O tom je skálopevně přesvědčena čtenářka s nickem Janulaostrava. Proč je právě ten její můž ten „Nej“, to se dočtete v jejím pěkném a svým způsobem dojemném příspěvku

Pokud si někdo zaslouží titul „nejlepší muž“, pak to musí být právě můj manžel. Když jsem se s ním již v roce 1965 seznámila, okouzlil mě svou šikovností, přitažlivostí a veselostí. To jsem ovšem ještě netušila, jak skvělým bude manželem.

Vychovali jsme spolu dvě dcery, máme celkem tři vnoučátka. Ihned po svatbě jsme se přestěhovali na Severní Moravu, kde žijeme dodnes. Přestože oba pocházíme z Čech, poznali jsme se v Ústí nad Labem v práci, volili jsme stěhování na Moravu kvůli práci. Tehdy platilo známé „Jsem horník, a kdo je víc?“. Můj muž, přestože měl středoškolské vzdělání, nastoupil na těžkou práci do dolu. Dostali jsme sice hned byt, dokonce jsme si mohli vybrat velikost, patro i polohu bytu. Ale každý den jsem trnula, zda se mi manžel z práce vrátí.

Daroval své zdraví šachtě. A přestože pracoval často přesčasy i o svátcích, vždy po práci zamířil domů. Žádná hospoda s kamarády, manžela to táhlo za mnou a za dětmi. Dětem se věnoval maximálně. Dokonce obě dcery přebaloval, koupal a vozil v kočárku. Tehdy se ještě pleny vyvařovaly ručně. To se napustil velký zavařovací hrnec vodou a na sporáku se plenky vyvařovaly. Tuto práci si manžel vzal za svou. Vždy před Vánoci, když jsem uklízela, brával dcery na výlety, abych měla klid a vše mohla udělat.

Jako horník měl vždy delší dovolenou, než ostatní. Tu jsme trávili v kempech v chatkách, někdy i pod stanem. Navštívili jsme rodinu v Čechách, prošli muzea, hrady a zámky, udělali si túry po horách. Byly to krásné roky.

Dnes jsme už oba v důchodu. Přesto je můj muž tím nejlepším mužem, jakého jsem mohla potkat. Když se tak dívám po dnešních mladých mužích, asi bych neměnila. Kdyby mi někdo mohl vrátit mládí, krásu a vitalitu, bylo by to pěkné. Ale pokud bych svůj život musela trávit vedle hrubého a líného muže, nechtěla bych.

Dnes si večer uvaříme čaj, nalijeme ho do puntíkatých hrnků, sedneme si ke stolu a vzpomínáme, co jsme v životě zažili, jak nám bylo a pořád ještě je krásně. Samozřejmě, člověk už není nejmladší, má své neduhy. Ale my prožili své životy v lásce a harmonii, vychovali jsme skvělé děti, těšíme se z krásných vnoučátek.

S pozdravem Janulaostrava

To jste napsala moc hezky. Jestlipak mu dáte svůj příspěvek přečíst?

Co vy, milé ženy-in? Máte také důvod k pochvale? Co byste na svém partnerovi ocenila? Má nějakou výjimečnou vlastnost, která stojí za zveřejnění? Co na svém partnerovi nejvíc milujete? Napište nám na naši adresu: redakce@zena-in.cz

 

Reklama