tak to měl chudák králík i s kremací. Dům byl naštěstí pojištěný. Králík ne. Jmenoval se... počkejte... už vím, Ťulík.

Jana
  Můj syn Radek, jak si pamatuji, měl plnou postel věcí, které hračkami někdy ani nebyly. Všechno totiž pokaždé rozebral až do střev, aby viděl, jak to funguje. Má o pět let staršího bratra, takže jak on chudák něco dostal, Radek rozebral i to. Pochybuji, že mu do dnešní doby něco zbylo, protože by to musel být pytel koleček, pružinek, pérek, součástek budíků, mlýnků i bezpočtu traktorů a autíček. Po té, co rozpáral plyšového medvěda, přestaly ho takové hračky zajímat, protože obsahovaly stále to samé.


Máte vy nějakou vzpomínku na dětství v podobě oblíbeného panáčka, medvídka, panenky? Vzpomenete si, jak jste k nim přišli, a na jejich jména? Hrají si s nimi vaše děti, nebo je nedáte z ruky?
A co váš partner, má stále svůj oblíbený bagr?
Mé oblíbené hračky mi bohužel nezbyly, protože jsem je neprozřetelně ponechala napospas svým mladším sourozencům, kteří je úspěšně zlikvidovali.

 

Reklama