Bulvár

Zato já jsem se kvůli tomu vdávala!


Až se jednou vdáš, tak se ti to hodí.

Ježišmarjá kolikrát jsem tu větu slyšela. Jak mi to šlo na nervy!!!! Já se přece vdávat nebudu. Jsem chytrá, šikovná, nadaná, tak proč bych se vdávala? Já vlastně mužského nepotřebuju! To tak! Před očima jsem měla vždycky černo, když JÁ jsem myla nádobí a vytírala a potom mohla jít k rybníku, kdežto brácha se jen urval od knížky nebo talíře,  sbalil ručník a šel. A ten hnus jako utírání prachu v celém domě každou sobotu dopoledne. Letní drátkování parket – já a mamka na všech čtyřech a pěkně každou parketu zvlášť – vám je dvanáct a venku zuří parné léto. Pak maminka onemocní a ejhle, parkety jdou náhle zbrousit a nalakovat a pak už jen setřít. Další křivda – brácha pod stromeček dostane knížku a nové rifle a já povlečení „do výbavy“ brrrrrrrr!  

Tak tyhle názory mi vydržely až do mých 24 let. Pak na mě vlezlo jaro či co, v květnu jsme vyplnili formulář a v říjnu hupky dupky na radnici. Musím říct, že manželova maminka byla zlatá ženská. Vychovala oba kluky téměř sama, protože manžel jí brzy zemřel a tak se snažila, aby jí byli hoši k ruce. Švagr se jí vysmekl častěji, ale můj muž myl okna, vytíral, luxoval a dodnes o tom s chutí vypráví.

Když jsme si našli bydlení a založili svou samostatnou domácnost, byla jsem přesně 8 měsíců těhotná. Do té doby jsme bydleli u mých rodičů a moje maminka chtěla manželovi alespoň trochu vynahradit ztrátu té jeho, a docela mu podstrojovala. Prádlo se pralo dohromady v automatce a nebylo ho mnoho. Rozjezd nové domácnosti nebyl až na drobnosti problém. (Vyvařila jsem mu do guláše  t ř i !!! feferonky, aby mu chutnal, obarvila jsem prádlo na růžovo v nové pračce a jeho dva oblíbené svetry jsem vyprala na vyvářku!!!!, ale to bylo asi tak všechno). Po narození nejstarší dcery dokonce žehlil plínky, vařil sunar a občas jezdil s kočárkem. Idylka jak vyšitá.

S přibývajícími lety a dětmi mně i práce přibylo, ale manžel zpohodlněl. Věci, které dřív běžně dělal jako svobodný, nemusel, protože já na mateřské jsem domácnost zvládala, a tak jsem si za to vlastně mohla sama. Když jsem nastoupila zpátky do zaměstnání, už to bylo těžší. Času bylo o hodně míň a přestala jsem zvládat všechno tak, jak jsem byla zvyklá a ještě jsem slyšela různé „vtipné!“ připomínky, jak to jinde chodí perfektně. Když jsem začala vyžadovat pomoc, slyšela jsem: „No kvůli tomu jsem se neženil!“. Na to jsem měla jedinou odpověď, kterou používám dodnes: „Zato já jsem se kvůli tomu vdávala – protože je to můj koníček!!!!! Hahaha!“  Zajímavé bylo, že když jsem byla v porodnici, tak to šlo – umyté nádobí, vytřeno, uklizeno, ale jak jsem přišla domů, opět zavládla „gaučová kultura“.

Po 24 letech žabomyších válek nastal kompromis. Nevěřte tomu, že čím větší děti, tím se líp udržuje pořádek. Prostě každý dělá to, co stačí, do kuchyně se koupila myčka, co se nestihne, se prostě nestihlo a ono to jde. Nemusím se doma brodit v holínkách, ale také se nemusím vznášet nad stále vyleštěnou podlahou. Manžel si gauč uhájil, ale také občas něco uvaří (čím to, že muži mají víc fantazie a chutná to báječně). Vím, že kdyby něco, doma to prostě poběží dál.

Prostě – nemůžu si stěžovat – nemám totiž komu. 

Vikina007   

 

Milá Vikino, díky. Pěkné, s nadhledem, s humorem. Nejvíc mě dostala ta tvoje věta: Zato já jsem se kvůli tomu vdávala. :o))) A ta obarvená pračka... můj manžel takhle nosil růžové slipy. Chudák, byl barvoslepý a vůbec to netušil. :o)))

A jaké jsou vaše zkušenosti s rovnoprávností? Pište na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz.

Těším se na všechny vaše příspěvky

 

 

   
03.08.2005 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [8] koza roza [*]

    jo tak to mě dostalo celý....

    superkarma: 0 03.08.2005, 14:11:43
  2. avatar
    [5] gerda [*]

    vikina007: vidím vidím!

    superkarma: 0 03.08.2005, 10:34:29
  3. avatar
    [2] Májík [*]

    Tak barvoslepý manžel v růžovoučkých slipech mě dostal, to musel být pohled pro bohy Merylkooooo

    superkarma: 0 03.08.2005, 10:29:42
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    výstižné! Nic není černobílé a když každý trošku ustoupí, tak to nakonec jde. Jenom se člověk nesmí brát moc vážně

    superkarma: 0 03.08.2005, 10:28:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme