Vztahy

Zasloužím si ho!


Tak strašně dlouho mi to trvalo, nekonečně dlouho, než jsem si dokázala přiznat: Já na to mám! Já si ho zasloužím! Co? No přeci lepší život!

 

Máte někdy pocit, že vám ke štěstí stačí dýchat vzduch? Nejíst, nepít, prostě jen existovat. A jestli pod stromečkem neobjevím ani jeden hmatatelný dárek, nevadí. Já si totiž nadělila něco, co se materiálnu nevyrovná!

 

Ale začala jsem od konce, že? Nevadí.

 

Taky vás doma učili, mám na mysli většinovou část čtenářů tohoto magazínu – ženy, že máte být hodné, poslušné, nevystrkovat nos, nevybočovat z řady, prostě nijak nevyčuhovat, abyste zbytečně na sebe neupozorňovaly? A říkali vám, poslouchej paní učitelku, raději neodmlouvej a proč bys nedělala předsedkyni třídy či vedoucí pionýra v gymnastickém kroužku...?!

 

Mně to říkali a já myslela, že to tak má být – tedy že to mám dělat. Prostě jsem se postupem času stala šedou myškou, která byla skromná a dělala, co se po ní žádalo, ale která v sobě dusila tu spoustu energie a touhu něco dokázat, a které stále nešlo na mysl, že ta či ona jsou úspěšné ženy, vždyť mi přeci říkali, že ženy mají být učiněná skromnost!

 

Vzala jsem si skvělého muže, a tak to i zůstane, s jiným bych snad ani žít nemohla. Já vyhrála jinde. Zjistila jsem, že si zasloužím obdiv, uznání i ty příjemné pocity, které po pochvale následují. Zatímco mé kolegyně, které sotva umějí polovinu toho co já a dělají z prdu kuličku (omlouvám se za ten výraz), já na sebemenší pochvalu odpovídala: „Ale to nic, to nestálo zas tak úsilí.“ Anebo když mi někdo pochválil nový účes, melír podle poslední módy, tak jsem rychle procedila mezi zuby, že jsem si to dělala sama doma a že to vlastně zas až tak dobře nedopadlo. Přitom! Přitom jsem za to dala skoro tisícovku a byla jsem pyšná, jak mi to sluší!

 

A nedávno, nedávno jsem se koukala u kamarádky na jeden starší díl již skončeného seriálu, kde je hrdinka na nějakém hromadném sezení a terapeutka ženám říká: „Když budete věřit v lásku, zasloužíte si ji, a vy si ji zasloužíte!“ Ta slova zasloužíte si ji mne pak fascinovala dlouhou dobu, než jsem na to přišla. Já si totiž nikdy nedokázala připustit, že si něco zasloužím, že mám právo jít kupředu, že věci mohou jít také podle mne!

 

Pravda, sebevědomí a úcta k sama sobě se nezískávají ze dne na den, ale začala jsem maličkostmi: letos budeme slavit Vánoce jen my dva s manželem a rodiny obšťastníme návštěvou až o svátcích (lezlo mi na nervy to noční cestování domů na Štědrý den a dělání, jako že se nic neděje),  instruktorce na cvičení jsem na její poznámku o mé fyzičce řekla, že tam nejsem od toho, aby mne kritizovala za moje netrénované svaly, ale naopak, ona je tam proto, aby mi poradila a něco naučila. A kamarádce, která mi pochválila šaty a které bych jindy odvětila: "Ale ne, fakt, myslíš, že mi ta barva sluší?" (či bych si našla jiný malicherný nedostatek), jsem řekla: "Já vím, díky!"

 

A když na mne přichází malověrnost, tak si připomenu ten seriál a zopakuji si: Zasloužíš si to!

 

Také si „ji“ či „to“ zasloužíte, věřte mi!

   
15.11.2005 - Láska a vztahy - autor: Tereza

Komentáře:

  1. avatar
    [26] Dášule [*]

    Změnit postavu se mi nedaří, tak jsem změnila image. Barva vlasů, líčení, oblečení. Přišla jsem mezi bývalé spolupracovníky, kteří byly zvyklé přesně na reakce a la Alice. Ty ses něja změnila, vypadáš dobře. Slyšela jsem kolm sebe. Následovat mělo téměř stydlivé odmítání, jenže zaznělo sebevědomé Ja vím. Myslím, že to byl pro ně věší šok než to ostatní.

    superkarma: 0 25.11.2005, 17:57:13
  2. avatar
    [24] Anouk [*]

    Cert: Gratuluju k uspesnemu konkurzu U nas je jeste v podobnych situacich typicka reakce "To jsi mel/a teda stesti"

    superkarma: 0 15.11.2005, 14:38:14
  3. avatar
    [23] Gabi [*]

    Lowel: jojo, většina českých rodičů, jak vyšitá - my s mužem to máme z obou stran . Já na to mám za ta leta jediný řešení: brzy vypadnout z "rodného hnízda", omezit kontakt (žádné pravidlené nedělní obýdky) , nic důležitého nekonzultovat a "rady" jedním uchem tam - druhým ven. Blbý je, že člověku to dochází strašně pomalu "o co GO" a že vražedné může být i jen to snažit se o "radách" nezaujatě přemýšlet. Ale to chce čas, vlastní životní zkušenosti a trocha sebevědomí.

    superkarma: 0 15.11.2005, 13:52:55
  4. avatar
    [22] Gabi [*]

    Anai: spíš pod třicet

    superkarma: 0 15.11.2005, 13:45:14
  5. [20] Anai [*]

    Já na to přišla taky až k padesátce, co všechno si zasloužím!!! Problém je výchova. Lidi pod 35 let jsou většinou už zdravě sebevědomí a tudíž šťastnější!!!!

    superkarma: 0 15.11.2005, 12:46:05
  6. avatar
    [18] Clerenc [*]

    Janulina jsou to dost rozsahle, jazykove, psychologicke a profesni testy..... o praci pro organy EU je veliky zajem, tak je opravdu velky uspech, kdyz clovek uspeje

    Cert gratuluju

    superkarma: 0 15.11.2005, 11:39:02
  7. avatar
    [17] Mylady [*]

    Je to pravda, člověk si má vážit sám sebe a mít zdravé sebevědomí. Druzí to vycítí a podle toho se k nám chovají. Když mi někdo něco pochválí, taky řeknu, děkuji, já vím. Jenže se mi stává, že ten druhý kouká, co jsem si to dovolila říct.

    superkarma: 0 15.11.2005, 10:49:51
  8. avatar
    [15] Janulina [*]

    Cert: jak se dělají "konkurzy do EU"?

    superkarma: 0 15.11.2005, 10:36:22
  9. avatar
    [14] Gabi [*]

    Člověk se to prostě musí naučit a pro mnoho z nás to znamená léta sbírání sebevědomí po kouskách. Bohužel málokdy nám s tím někdo pomůže.

    superkarma: 0 15.11.2005, 10:25:35
  10. avatar
    [13] Gabi [*]

    Lowel: hm, "naši rodiče" jsou někdy mnohem horší, než ti cizí. V Čechách byl vždycky trend podceńovat vlastní děti a hlášky typu "hlavně se s nikým nehádej", "musíš poslouchat /učitelku, šéfa)", "raději to nedělej, co kdyby to špatně dopadlo", "no jo, on (ona) si to může dovolit, ale ty ...", "ale vždyť nejsi tak tlustá(ý)" atd. bývaly v domácnostech na denním pořádku. To asi dětem sebevědomí nezdvihlo ...

    superkarma: 0 15.11.2005, 10:23:20
  11. avatar
    [11] Trinii [*]

    No tak přesně výraz šedá myš mě vystihuje...a asi to tak i zůstane, i když se snažím a někdy se mi zdá, že už nejsem takový pitomec, ale pak se stačí třeba podívat do zrcadla nebo být zase někde páté kolo u vozu...stejně se asi nepředělám.

    superkarma: 0 15.11.2005, 09:55:56
  12. [8] a.... [*]

    článek jsem nečetla, neb mě znechutil již jeho název
    Otázka nikdy nestojí tak, jestli si ho zasloužím, ale jestli si zaslouží on mě

    superkarma: 0 15.11.2005, 09:26:32
  13. avatar
    [7] pohodarka [*]

    Blueberry: jsme zdrave sebevedomi sobci

    superkarma: 0 15.11.2005, 08:58:24
  14. avatar
    [6] gerda [*]

    Jo, je to pravda. Výchova jako řemen á la "pochvalou je třeba šetřit" a "pořád máš co zlepšovat". S tím se pak těžko člověk, a k tomu ještě ženská, prosazuje. Nejhorší pak na tom je, že člověk hledá mantinel, aby byl JEŠTĚ zdravě sebevědomý a UŽ nebyl sobecký a drzý. Tohle vystihnout je tvrdá práce na dlouhé roky.

    superkarma: 0 15.11.2005, 08:24:08
  15. avatar
    [3] Blueberry [*]

    Nyotaimori: Nejsme sobci, jsme zdrave sebevedome .

    superkarma: 0 15.11.2005, 04:36:22
  16. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 15.11.2005, 02:50:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme