Příběh čtenářky Maryene je sice o pobodání divokými včelami, ale pointa vyznívá humorně. Její synek díky včelám totiž „okořenil“ vynikající vodu z lesní studánky zcela nečekanou příměsí.

Pobavte se u čtení příspěvku čtenářky Maryene, která dramaticky popisuje události jednoho léta...


Milé ženy, dnes vám sice neporadím jak na žihadla, ale svěřím se s příběhem, který se žihadly úzce souvisí.

V době, kdy byly děti ještě malé, jsme dostali pozvání na chalupu našich známých do Slovenského Ráje. Bylo to velmi staré stavení, které se u nich v rodině dědilo z generace na generaci. Bez vody i elektřiny, zato v nádherné přírodě. Zcela zapomenutý kout, kam nevedla ani cesta, zaparkovat se muselo „pod horou“ a kus se muselo dojít pěšky.
Nejsem přílišným příznivcem chatování, pobytů na místech bez civilizace a bez vody zvláště s malými dětmi, ale zdejší příroda mě uchvátila natolik, že jsem se rozhodla tady prožít pár dní se svojí rodinou.

Moji tři malí synové jako vždy nešli s námi po cestě, a přestože si každý nesli svůj baťůžek, byli stále o kus před námi, vraceli se a opět se vzdalovali, pobíhali i podél cesty a najednou se ozval obrovský křik. Nejmladší, teprve pětiletý syn zapadnul nohou do nějaké díry a když se nám mu ji podařilo vytáhnout jsme zjistili, že v ní měly hnízdo divoké včely. Snažila jsem se mu rychle sundat botu i ponožku, všude měl včely a žihadla. Neměli jsme u sebe nic, čím bychom mu mohli ihned pomoct, tak jsme mu nohu polévali a chladili vodou a použili jsme všechny zásoby pitné vody, co jsme s sebou nesli.
Po příchodu na chalupu jsem se nejdříve ze všeho zajímala o to, jak ulevit dítěti od bolesti. Ostatní se mezitím usadili kolem ohniště na zahradě a vítali se s ostatními hosty. V kuchyňce jsem objevila kbelík s vodou, malého syna jsem tedy k němu posadila, aby si v ní nohu chladil. Protože se nechtěl nést a zbytek cesty šel sám bez boty prašnou cestou, byla jsem ráda, že se alespoň opláchne. Byl velmi statečný a asi po hodině, když se mu ulevilo a otok se zmenšil, jsme odešli za ostatními na zahradu.

Ráno posílala paní domu svého manžela ke vzdálené studánce pro vodu a já jsem zůstala v němém úžasu stát. Voda v kbelíku v kuchyni byla pitná. Přestože si v ní náš Péťa chladil svoji zaprášenou nožižku popíchanou od včel, přesto si všichni pochalovali výtečnou vodu z horského pramene jakou už dlouho nepili a dokonce i káva z ní byla výtečná.
K tomu, že si v ní Péťa chladil svoji bolístku od včel, jsem se přiznala až po letech. Ale to už byla jen příhoda pro zasmání.
Co říct na závěr?
Léto mám ráda, ale mnohý hmyz, kerý se v tomto období objeví, mě nenechává klidnou. A nejenom kvůli žihadům. Vadí mi klíšťata, komáři, mouchy, mravenci, pavouci i brouci. Někdy nám dokážou velmi znepříjemnit život.

Hezký den přeje,
Maryene

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 18. 7. 2012: Letní žihadla

  • Jste alergická?
  • Bojíte se hmyzu?
  • Jak se bráníte letním žihadlům?
  • A jak je léčíte - konvenčně, nebo máte nějakou „babskou“ radu?
  • Zavzpomínejte na své nejhorší letní poštípání!

Své příspěvky k dnešnímu tématu mi zasílejte do redakční e-mailové schránky (viz níže). Délka příspěvku ať je rovna nebo delší tomuto odstavci, budete tak mít větší šanci na uveřejnění. Z uveřejněných příspěvků vyberu jeden, který odměním letní opalovací kosmetikou pro vás a vaše dítě: GARNIER AMBRE SOLAIRE Light&silky SPF20 a RESISTO Kids SPF 50. Příspěvky zasílejte nejpozději 18. 7. 2012 do 15.00 hodin, později doručené příspěvky pravděpodobně nebudou uveřejněny.

Ambre Solairegarnier

Reklama