Dobrý den všem!
Tak mi jede po dlouhé době NET a honem toho musím využít, než si bude hrát na mrtvého:)
Svého nastávajícího manžela jsem před svatbou pozvala do prvotřídní restaurace, byl jako v Jiříkově vidění. S vrchním jsem byla předem domluvená, byl to můj velice blízký člověk. S budoucím jsem se bavila a začala ho řadit na úzkokolejnou dráhu, prostě tam, kde jsem ho chtěla mít já. Brzy pochopil, a tak před svatbou v této restauraci jsme se domluvili na financích:
Všechny prašulíky na jednu hromadu (hromádku?) a z té se odděluje jako při ruletě - strava, inkaso, ošacení, benzín... Měli jsme jednu výhodu, on se ženil ve 28mi letech a já jsem se vdávala ve 26,5. Oba jsme měli určité postavení a k tomu i plat. Je pravda, že jsem byla 3 roky na MD finančně závislá na manželovi. Měla jsem sice pramínek prašulíků, ale často vysychal. Přežili jsme.
Obojí rodiče dávali penízky na jednu hromádku. Vzali jsme si z nich vzor. Navíc jsme s manželem zavedli knihu účtů: dal a vzal. Funguje to!
Knihu vedu já a manžel je spokojený, protože je přehled.
Manžel neuznává, že ty budeš plati to a já zase ono. Když byl nezaměstnaný, velice si pochvaloval naše hospodaření. To byl fin. závislý na mně. Oplatila jsem mu tak MD:):)!
No, někdy brble, když koupím pěknou knihu, ale jak se do ní začte, pak o kecání neví.
Mládeži, s mužskýma je někdy zle, ale bez nich je hůř.

P.S.: Mám abstinenta, nekuřáka, dobrého pracovníka, ale někdy mě dovede pořádně naštvat a vytočit. Ideální tedy není a já také ne.

Pěkný den, u nás chčije.
Arjev


Pěkný den,
u nás už ne :-)
Zase jedna žena, která potvrzuje, že bez dohody to prostě nejde.

Reklama