Bulvár

Zbytečně vyražené zuby


Milá redakce,
když jsem ještě studovala a bylo mi kolem dvaceti let, tak jsem jezdívala jako vedoucí na tábory. Většinou mi svěřili ty nejmenší děti.

Snažila jsem se o ně starat co nejlépe, utěšit je, když se jim stýskalo po rodičích. Tři týdny byla dlouhá doba na mě, natož pro šestileté děti. Až teď, když jsem máma dvou dětí, tak si teprve uvědomuji, co všechno se mohlo stát.

Jednou jsem měla takový nepříjemný zážitek. Vedoucí se rozdělili na dvě skupiny, ta první tvrdila, že noční bojovka je něco úžasného a tábor bez ní není správný tábor, a pak druhá skupina, ve které jsem byla i já, se přikláněla k variantě bojovky jen pro starší děti. Ale hlavní vedoucí měl i hlavní slovo, a tak nařídil bojovku pro všechny.

Já jsem se tenkrát vzepřela a tvrdila, že tak malé děti mají v noci spát a ne běhat ve tmě po lese. Přes mé protesty byly děti vzbuzeny a musely se vydat do lesa. Jedna holčička z mého oddílu hned před chatou zakopla a vyrazila si dva přední, bohužel už druhé zuby.

Byl to tenkrát velký průšvih. Alespoň že hlavní vedoucí převzal zodpovědnost a rodičům to sdělil on sám.
I tak mi to bylo strašně líto a dodnes na holčičku vzpomínám, a to právě v době, kdy se mé dcerce klubou druhé jedničky.

Hlídat děti je strašná zodpovědnost a kdo to dělá opravdu poctivě, tak se z pobytu vrací ne jako z dovolené, ale jako z těžké dřiny. Tolik moje zkušenost.

Eva

Milá Evo,
jen doufám, že hlavní vedoucí se díky tomuto zážitku už do dalších nočních bojovek pro malé děti nepouštěl a nebylo již více vyražených dětských zubů...

   
23.01.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Meander [*]

    Indoktrinace! Brainwashing!

    superkarma: 0 24.01.2006, 11:48:49
  2. avatar
    [5] átéčko [*]

    Byla jsem jednou na táboře, poznala tam první lásku, Jiříčka, a celou dobu se mi tam moc líbilo!!!
    Můj syn jezdil na Indiánské tábory, také si tam prožil své lásky a také rád vzpomíná!!

    superkarma: 0 23.01.2006, 18:57:58
  3. avatar
    [3] Meander [*]

    Z dětství mám jen dvě opravdu strašlivé vzpomínky, které se mi vracejí jako noční můry. Jedna z nich je, jak jsem se ráno probudila na zakrváceném polštáři a za chvíli mě vezla rychlá na transfuzi. A ta druhá je vzpomínkou na můj jediný pobyt na pionýrském táboře. Úroveň pociťovaného hnusu je srovnatelná

    superkarma: 0 23.01.2006, 16:58:34
  4. avatar
    [2] Ivana. [*]

    to si taky pamatuju o půlnoci nás vzbudily a rozespalé nás s jednou baterkou táhly lesem přes šílené kotáry kde to byla samá kopřiva a bodlák ale bylo to celkem hezké

    superkarma: 0 23.01.2006, 15:54:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme