Dostala jsem, jak už všichni vědí, neb jsem se náležitě pochlubila, k narozkám křišťálovou kouli. Hodně jsem po ní toužila a také jsem se už dříve s tímto věšteckým nástrojem učila pracovat doufajíc, že dosáhnu kvalit Sybily nebo Libuše.
Prozatím jsem se sice nedostala dál než k mlze, ale i za tu jsem vděčná. Jde o to, že dříve, než očekávaný obraz budoucnosti či odpovědi na otázku, která se objeví povětšinou v symbolech (to je individuální – někdo vidí nápisy, jiný obrazy), se v kouli objeví jakási mlha. Nebo spíše bílý kouř. To je takové první stádium. Pak se koule vyčistí a zobrazí se odpověď.

 

Malá čarodějnice

Tento postup jsem také náležitě osvětlila své nejmladší dceři Johance. „A můžu to také zkusit?“ žadonila. Jisté zkušenosti s magickými praktikami tento vnímavý brouček už má, a tak jsem jí to dovolila. Rovněž i proto, že jsem asistovala Radkovi při instalaci stropního osvětlení, a Johanka tak nezlobila, protože poctivě půl dne vejrala do koule.


Zhruba po hodině přiběhla a s očima jako šnek hlásí „Mamííííí, už se mi z ní kouří!!!!“  Se shovívavým úsměvem jsem ji ujistila, že je opravdu velmi šikovná holčička, a Johanka spokojeně odběhla.

Uplynulo deset minut a byla tam znova. „Mami, pojďte se honem podívat, jak se mi z ní kouří! Je vážně kouzelná!“
Radek ji s něžným sarkasmem ujistil, že je opravdu celá maminka, a dál provozoval prostná na židli.
Když přišla Johanka potřetí, ať se jdu podívat, jak kouří, šla jsem, aby si nemyslela, že o její magické umění nemám zájem. Již od dveří jsem spatřila zázrak. Z koule se skutečně kouřilo, a ne málo!

Koukala jsem na to jako blázen, protože takto ten popisovaný bílý oblak opravdu vypadat neměl. Ač v sílu křišťálové koule opravdu věřím, takové grády jsem nečekala.  
„Do pytle! Radku, pojď jsem honem, ona vážně kouří!“ volala jsem.
„No to snad není možný… to jsem teda neviděl… jak je tohle…“ koktal Radek překvapeně. Nevypadal sice, že by chtěl padnout do mdlob nad mystériem mé magické pomůcky, ale údiv se rozhodně dostavil. Bylo vidět, jak mu to šrotuje v hlavě na plné obrátky a jak se jeho pragmatický mozek usilovně snaží najít pro tento úkaz racionální škatulku.

 

Zázrak!

Kouli jsem předtím umístila v ložnici na okno, kde měla Johanka přistavenou židli, a ve stopách Nostradama trénovala na moderního proroka.

 

Po chviličce sledování toho zázraku mi Radek trochu zkazil radost „Má milá,“ povídá přívětivě. „Kromě toho, že máš dozajista velmi silný magický nástroj, vlastníš rovněž geniální a parádně silnou lupu! Dejte tu kouli z toho okna – doutná nám parapet!

Johanka je hodná holčička. Svým čarodějnickým uměním a urputností, s jakou se nenechala odbýt, nám patrně zachránila ložnici.

Reklama