Milá redakce,
první setkání s mojí budoucí tchyní bylo nečekané, neplánované, a hlavně mělo být varující, co mě v budoucnu bude čekat.
 
Jenže zamilovaný člověk opravdu nic nevidí, neslyší nebo si to nechce připustit.
Vidím tu situaci jako dnes:
Můj přítel mi navrhnul, jestli bych s ním a jeho kamarádem nejela druhý den na výlet do Mariánských Lázní, podotýkám, že muž pochází z východních Čech a já v této oblasti byla na vysoké škole. Jsem a byla jsem vášnivá cestovatelka, tak jsem souhlasila, ale mělo to háček. Protože se brzo ráno vyjíždělo z mužova bydliště vzdáleného asi 80 km, tak byla podmínka přespat u nich doma.
Přiznám se, že mě ani v tu chvíli nedošlo, že bydlí u rodičů... a to znamená setkání a ještě u nich přes noc zůstat, ale to mi došlo až pak po cestě k nim, kdy už nebyla cesta zpět.
Během cesty v autě moje budoucí tchyně volala, aby její syn vyzvedl někoho na nádraží, že sousedce ujel vlak. A  netušila, že je ještě někdo jiný v autě - moje osoba. Při příjezdu domů se s námi setkali u auta a slyším větu: A to je jako kdo??? Hodně povzbudivé, ne?
 
Noc proběhla více méně bez dalších příhod, a další setkání, které bylo o několik dní později, taky nebylo až tak příjemné. Když jsem si o sobě vyslechla spoustu zajímavých postřehů,  měla jsem pocit, že se to asi netýká mě. No pravda, nevěděla, že jsem za dveřmi, že jsem přijela k nim s jejím synáčkem...
 
A do třetice další setkání bylo v našem pronajatém bytě, kam "maminka" přijela na návštěvu, ale bohužel ten navštívený byl na služební cestě.
Nejen, že nám přerovnala domácnost dle jejího vkusu, ale ještě měla tu drzost na mě křičet různá slova, výhrůžky a věty ve smyslu - vydírání a využívání jejího syna, že by se měl oženit se slečnou xy...
 
Zazvonil zvonec, hororu je konec.
Po svatbě se moje tchyně trochu uklidnila a po narození vnoučete se snažíme obě strany, mám pocit, že já musím ale o hodně víc. Ale říkám si, že dítě má právo na babičku a naopak :o))
Naštěstí nás dělí hooodně kilometrů....
Dneska zrovna babička přijede za vnoučkem na týden, tak mi držte palce, ať zase po večerech neskřípu zuby nebo nebrečím.
 
Všem vám přeju krásný pondělní den, a pokud máte před sebou pracovní týden, ať je co nejpříjemnější.
Vaše zoulinka

Určitě nebreč! A ani neskřípej! Nešlo by někam vyrazit, že by "babička" pohlídala?

Zdravím tě a držím palec...

Co byste zoulince poradili? Přece ji nenecháme skřípat zubama?!

Reklama