Novinky

Zástěru jsem nosila až na zem

Vzpomíná na své zdravotnické začátky naše čtenářka s nickem Vodfon. A nezapomíná ani na aktuální otázku dne: přezůvky. Kolik prošla zdravotnických zařízení, jak to bylo dříve a jak je to dnes? To už se dočtete v jejím zajímavém příspěvku

Krásný den. Zdravotnickou obuv a uniformu jsem poprvé navlékla před 30lety, za hluboké totality. Zástěru jsem nosila dlouhou až pod  zem, naškrobený běloskvoucí čepec naražen  hluboko do tváře. První moje zaměstnání bylo  ARO. Práce tam byla velice náročná, psychicky i fyzicky. Jezdila jsem současně na rychlé záchranné službě. Tehdy ještě jezdily staré nemoderní sanitky, špatně vybavené. Nikdo tam nechtěl sloužit.

Odtud mě vysvobodilo tětotenství, kde jsem na dva roky vyměnila zdravotnickou obuv za civilní. Po mateřské jsem zůstala u  stejného zdravotnického oblečení i obutí.  Pracovala jsem na dětském obvodě, jako sestřička, oblečena do bílých kalhot , modré haleny, na nohou sandály. Práce zde byla skvělá, byla jsem tady do mateřské. Když jsem porodila a byly náhodou děti nemocné, chodili jsme  na středisko, jako domů.

Po další mateřské jsem dostala práci v jesličkách. Dceru jsem brávala s sebou. Stejnokroj jsem měla stejný. Jesličky mi bohužel zrušily. Tady jsem si práci uživala!!!

Poslední zaměstnání byla zachranná služba. Pracovala jsem  jako dispečerka, obuta ve zdravotnických sandálcích, oblečena v bílých kalhotech a bílé haleně. Zde jsem se trápila patnáct let.  Bylo to nejnáročnější zaměstnání ze všech mých prací, hlavně psychicky. Ve dne i v noci jsme byly jedna na službě, každá zodpovědna za svoji práci. Všechny hovory byly nahrávány, každá byla zodpovědna za to, co řekla.

Zachovat klid bylo mnohdy nad lidské síly. Nejvíce mě vytáčeli ožralci, byli sprostí a vulgární. Zavolali i 50x a člověk je nemohl ani někam poslat. Nejhorší byly chvilky, kdy volali i tří lidé najednou a všechny vozy byly vyjety. To byly situace na infarkt. Obsluhovala jsem čtyři telefony, z toho dvě 155. Chyběly mi někdy ruce. A to jsem ještě zapisovala všechno do počítače. Často chtěli lidé vysvětlit 1. pomoc. Ne vždy bylo tolik času, kolik bych potřebovala. Divím de, že jsem si uhnala „jen“ žlučník.

O tohle zaměstnání jsem naštěstí přišla, spojovaly se záchranky, musela bych jezdit do Frýdku Místku, to je pořádný kus cesty. Vzala jsem místo na pohotovosti, tam jsme pracovaly i 24hodinové služby, ale měla jsem to v místě bydliště. Tu jsem pracovala tři roky, taky mi to zrušili. Mám smůlu, kam já se hnu, to ruší

Půl života jsem prochodila ve zdravotnickým stejnokroji, ne vždy mi to vyhovalo. V tom původním - šaty a zástěra mi bylo dost zima.

Vodfon

Milá Vodfon, jak tak čtu váš příspěvek, někdy to musela být pěkná řehole. Držím vám palce, ať najdete práci, která vás bude uspokojovat

Text nebyl redakčně upraven

 

 

   
05.02.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [4] onohlo [*]

    pěkný příspěvek

    superkarma: 0 20.03.2013, 12:19:46
  2. [3] Trefa [*]

    Trefa:ja v obchode jsem nosila 40let stejnokroje a zdravotni obuv.

    superkarma: 0 05.02.2013, 21:43:16
  3. avatar
    [2] vodfon, kolie [*]

    átéčko — #1 a kde pracuje, co děláSml16

    superkarma: 0 05.02.2013, 11:48:48
  4. avatar
    [1] átéčko [*]

    Dobrý!Sml79 Nemělas to lehké, jak se tak dívám.

    Syn pracuje ve zdravotnictví ve tvém městě dnes.

    A nemysli si, že to není o nervy Sml16

    1. na komentář reaguje vodfon — #2
    superkarma: 0 05.02.2013, 11:26:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme