Bulvár

Závist může být voláním o pomoc


Kdysi, jako malá, jsem měla kamarádku.
Nebyla ani tak nejlepší, jako spíš jediná ve městě, kde sice žili mí rodiče, ale kde jsem se shodou okolností nikdy necítila doma. Spolu jsme začaly chodit do školky, ale Iveta tam vydržela celé dva dny - pak se jí ujala babička a poctivě se o ni starala doma. Jak já jí záviděla, že nemusí vstávat za tmy a jet tramvají do špinavého starého baráku, kde by na ni řvaly učitelky... ale školku jsem kupodivu přežila a nastoupily jsme do školy. Já měla dvojky a trojky, ona bez námahy jedničky... já o víkendech lítala kolem babičky, ona jezdila na hory, já dělala o prázdninách na stavbě staré chalupy, ve které se stejně nikdy bydlet nebude, ona se opalovala v Jugošce, kde měli příbuzné, a tudíž každoročně vízum bez potíží. Jestli jsem jí záviděla? Samozřejmě... měnila bych hned a všemi deseti.

A časy šly... každá jsme byla na jiné střední škole, ale vídaly jsme se pořád. První lásky, první společný víkend na chalupě, první vaření... v té době už jsem neměla co závidět, i známky se vyrovnaly a rodiče konečně pochopili, že na chalupu opravdu s nadšením jezdit nebudu. To už jsem měla svého kluka - byl to můj první a jediný, a taky jsem si ho později vzala.

A pak vysoká - tam už jsme se vídaly hodně málo, ale přece. Pořád jsme se ale kamarádily, koneckonců jsme se vídaly každou chvilku, bydlely jsme vedle sebe. Já postupně přestala závidět a uvědomovala si, že i do té ciziny se můžu dostat. Hory jsem prolezla v léte a lyžovat jsem stejně nemohla...

A pak jsem si našla práci a porodila první dítě. Iveta si mezitím našla kluka - pana doktora. Ale spokojená nebyla. Zatímco my měli životní minimum a pronajatou garsoniéru, ona se stěhovala do cihlového 3+1 v osobním vlastnictví, měla dvě krásné děti, původně měla i bezvadné místo ve velké firmě... a záviděla mi. Netušila jsem co - když jsem šla vedle ní se svým kočárkem po sousedce a kalhotách z výprodeje, připadala jsem si jako trhan. Ona měla koně svého, já mu jezdila kydat hnůj... ona měla peněz, kolik si řekla, my počítali každou korunu... ale stejně mi záviděla. Vyčítala mi kde co, snad i to, že žiju. Nakonec jsme se úplně přestaly stýkat.

Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že v tu dobu už byla nemocná. Nevím, jaký je přesný název, ale je to fobie. Iveta se bála jít mezi lidi. Zpočátku to vypadalo, že se jen bojí po mateřské vrátit do práce, a argument „manžel mě uživí a já se aspoň postarám o děti" její okolí bralo, ale ona vnitřně cítila, že lže. Později se už bála vyjít z domu... záviděla mi to, že já se nebojím, že se lehce seznamuji, že jak já, tak můj muž máme dost přátel... ona sama byla odsouzená k životu ve své zlaté kleci, kterou si strašně poctivě odmalinka zařizovala.

Jak to celé dopadlo, nevím. Nemám na ni kontakt - telefon už v seznamu není a dům je zbořený. Její rodiče nežijí. Vím jen to, že i závist může být ve své podstatě voláním o pomoc...


Pajda


Milá Pajdo,
děkuji za zajímavý příběh. Někdy jsou příčiny závisti opravdu neuvěřitelné.


   
11.01.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [18] mejsehezky [*]

    janaatt: rakovina

    superkarma: 0 12.01.2007, 12:55:44
  2. avatar
    [16] mejsehezky [*]

    Kaylie: Ne,nejsme chudáci,to ne-jsme jiní-nemoc je příšerná,ale nemá cenu se litovat,jen,když je venku sluníčko,opravdu závidím těm,co si vezmou tričko,kraťasy a jdou ven-mám dvouletého vnuka a jediné,co s ním můžu dělat je malovat mu kolečka na papír,ale utíká mi to,vzít ho za ručičku,jít s ním na pískoviště nebo se jen tak projít kolem baráku!Ale žiju!!

    superkarma: 0 12.01.2007, 09:23:32
  3. avatar
    [15] MEK [*]

    taky znám,pár takových lidiček

    superkarma: 0 12.01.2007, 09:12:41
  4. avatar
    [13] Hysteria [*]

    Pěkně napsané.

    superkarma: 0 11.01.2007, 22:37:07
  5. avatar
    [12] honuska [*]

    Takových lidí může být více a my o nich nevíme a přitom je známe. Je to článek k zamyšlení.

    superkarma: 0 11.01.2007, 22:22:38
  6. avatar
    [11] Kaylie [*]

    To je hrozná nemoc, na kterou se neumírá, ale ani nežije, jen živoří. Takový člověk má snad právo i závidět, je chudák a má co závidět - zdraví je to nejcennější....

    superkarma: 0 11.01.2007, 21:23:17
  7. avatar
    [10] mejsehezky [*]

    Já musím napsat,že závidím,závidím všem,co mohou chodit,závidím všem,kteří jsou v létě na koupališti,závidím těm,co se mohou kdykoliv zvednout ze židle a jít ven,dokonce závidím i vozíčkářům,kteří se dostanou ven alespoň na vozíku-já nemůžu!Je to špatné?

    superkarma: 0 11.01.2007, 19:51:03
  8. avatar
    [9] reditelka [*]

    Závidí ten, kdo si neváží sám sebe a má porušené sebevědomí.

    superkarma: 0 11.01.2007, 18:50:32
  9. avatar
    [8] edith1975 [*]

    nikomu nic nezávidím, jsem šťastná žena.

    superkarma: 0 11.01.2007, 18:41:49
  10. [7] FAXÍK [*]

    smutný příběh,ta závist je tu pořád mezi námi,ať jde pryč

    superkarma: 0 11.01.2007, 18:26:27
  11. avatar
    [6] Cinderela [*]

    "ZÁVIST JE SPRAVEDLIVÁ DAŇ ZA VLASTNÍ NESCHOPNOST."

    superkarma: 0 11.01.2007, 17:48:55
  12. avatar
    [4] alušenka [*]

    smutný příběh, ale v mém okolí je taky človíček, který se bojí jít mezi lidi

    superkarma: 0 11.01.2007, 16:59:57
  13. avatar
    [3] monca13 [*]

    sociální fobie - to moc dobře znám

    superkarma: 0 11.01.2007, 15:03:14
  14. avatar
    [2] xjannickax [*]

    docela poučné..

    superkarma: 0 11.01.2007, 14:35:55
  15. avatar
    [1] Kelly [*]

    Ou, to je moc špatná fobie. Už jsem o ní slyšela.

    superkarma: 0 11.01.2007, 14:30:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme