Magické místo, kterému neubere kouzlo nejen mlžný opar, ale ani masová turistika, neboť jeho charisma chce ochutnat každý návštěvník severní části země.

Nalézá se v Tonkinském zálivu vzdáleném asi pět hodin autem od Hanoje. My si po zátoce dopřáli dvoudenní plavbu lodí. Nebyla levná, ale rozhodně jsme nelitovali! V přístavišti před „čekárnou“ nás uvítal personál kavárny:

f1

Uvnitř nás čekalo malé občerstvení, takže jsme s kávou a číslem naší plavby usedli natěšeně k venkovním stolečkům, pozorovali cvrkot v přístavišti...

f3

...a žasli nad obrovským množstvím kotvících parníků:

f2

Jak se všechny najednou do zátoky vejdou? Kavárna se brzy zaplnila turisty hovořícími nejrůznějšími jazyky a zaměstnanci přístaviště začali vyvolávat čísla. Naše loď vypadala takhle:

f4

Nejprve jsme se ubytovali v komfortních kajutách velikosti menšího hotelového pokoje s vlastním balkonem i koupelničkou:

f5

f6

Když jsme se všichni shromáždili v restauraci na welcome drink, palubní manažer nás přivítal, představil nastoupený personál a seznámil nás s programem, který nás po oba dny čeká.

f22

Sympatický šéf nás zaujal nejen vrcholně profesionálním přístupem, ale také svou naprosto nevietnamskou vizáží a dobrými 185 cm výšky. Samozřejmě jsem nelenila, a když obcházel stoly a osobně každému z nás přál krásnou plavbu, zeptala jsem se, odkud pochází. Dozvěděla jsem se, že se narodil ve Švýcarsku. Matka Indonésanka, otec Francouz. Nedivím se - pečoval o nás skutečně s láskou charakteristickou pro matčiny předky spojenou se šarmem zděděným po otci.

foto2

Po pár hodinách plavby, kdy jsme sledovali okolní parníky zahalené mlhou...

f9

f10

... dodávající zátoce tajemnosti, nám pan manažer oznámil, že nastal čas na výlet s překvapením. Vyfasovali jsme oranžové vestičky a nacpali se do malého člunu, který každý parník táhne za sebou. Ještě, že jsme se nevyklopili - voda v zátoce rozhodně ke koupeli neláká.

f12

Přistáli jsme u jednoho z útesů, stejně jako pasažéři ostatních lodí:

f14

Začal výstup po strmých schodech. Docela jsme se zapotili, ale výhledy na zátoku stály za to:

f13

f15

Nahoře nás čekalo ono překvapení ...

f16

... v podobě návštěvy obrovité jeskyně neskutečných rozměrů, jakou jsme ještě nikdy nikde neviděli, plnou tajemných zákoutí,

f17

kde jste mohli nechat pracovat svou fantazii:

f18

f19

Po návratu na loď následoval převlek do alespoň trošku večerního, neboť nás čekal silvestrovský večer. Nejdříve aperitiv ve stylu „happy hour“ a pak několikachodová skvělá servírovaná večeře, při které nechyběl samozřejmě ani náš „vedoucí výpravy“. Druhý den jsme absolvovali ještě výlet lodičkou k dalším skalnatým homolím. Nejzajímavější bylo pátrání po velkých opicích, které lze při troše štěstí zahlédnout v křovinách na vrcholcích skal. Po obědě následovalo vylodění v přístavu. Před opuštěním lodi jsem si ještě vyfotila kapitána:

f20

Příště se podíváme do kouzelného skanzenového městečka Hoi An s neméně úžasnou atmosférou, než byla ta dnešní - pro změnu bohatě zalitou sluncem.

Čtěte také:

Reklama