Dobrý den, zasílám Vám můj příběh na dnešní denní téma: Proklaté dědictví.

Měla jsem v "baráku" jednu sousedku, byla docela zlá a nikdo ji neměl rád, příbuzní ji nenáviděli a ani já ji neměla moc v lásce. Dělala mi věčně naschvály. Měla kočku a nechávala ji čůrat na můj práh ! To se mi samozřejmě nelíbilo, vyčítala jsem jí to a několikrát ji i prosila, ať ji hlídá - nic nepomohlo. Připadalo mi, že ji v tom podporovala, ba i dokonce, že jí to přikazovala. Jednoho dne zemřela,bylo jí 72 let.

     Zanedlouho jsem byla předvolána k závěti. Říkala jsem si, to je nějaké nedorozumění, ale šla jsem tam. Přiznávám se, zrovna jsem ztratila zaměstnání, tak by nám nějaká ta částka pomohla. Ale čekalo mě největší překvapení v mém životě, v závěti totiž stálo, že mám zdědit její kočku!

Málem jsem se z toho složila, neměla jsem ji ráda a navíc, měla jsem na kočky alergii.. Jinak kromě mě nikomu nic neodkázala-protože už žádnou rodinu, se kterou by se stýkala, neměla. To měla být od ní asi provokace, nebo jinak nevím, ona totiž věděla, že nemám tu kočku ráda a že mám na kočky alergii.

Jak jsem nad tím ale přemýšlela, tak mi jí bylo vlastně líto, protože tu kočku hrozně moc milovala, bylo to takové její "miminko" a určitě by si moc přála, aby se o ní někdo postaral. Nakonec po domluvě s manželem jsme se o ní začali starat, ale nešla jsem k ní jinak než s kapesníkem-pořád jsem musela smrkat, kvůli alergii.

Nebylo to ale vůbec snadné, protože jsem neměla práci a vydělával na nás všechny jenom manžel, a tak tak jsme vycházeli, ale byla jsem rozhodnutá-kočka zůstane! 

Pak jsem si našla práci a kočičce nakoupila lepší pelíšek a více granulek. Zjistila jsem, že kočička je velmi přítulná a hodná, začala jsem ji mít ráda. Asi za 3 měsíce mě opět volal notář, že se mám k němu dostavit, čekal mě ještě větší šok než minule. Paní sousedka totiž na kočičku zřídila jakýsi účet, ze kterého mi bude chodit po dobu 5-ti let 1500 korun každý měsíc. Takhle ji chtěla finančně zabezpečit, aby se u nás měla dobře. Byla jsem moc ráda a hned jsem šla kočičce vybrat nějaké další pochutinky.

Moje bývalá sousedka asi nebyla tak zlá, jak jsem si myslela. V každém se skrývá něco dobrého. Tento příběh se stal před 4 roky a kočička u nás dodnes šťastně žije. Maal

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Tak tohle je příběh do románu, originální, milý, legrační. Blahopřeji k dědictví. Simona

Zdědit zvíře je ošemetné, ale vidíte, co nakonec přineslo radosti. Zdědily jste taky něco zajímavého? Pište, čekám na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama