Byl horký červnový den. Ležela jsem s kamarádkami na plovárně a opalovala se.
Vtom mobil – otec. Mám se bleskově nachystat, že zítra letíme do Vietnamu. Běžela jsem domů a začaly zmatky, běhala jsem po bytě a sháněla své věci, jakž takž to naházela do kufru ... a to už byly dvě hodiny v noci. Trémou jsem nemohla spát. Za chvíli jsme vstali a hurá na letiště.
Konečně se stříbrný trup letadla odlepil od země – poprvé letím a zrovna tak daleko. Jaké to tam asi bude?

 Po vystoupení z letadla mě ovanulo horko, úžasné vlhko a zvláštní směsice vůní… Drak, slon, želva a lev, setkáte se s nimi na každém kroku, na sloupech, štítech buddhistických pagod, na oblečení, na vějířích, nádobí.
Tvar želvy měl dokonce stolek v našem pokoji v hotelu Hoa Binh = mír. Na stolku nezbytné akvárium – vlastně celá malá krajinka se zlatými rybičkami. A  překrásně vyšívaný ubrus a také osušky v koupelně.

A protože žádnou zemi nepoznáme, pokud neznáme její báje a pohádky, povím vám jednu o drakovi.
Také Vietnamci, stejně jako my, mají svého praotce – krále Lac Long Quana, který si vzal za ženu princeznu Au Co. Ta mu po nějaké době manželství darovala plátěný váček se sto vejci. Z nich se narodilo 100 synů.
Když dospěli, rozhodl král, že manželé k sobě nepatří. On je z rodu draků, zvyklých žít v blízkosti moře, ona z rodu víl, které odjakživa sídlí v lesích.
Král tedy vzal svých 50 synů a odvedl je na břeh omývaný mořem. Princezna svých 50 synů odvedla do lesů a hor. Víla po nějaké době předala vládu jednomu svému synovi a ten založil říši Au Viet. Král odkázal svému synovi trůn a syn založil říši Lac Viet. Ten se stal prvním králem dynastie Hung.

Drak v západní mytologii princezny požírá, ve východní se s nimi žení. Vietnamský drak není bytost krutá, vzlétá k nebesům a usedá ve zkamenělé podobě na hřebeny střech pagod či na schodiště paláců.
Slon představuje sílu a houževnatost, lev odvahu a nebojácnost a želva rozmysl a dlouhověkost.

Vietnam, navzdory dlouhé válce, má hodně kulturních památek – jen z názvů na vás dýchne kouzlo: Pagoda na jedné noze, Chrám literatury, Chrám klečícího slona, Jezero navráceného meče – a ke každému patří i příslušná legenda.

Ulice a uličky Hanoje jsou přecpané obchody a obchůdky. Staré město vzniklo v 15. století – původní uličky, bylo jich 36, se jmenují podle druhu zboží či činnosti – Hedvábná, Cukrová, Papírová, Rýžová, Lékařská, Zlatá, Námořní...

Ale to již odjíždíme na dobrodružný výlet – Do zátoky létajicího draka. Zátoka se jmenuje Ha Long a je to vlastně 1 600 ostrovů, záhadně vytvarovaných přírodou, připomínající pyramidy, zvířata, lidské postavy. Jsou to vápencové skalní útvary, většinou porostlé stromy a keři, na některých žijí jen ptáci, někde i živočichové, například opice.
Ostrovy se zvedají ze smaragdového moře jako gigantické obranné valy, které odpradávna chrání tuto krásnou zemi.

Podle legendy v době prvního napadení Vietnamu cizími nájezdníky, snesl se z nebes drak se svými potomky. Místo ohně však dštili draci jadeitové kameny, ze kterých se staly ostrovy, a ty vytvořily neprostupnou bariéru – Vietnam byl zachráněn. Proto se drak stal jeho symbolem.

Zdejší obyvatelé nežijí v domech, ale přímo na sam panech neboli člunech. Za člunem mají ještě menší člun na rychlejší cestování. Mají i nákladní, kde mají dokonce malá prasátka. Hezky vypadá sjezd rozsáhlé rodiny – několik člunů připoutaných k sobě – a slavnost začíná. Malé děti hbitě přeskakují ze člunu na člun, maminky vaří na měděných vařičích, muži rozvážně diskutují, nebo loví ryby a kraby…

Ještě jsme zajeli na jeden ostrov  podívat se do jeskyně Dau Go = jeskyně dřevěných kůlů. Kamenné stěny byly pokryté archaickými čínskými znaky, řada božstev obývala různé výklenky.
Váže se k ní historie: v roce 1287 napadli zemi Mongolové a velitel vietnamské armády se rozhodl v těchto místech čelit nepříteli. Z jeskyně si přinesl připravené kůly a zapíchal je do dna řeky. V době nejvyššího přílivu vylákal nepřítele – jak začala voda klesat, mongolské lodi se napíchaly na kůly, vtom vyrazili Vietnamci a 300 000 Mongolů zmasakrovali. Po zbytek svého života zůstal tento generál v buddhistickém klášteře.

Po celou dobu našeho pobytu jsme si užívali vietnamské kuchyně. Mně moc chutnala pho – hustá kuřecí nebo hovězí polévka se zelím, jarními cibulkami, koprem, koriandrem, petrželí, chilli papričkami, česnekem, anýzem a kluzkými rýžovými nudlemi. Dávala se do ní omáčka nuoc nam, je vyrobená fermentací naložených ryb, která chutná výborně, ale poněkud silněji voní.

*   *   *

V 15. století zde žil císař Le Thanh Tong – při pohledu na zátoku složil báseň – a  tou jsme se s Vietnamem rozloučili:

Tisíce řek se širokými proudy
Vinou se kolem hor,
Ostrovy se prostírají
Jako šachovnice v nekonečném oceánu,
Který se snoubí s nebesy.  

   
Reklama