Bulvár

Zatmění Měsíce 9.12.1992

Byl to tenkrát hrozně bezva den, krátce po Mikuláši. Pan profesor, kterého jsme tehdy v sekundě měli na fyziku, totiž vymyslel vážně prima věc se zatměním Měsíce, a tak jsme společně během dopoledne přestěhovali z tělocvičny do třídy hromady žíněnek, na kterých jsme té noci, vyčerpáni pozorováním zatmění Měsíce a dalšími vesmírnými objevy, měli ve škole přespat.

Sešli jsme se, celí vynervovovaní, znovu večer, každý se spacákem a nachystanou svačinou, jeden kluk, jehož tatínek je meteorologem, byl vybaven dokonce i dalekohledem a vepřovou konzervou. My holky, co jsme spolu kamarádily, jsme sice zapomněly sešit a psací potřeby na zápisky z pozorování, zato jsme měly navíc fialkové bonbony, časopisy a radost, neboť se kosmického semináře, v rámci výměnného pobytu se spřátelenou Comenius Boys School, měli účastnit i pekelně krásní čtrnáctiletí Britové.

Jak říkám, bylo to fantasticky naplánované, litovaly jsme pouze chudáčka pana profesora, který byl smutný vinou vytrvalé oblačnosti, kvůli které nebylo z vesmírného výzkumu dalekohled nedalekohled nic, nicméně na důkaz toho, že jsme jen tak nelelkovali s bloky a walkmany pod zataženou oblohou, jsme o tom všem měli doma napsat.

A byl to, přísahám, můj nejdelší, s láskou psaný, do fyziky nejrychleji odevzdaný úkol. Trochu smůla byla v tom, že jsme měli vylíčit a rozebrat zatmění Měsíce a ne průběh skvělého večera...

Tímto se po letech omlouvám panu profesorovi, pokud jsem ho jakkoliv otrávila podrobným popisem toho, kterak a proč jsme s Annou nemohly celou noc usnout, ale zkuste si to sami, v jedné místnosti s princem Williamem...

A taky se nezlobte na Janu, že Vám v noci cestou na toaletu několikrát šlápla na ruku, byla hrozně nervózní...

Ačkoli jsem ještě ten rok přestala být gymnazistkou a Měsíc od té doby potemněl ještě několikrát, nikdy už to nebyla taková nádhera, a tak kdybych dnes mohla vrátit čas, řekla bych tehdy, že pokud něco, pane profesore, způsobilo jakýkoliv neúspěch Vaší skvělé akce, mohl za to absolutněnicnetušící Willy ve školní uniformě. Jo a myslím, že se jmenoval Johny.

Pěkný den, Lucie B.


Děkujeme za nádherný a skvěle napsaný příběh :).

Tak tohle je vskutku krásné povídání... Na takové okamžiky člověk nezapomíná.

Máte ve svých vzpomínkách podobný okamžik, do kterého byste se chtěla vrátit třeba jen proto, abyste ho znovu prožila? Podělte se s námi o něj na redakce@zena-in.cz!

   
16.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Láska [*]

    Krásný příběh

    superkarma: 0 16.01.2007, 12:19:48
  2. [2] FAXÍK [*]

    vzpomínám si,byl to moc hezký a zajimavý den

    superkarma: 0 16.01.2007, 12:13:34
  3. avatar
    [1] Eliana [*]

    Tak to se mi dnes libilo nejvice Je to hezke, kdyz ma clovek na co vzpominat a spolu s vunemi a pocity z te doby se jeste rozbusi srdce

    superkarma: 0 16.01.2007, 12:06:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme