Reklama

Ahoj redakce a všechny ženy a muži IN,
nikdy jsem na pověry nevěřila. Tedy, tvrdila jsem, že nevěřím. Na pátek 13. jsem si, pokud to šlo, naplánovala něco důležitého k vyřizování, čáry na chodníku překračovala tak nějak samovolně, a když jsem náhodou potkala kominíka, tak ne vždy jsem hledala nějaký knoflík. Na druhou stranu, když ten den o něco šlo, tak jsem si tu práci dala.
Do práce jsem jezdila každý den autobusem a pokud jsme zrovna neměli zpoždění nebo nebylo venku opravdu hnusně, tak jsem každé ráno viděla kominíka na kole. Protože jsem měla zaměstnání, kde se vyžadovala určitá úroveň oblečení, tak knoflík nebyl velký problém. U košile, na sukni, prostě nějaký se většinou vždy našel. Chytla jsem ho už tak nějak ze zvyku a držela, dokud kominík nezmizel. Jednou jsem v autobuse usnula, nebo se v něm spíše o něco později probudila, a kominíka jsem nestihla. Knoflík zůstal nevyužitý. Ten den nám v zaměstnání oznámili, že firma končí a sdělili nám termíny odchodů. Takže od té doby na kominíka a štěstí věřím.

A moje pověra, nebo spíše heslo: Bez ranní kávy nefunguji.
 
Hezký den!
 
Julie75


Milá Julie,

po takové zkušenosti, jako je ta Vaše, si už dá člověk na kominíky sakra pozor, že? Budu nějakého vyhlížet, až půjdu dnes do redakce... :-) 

 

Vymstila se vám nějaká pověra? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz.