Reklama


Nejhorší forma lásky je závislost. Ještě horší bývá, když je závislost citová, kombinovaná s finanční závislostí.  A když je pěkně okořeněná sebestředností, nadhodnocením vlastní osoby, absencí objektivity a nechutí jít dál, je to už pořádný náklad.
Zahořklý člověk, který se chová způsobem „Když ne já, tak nikdo,“ může opravdu napáchat hodně zla, a jediný, koho efektivně trestá, je v konečném důsledku on sám. Žít nenávistí a živit v sobě zášť znamená být užírán zevnitř. Zmizí radost ze života. Vzniklé prázdno vyplní jen touha škodit, pomstychtivost a zloba.

„Že jejich manželství nevydrží, jsem věděla už za pár měsíců, co spolu začali žít. Znám svého syna. Je to kliďas, hodně věcí neřeší a je až moc slušný," vzpomíná paní Lída.

Myslela si, že nad ni není
„Zkraje jsem netušila, že je něco v nepořádku,“ říká.
„Irena dělala všechno, co dělá dobrá žena. Vařila, uklízela, prala, žehlila, no prostě člověk by řekl - nádhera. Jenže, jak jsem se později začala dozvídat, každou drobnost, kterou udělala, neustále synovi předhazovala. Nebylo dne, kdy by ho neplísnila. Nic jí nebylo dost dobré, cokoli udělal, nepřijala. Neustále měla pocit, že jediný, kdo je kvalitní, je ona sama. Syn podnikal, ona byla doma. Irena si ale stále stěžovala na málo peněz. Nenáviděla všechno, co ho obklopovalo.
Jeho bratra nazvala idiotem, mě bezcharakterním hadem a vymyslela pro mě dokonce podobu nějaké stvůry, která má nadpřirozené schopnosti. Jeho děti z prvního manželství byly podle ní špinavé a hloupé. Jeho přátelé zase debilní. Nenechala ho ani vyspat. V té době jsem tohle všechno ale ještě nevěděla,“ vypráví žena.

Než by byl doma, raději dřel
„Bylo mi divné, že syn je neustále v práci. Říkala jsem si, že přece nemusí tolik pracovat. Měli dost na to, aby jeli třeba každý víkend ven. Ale on raději objížděl firmy a svá pracoviště. Nabíral si čím dál víc práce. Teprve pak mi to došlo, on prostě utíká,“ vzpomíná.

Já se v cizí vaně také nekoupu
„Irena nakonec dosáhla toho, že Danovy děti k nim už vůbec nesměly. Stýkal se s nimi sporadicky a mimo jeho domov,“ pokračuje Lída.
„Jednou na Vánoce se  vnoučata rozhodla, že chtějí být s tátou na Štědrý den. Prosadil si to. Za pár dnů mi starší vnučka vyprávěla, že jim Irena zakázala se vykoupat v jejich vaně, protože ona se prý v cizí vaně také nekoupe. Bylo jim to líto. Ten den si jejich koupání ale syn vydupal.
Myslím, že tehdy si i on uvědomil, že tohle není pořádku. Později o sobě dokonce prohlásila, že je anděl seslaný z nebe, aby se o něho postaral. Myslím, že Dan byl v té době pod její absolutní kontrolou,“ říká Lída.

Skákala pod náklaďák, nebo se věšela
„Když se ji syn pokusil poprvé připravit na to, že se chce rozejít, Irena zareagovala ještě většími scénami. Opíjela se, chtěla skočit pod náklaďák, a pak se i několikrát věšela. Dělala neuvěřitelné scény. Když to nepomohlo, začala se synovi mstít. Pomluvila ho i před jeho dcerami, když se k nim náhodou dostala u známých. Vyvrcholilo to tím, že ho i fyzicky napadla,“ uvedla paní.

Jeho odchodem to neskončilo
„Minulé léto Dan opravdu jejich společnou domácnost opustil a několik měsíců žil sám. Všechno Ireně nechal a stále jí finančně přispívá, protože ona nadále nepracuje. Nejsou spolu už přes rok,“ stěžuje si Lída.
„V únoru letošního roku si našel přítelkyni Elišku, se kterou je spokojený. Připadá mi šťastný a Eliška je příjemná, normální paní,“ vypráví.
„Dan si bere své děti a jezdí na výlety společně i s Eliščiným dítětem. V jejich novém domově děti mohou být a není to žádný problém. Pookřál a já mám konečně pocit, že žije. Plánuje rozvod.
Jenže Irena nedá pokoj. Soustavně telefonuje, stále ho plísní, když to nejde jinak, tak alespoň telefonáty. Kontaktovala i mě a vyčítala mi, že ji opustil. Chtěla, abych ho přivedla k rozumu. To bych neudělala, ani náhodou. Jsem ráda, že ten krok udělal. A tak nás všechny Irena pomlouvá a nenechá nás být. Dokonce přišla s tím, že Dan je ďábel, že prodal duši a podobné hlouposti. Chce neustále nějaké peníze, chce, aby ji syn živil. Také mu vyhrožuje," stýská si Lída.

Bojím se, že to neustojí
„Irena začala telefonovat i synově současné přítelkyni Elišce. Vyprávěla jí o něm, že je nenormální, zvrhlý, a vymyslela k tomu i celý scénář, ze kterého šel skoro mráz po zádech. Eliška to těžko nesla, protože tak dobře ho ještě neznala, ale jak mi říkala, ustála to.
Irena ale stále nemá dost. Vymýšlí pořád nové důvody k telefonátům a kontaktu. Třeba, že se syn opozdil s placením, nebo že se jí něco porouchalo, že něco potřebuje a podobně.
Syn se jí snaží vyhovět, aby dala pokoj, a možná je to chyba. Ona má vždy předlouhý monolog, ve kterém nechybí spousta špíny, smyšlených věcí o Elišce, nadávky a výčitky. Například udělala z Elišky žhářku, která podpaluje domy, je duševně narušená a podobně. Vymýšlí si příběhy, které netušíme, kde bere. Volá i několikrát za sebou. Musí to být zatěžující,“ vypráví.

„Synova Eliška si z toho, jak říká, nic nedělá. Zatím se tomu jen usmívá s tím, že tohle je nemůže rozdělit. Já se ale přece jen bojím, že jestli toho Irena nenechá, jestli nepřestane být tak zlá, jestli bude neustále telefonovat, vyhrožovat, deptat je a lhát…
Jednou se Elišce udělalo krátce po takovém telefonátu zle. Zrovna byli s Danem u nás. Svedla to tehdy na tlak, ale já myslím, že toho bylo už na ni moc. Mám strach, aby jejich vztah opravdu tak nenarušila, že…
Až Ireně přijde od soudu vyrozumění se žádostí o rozvod, tak syna snad zdeptá docela. Myslím, že toho se on nejvíc bojí. Její reakce. Připadá mi, že se snad zbláznila,“ bojí se Lída

„Jsem jen matka, která má ráda svého syna a která je šťastná, že je šťastný. Logicky se o jeho spokojenost obávám. Nemám, jak mu pomoci. Mohu jen doufat, že tomu bude jednou konec. Že ustojí společně i rozvod a že Eliška má syna natolik ráda, že bude silnější než Irena," řekla závěrem paní Lída. 

Co byste poradili paní Lídě, Elišce i Danielovi. A co vzkázat paní Ireně?