Občas mívám sny. Někdy smutné, jindy zase lechtivé nebo erotické, záleží na tom, jak se zrovna se cítím. Ale poslední dobou mám hrozné sny. Po pěti a půl roce jsem se rozešla s přítelem, který mě podváděl půl roku a já o tom nevěděla, žili jsme spolu, já byla tou vzornou ženou v domácnosti, starala se o jeho pohodlí, aby měl vše, co má mít. To mu samozřejmě vyhovovalo, ale potřeboval si asi ještě zpříjemňovat „stereotypní život“ nějakým románkem. Na jeho chování jsem to poznala, uhýbal pohledem, nemluvil se mnou, nespal se mnou, skrýval mobilní telefon. Jednou, když byl ve sprše, jsem se mu podívala do mobilu, abych věděla, na čem jsem. A když jsem našla ty strašné SMS, udělalo se mi špatně. Ani se neobtěžoval mi něco vysvětlovat… celou noc jsem nemohla spát a měla hrozivé sny o něm, o ní, viděla jsem ji všude. On vedle mě vesele chrupal. Ráno jsem se na něho nemohla ani podívat a on dělal, jakoby se nic nestalo. Nečekal, že se od něj odstěhuji. Spoléhal na to, že bych k rodičům nikdy zpátky nešla. Bylo to pro mě hrozně moc těžké, opustit ho, opustit místo, které jsme společně budovali. Po návratu k mým rodičům jsem propadla hrozným depresím, měla jsem strašlivé sny o tom, jak jsem si ho vzala a jak bojuji s jeho avantýrami, budila jsem se zpocená a plná úzkosti. Ten měsíc jsem byla na antidepresivech. Vím, že mnohem jednodušší by pro mě bylo, kdyby mi o ní řekl a rozešel se se mnou důstojným způsobem, ale on se projevil jako největší slaboch a strašně mi ublížil. A ještě mi přitom tvrdí, že ji nechce, že miluje mě a takové ty řeči. Píše, že se mu stýská, ale asi ne po mně, ale po teplé večeři, vyžehleném prádle a „hodné ženušce“. Teď už mám klidnější sny, zdá se mi o tom, kdy jsme spolu byli, když jsme začínali randit, co jsme spolu prožili. Myslím si, že přijde čas a bude mě chtít zpátky, já i přes to všechno, co mi udělal, ho stále miluji a mám ho ve svých snech, ale myslím, že se nikdy nezmění a já budu trpět. Nikdy v životě jsem si nepřišla tak ponížená a zrazená. Miluji ho, ale odpustit mu a znovu mu začít věřit asi nedokážu.

 

Jana


Milá Jano,
pro jedno kvítí slunce nesvítí, říká se. Já vím, je to banální říkačka a moc vás asi neutěší, ale věřte, že jste se rozhodla správně. Je to sobec a sama dobře víte, že by váš vztah neměl perspektivu.
Reklama