Jsem asi divná, ale nemám ráda návštěvy a nerada na ně chodím. To se tam celou dobu cítím nesvá, jako na trní a neužívám si to. Sestra to má stejně a mnoho let trvalo než jsme na to přišly proč!

 U nás doma totiž platilo, že si nikoho nesmíme přivést na návštěvu. Do dneška jsme nepochopily proč?! A taky k nám nikdo na návštěvy nechodil. Jen hodně výjimečně a to byli jen příbuzní, co jeli kolem a hodně dopředu se objednali. A pozvat někoho a nechat ho u nás nedej bože přespat, tak to bylo doma na třetí světovou. To nikdy!

A tak my se sestrou jsme tím postižené i ve svém „dospěláckém“ věku, se svými domácnostmi. Chodíme na návštěvy (ale opravdu jen na nejnutnější) a dokonce i maximálně 2x ročně si známé pozveme domů. A i tak nám to nedělá dobře, i když se snažíme. Prostě je to v nás zakořeněný. A tak ráda bych se setkávala a navštěvovala s kamarádama, příbuznýma......Pokud se chceme vidět, tak naplánujeme společný výlet, víkend na chatě (to nám nevadí!!!), či obídek, kávu....

 Přesto mám stále pocit, jako bych musela někoho prosit o to, zda si můžu DOMŮ pozvat návštěvu. A bohužel ten „někdo“ už dávno nejsou rodiče (hlavně mamka dávala zákazy) a mám pocit, že bych to měla nahlásit snad na městském úřadě, zda mohu mít návštěvu??!! Ano, jsem si vědoma, že jsem „divná“. A to ještě chodím na návštěvy s vlastníma přezůvkama a návštěvy doma zouvám a ženu je hned si umýt ruce:-)). A pokud by to šlo, tak bych byla schopná je hned převléct do domácích věcí.......... Návštěvám zdar a kdo můžete, tak si to užívejte!

Zázvorka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

A jak to máte s návštěvami vy?

redakce@zena-in.cz

Reklama