Milá redakce,
když jsem ještě studovala a bylo mi kolem dvaceti let, tak jsem jezdívala jako vedoucí na tábory. Většinou mi svěřili ty nejmenší děti.

Snažila jsem se o ně starat co nejlépe, utěšit je, když se jim stýskalo po rodičích. Tři týdny byla dlouhá doba na mě, natož pro šestileté děti. Až teď, když jsem máma dvou dětí, tak si teprve uvědomuji, co všechno se mohlo stát.

Jednou jsem měla takový nepříjemný zážitek. Vedoucí se rozdělili na dvě skupiny, ta první tvrdila, že noční bojovka je něco úžasného a tábor bez ní není správný tábor, a pak druhá skupina, ve které jsem byla i já, se přikláněla k variantě bojovky jen pro starší děti. Ale hlavní vedoucí měl i hlavní slovo, a tak nařídil bojovku pro všechny.

Já jsem se tenkrát vzepřela a tvrdila, že tak malé děti mají v noci spát a ne běhat ve tmě po lese. Přes mé protesty byly děti vzbuzeny a musely se vydat do lesa. Jedna holčička z mého oddílu hned před chatou zakopla a vyrazila si dva přední, bohužel už druhé zuby.

Byl to tenkrát velký průšvih. Alespoň že hlavní vedoucí převzal zodpovědnost a rodičům to sdělil on sám.
I tak mi to bylo strašně líto a dodnes na holčičku vzpomínám, a to právě v době, kdy se mé dcerce klubou druhé jedničky.

Hlídat děti je strašná zodpovědnost a kdo to dělá opravdu poctivě, tak se z pobytu vrací ne jako z dovolené, ale jako z těžké dřiny. Tolik moje zkušenost.

Eva

Milá Evo,
jen doufám, že hlavní vedoucí se díky tomuto zážitku už do dalších nočních bojovek pro malé děti nepouštěl a nebylo již více vyražených dětských zubů...

Reklama