baby

Do redakce nám elektronickou poštou dorazila reakce na dva články, které jsme nedávno uveřejnili a ve kterých se strhla diskuze o tom, zda jsou matky s dětmi bezohledné vůči svému okolí, či je jejich chování, potažmo chování dětí, naprosto běžné a ostatní jsou zkrátka netolerantní. Článek o kojení na veřejnosti si můžete připomenout ZDE a článek Kam si batoletem, aby nevadilo? najdete ZDE.

Následující příspěvek nabídne ve čtyřech různých příbězích zkušenosti matky, která se setkala s bezohledností ze strany ostatních.

Milé čtenářky, zlatá naše redakce a vážené matky, na Ženě-in vyšly nedávno dva články, u kterých se rozběhla celkem slušná debata o bezohledných matkách. Zda jsou matky bezohledné, či ne, o tom dnes psát nechci. Chci napsat něco o tom, že i když je matka ohleduplná, tak se také často setká s nepochopením, vulgárním urážením a výhružkami.

Případ první: Zastrč ty cecky, krávo!

Jako novopečená maminka jsem navštěvovala ordinaci pro děti a dorost. Na kontroly jsem chodila pouze v hodinách určených pro kojence a batolata. Po jedné prohlídce a prvním očkování, kde jsem po očkování musela čekat 30 minut kvůli případné reakci, jsem si usedla na sedačku a čekala. Sára dostala hlad a dala to hlasitě najevo. U paní doktorky je koutek pro kojící maminy, ale ne zcela zakryt. „No co, jsou tu stejně jenom maminy s miminama, tak budou mít pro moje kojení pochopení,“ říkala jsem si. Podotýkám, že jsem měla kojící tričko i podprdu, takže jsem se odhalila jen nepatrně a zbytek zakryla hlavička Sáry.

Do ordinace vešla paní s pánem a asi šestiletou pokašlávající dcerkou. Paní se rozhlédla po čekárně, přistoupila ke mně a spustila: „Zastrč ty cecky, krávo! To nemůžeš jít kojit jinam, takhle se vystavovat. Manžel na tebe kouká, jestli ti to nevadí, tak mně teda jo.“

„Takže milá paní, pokud vím, tak je slušnost si vykat, když se neznáme. Za druhé, jsou ordinační hodiny pro kojence, takže vy tady nemáte co dělat, a za třetí se asi manžel musí dívat jinde, když doma nemůže, zkuste mu občas ukázat své cecky, ať se pak nemusí chodit dívat při ordinačních hodinách určených pro kojence.“

Paní vykoktala něco na způsob, že je její dcera nemocná a nechce ji tahat ráno, aby se více nenakazila.

Případ druhý: Co tu děláš s tím kočárem, koukej chodit pěšky

Jela jsem s kočárkem vyřídit si pár dokladů do zaměstnání, ohledně nástupu na mateřskou. Jela jsem schválně dopoledne, abych nepřekážela cestujícím do práce a školákům. Počítala jsem, že MHD bude volná. Omyl. Zrovna můj spoj jezdí trasu ke Kauflandu a zpět. Nastoupila jsem do busu a chtěla jít na místo pro kočárky, kde stála skupinka důchodců s nákupními kárkami. Poprosila jsem o uvolnění místa pro kočár, neb jsem se domnívala, že když je v MHD označené místo pro kočárek a vozíčkáře, měli by mi jej cestující uvolnit. Další omyl. Nějaký děda se špatnou náladou si nenechal nic líbit a vykázal mě do patřičných končin. Prý mám jezdit kočárkem pěšky, od čeho má kočárek kolečka. Nápravu zjednal řidič autobusu. Děda byl tak hlasitý, že i přes plný autobus ho řidič nepřeslechnul. Tak dostal spršku nadávek i dobrodinný řidič.

Případ třetí: Ukliďte si tu zatracenou pakáž

Bylo odpoledne, s manželem a kamarádem jsme se rozhodli jít na koupálko. Na koupálku jsou dva plavecké bazény, bazén pro neplavce s hloubkou 1.2 metru a brouzdálko pro děti, kde je teplejší voda. Seděla jsem na dece a pozorovala dění kolem.

Zaujala mě postarší paní s křidélky na rukou a stojící v dětském brouzdališti. Zřejmě se jí nechtělo do studenějšího „neplavečáku“. Jako všechny děti u vody, i děti v brouzdališti se polévaly kyblíky, cákaly na sebe a skákaly do vody. Paní to viditelně rozčílilo a začala ječet. „Ukliďte si tu zatracenou pakáž, přestaňte tu divočit, voda mi stříká do očí a mě to pak štípe.“ Použila ještě několik výrazů, které se k dětskému bazénku zrovna nehodily. Její monolog rozčílil přísedící tatínky. Čapli paní a odnášeli ji směr neplavecký bazén. Myslela jsem, že nepříjemnou paní rozhoupou a hodí do bazénu, asi to tak chtěli, ale paní křičela z plných plic, přispěchal usmívající se plavčík a záměr tatínkům rozmluvil. Paní se oblékla a křičela cosi, že si podá stížnost.

Případ čtvrtý: Jděte pryč, tady to dítě bude řvát

Jeli jsme s manželem a dcerou na výlet do Prahy, stihli jsme zpožděný Euro night. Šla jsem se průvodčího zeptat, kde je vagón pro rodiny s dětmi do 10 let. „Milá paní, sedněte si, kam je vám libo. Protože kolegové z Německa přistavili pouze lůžkový vagón pro přepravu kočárků a kol, takže na sezení tady není.“ Tak nám byl libo nejbližší vagón. Viděla jsem tři volná místa vedle sebe a šla se usadit, manžel zatím skládal golfky v uličce, aby se tudy dalo projít. Než dorazil, přišla ke mně melírovaná slečna a spustila: „Jé, tady sedím já, tohle místo je celou dobu mnou obsazené.“ Vstala jsem a přesunula se o sedadla dozadu, kde seděla jen jedna zrzavá slečna. Slušně jsem se zeptala: „Dobrý den. Je zde volno?“ Slečna nic. Mlčení znamená souhlas, anebo neumí česky. Sedla jsem si a pozorovala, zda někdo obsadí místa, ze kterých jsem byla vyhnána. Vlak se začal rozjíždět, nikdo nepřišel. Melírovaná slečna si povídala s brunetou před ní, jež zabrala dokonce pět sedadel, a rovněž nikoho k sobě pustit nechtěla.

V tom se zrzavá slečna na mě otočila a začala: „Co tu děláte? Tohle není vagón pro děti. Sedněte si jinam. Jestli vám tu to dítě začne řvát...“ Už jsem byla rozzlobená. Hodila jsem nohy do uličky a řekla: „Vy mi tady nevadíte, jestli já vám ano, tak prosím, běžte.“ Přišel manžel. Neměla jsem náladu s ním rozebírat, co se zrovna stalo, ale asi pochopil. Za chvíli přišel průvodčí. „Jeje, proč se tady mačkáte? Vždyť tamhle je pět sedadel,“ řekl a ukázal na brunetky místo. Manžel odpověděl: „To víte, pane průvodčí, slečny se potřebují roztahovat.“ Brunetku manželova narážka podráždila a začala vykřikovat cosi o bezohlednosti lidí „s uřvanejma, uslintanejma harantama“. Průvodčí měl zřejmě s námi slitování. „Milá slečno, i malé dítě je právoplatným cestujícím a má nárok ve vlaku sedět. Jak tak na to dítě koukám, ani neřve, a ani neslintá, tak o co jde?“ A slečnám nabídl místo v jiném vagónu. Nakonec jsme se zvedli s tím, že slečny tady byly dřív, a pokud je někde jiné volné místo, odejdeme. A udělali jsme dobře. Seděla jsem konečně po směru jízdy, když jedu pozadu, dělá se mi nevolno, a to by slečny už asi kleplo. Sára viděla z okýnka a byla taktéž spokojená a celou cestu potichu jak pěna.

S bezohledností se setkáváme všude, nejen mezi matkami, ale i mezi všemi ostatními skupinami lidí.

Reklama