argue

O víkendu jsem se trochu courala v obchodním domě Ikea, když tu jsem potkala kamarádku Báru s manželem Petrem a tříletým synem Marečkem. Šli si koupit novou postel. Před zraky všech se však kvůli ní mezi nimi strhla taková bitva, že nakonec odešli s prázdnou a každý jel domů sám.

Ta hádka byla celá špatně. Ale chápu to, v tom vzteku se člověk těžko ovládá, vždyť i já mám podobné scény ve svých minulých vztahových skóre…

A tak jsem hádku zhruba přepsala a zeptala se psycholožky Jany Wiesnerové, jakých konkrétních chyb se dotyční dopustili. A v neposlední řadě, jak by se měli Bára s Petrem co nejúčinněji udobřit?

Boj o postel

bedKamarádka Bára si potrpí na hezké věci, její muž Petr je typický ignorant, kterého žádné bytové serepetičky a vychytávky neberou. „Přijdu, koupím a jdu! Jakýpak zdržování a sáhodlouhý vybírání. Když spím, tak je mi jedno, jestli je ta matrace bůhvíjak odpružená, nebo čím je plněná. Hlavně aby postel nevrzala….ha,ha,“ přivítal mě slovy experta, když jsme si v Ikee sedli chvíli na kafe.

„A to je ti jedno, že se ti bude z nějakých levných molitanových matrací křivit páteř? Vždyť by nám ta postel měla vydržet roky a denně v ní budeme ležet nejmíň sedm hodin. Já chci zdravotní matrace a co největší rozměr postelového rámu. Ty sice myslíš na jiný věci, ale postel je především na spaní,“ kontrovala Bára

Petr: „Ježiš, co to je za nesmysly? Víš, kolik by taková postel stála? Já nebudu dávat dvacet třicet tisíc za dvoumetrové letiště se speciálními rošty a matracemi jako pro milionáře. Co bys ještě nechtěla? Stačí standardní rozměr a matrace co nejlevnější. Jsou to vyhozené peníze. Já se vyspím kdekoli, třeba i na karimatce, a vůbec mi to nevadí.“

Psycholog: Dvojice měla mít svůj postoj rozmyšlený a vzájemně prokonzultovaný dřív, než se vypravili na nákup. Bára jistě zná svého manžela a ví, že je to tip skauta, který si nepotrpí na žádné rozmazlování, a tak měla mít připraveno více argumentů na podporu svého stanoviska. Petr zase neměl argumentovat pouze tím, co vyhovuje jemu, ale brát v potaz i potřeby své ženy. Například to, že ji mohou bolet záda, nebo že ona se na karimatce rozhodně dobře nevyspí.

Bára: „No, tak teď je mi to jasný! Je v tom ta motorka! Nebo ty peníze potřebuješ pro tu blonďatou nánu od vás z práce? Já ti říkám, že na žádným molitanu spát nebudu a ještě k tomu si nenechám celou noc od tebe funět do obličeje, protože v tý posteli nebude místo.“

Psycholog: Bára reaguje zbytečně hystericky, konflikt kolem postelí se stává pouze zástupným problémem nahromaděné hořkosti. Snaží se se svým mužem manipulovat pomocí tvrdého útoku a vyvolání pocitu viny.

Petr: „Jaká motorka? Jaká nána z práce? To si mě asi pleteš se svým otcem, kterej si před důchodem nabrnknul bábu, která ho zrujnovala. Já si ženský platit nemusím, já ne. Myslíš, že jsem takovej chudák? Když budu chtít, budu mít na každým prstu deset takových, jako jsi ty. Chceš to vidět? Chceš vidět, jak sbalím támhletu pěknou, prsatou, štíhlou, mladou?“

Psycholog: Petr reaguje iracionálně, evidentně začaly převládat emoce nad rozumem. V této etapě hádky už nejde o nic jiného než tomu druhému ublížit a ve své převaze „vyhrát“. Dojde-li hádka tak daleko, měla by se okamžitě přerušit. Změnit směr by se dalo asertivním dotazováním Báry na to, co opravdu chce a co ji pálí. Konstruktivní hádka se dá ale vést pouze v případě, že jsou k tomu svolní oba. Jeden nestačí.

Bára: „Jsi fakt nechutnej, jdi se bodnout. Sbal si, koho chceš, a můžeš si s ní rovnou koupit to molitanový letiště, protože se mnou do žádný postele už nepočítej. Do žádný, rozumíš? A o mýho tátu se laskavě neotírej, nesaháš mu ani po kotníky. Ty, takový nedouk, primitiv, který je schopný narvat výplatu do blbý motorky!“

Psycholog: Bára pokračuje v urážkách, tedy v touze nad svým nepřítelem zvítězit. Všeobecně lze říci, že výčitky a zákazy koníčků toho druhého vedou k vážnému narušení vztahu.

Petr: „To je hysterka! Nepiju, nekouřím, jediný, co mám, je ta motorka, a i ta jí vadí! Já nemůžu za to, že ty pořád sedíš doma a nemáš žádný záliby! Tak začni vyšívat, choď cvičit… Mně akorát závidíš, že mě něco baví, a chceš mi to znechutit. A mimochodem, svoji výplatu si můžu narvat, do čeho chci. Na domácnost ti dávám, tak se nestarej, jestli utratím za blondýny nebo třeba poletím do Karibiku. Do toho ti je h…“

Psycholog: I když je to Petrem velice neobratně a hrubě řečeno, Bára by si měla své záliby také najít. Není totiž pravda, že matky tříletých dětí si nemohou jít dvakrát týdně zacvičit či se jít učit modelovat z hlíny. Existují různá mateřská centra či mohou pomoci babičky. S manželem by se mohla dohodnout na jednom volném odpoledni a večeru v týdnu, kdy by on převzal péči o syna a ona by si zorganizovala program jenom sama pro sebe.

Bára: „Jaký h….? Máš tady dítě, takže budeš platit! A laskavě tady nemluv o zálibách. Jak bych si je asi s tříletým klukem mohla dovolit? Kdo by se o toho chudáka staral, když se jeho tatínek tahá s ženskýma a jezdí si na výlety na motorce? Ty si myslíš, že jsem jako ty? Přes den se jít zašít do práce, pak večeře s milencem, o víkendu výlety s kámoši!“

Psycholog: Bára je svým mateřstvím frustrovaná a skutečně Petrovi svým způsobem svobodu závidí. Hádka je teď už vlastně o tom, kdo udělá z druhého většího „grázla“ a nevděčníka. V tomto případě není patrný žádný jiný cíl rozepře. Je to prototyp nesmyslné hádky, jejímž výsledkem je jen citová újma na obou stranách.

Petr. „Tak když se chodím zašít do práce, tak ti nejsem povinen dávat žádný peníze. Já tam, na rozdíl od tvého tříletého flákání doma, chodím vydělávat. Co jsi vydělala ty? Kdyby nebylo mě, nemáte s klukem co do huby.“

Psycholog: Bohužel, mnoho mužů má pocit, že mateřská dovolená je „válení doma“. Opak je pravdou! Svého Petra by měla více do výchovy syna zapojit, třeba i pomocí ženských lstí. Nikdy však ne otevřeným útokem.

Bára: „Víš co, strč si ty svý peníze někam a dej nám pokoj. Jdu domů. Ty si sbal tu svou mladou prsatou a na mě zapomeň. A na kluka taky! My se bez tebe obejdeme oba.“

Psycholog: Bára v afektu vyhrožuje rozchodem. Tato metoda zabírá jen opravdu v krajních situacích a tehdy, kdy to myslíme vážně. Jestliže vám třikrát týdně někdo pohrozí rozchodem a celé roky se nic nestane, jsou to jen planá slova.

Jak se co nejúčinněji udobřit?

Tady bych řekla, že je to naprosto individuální. Někdo dárkem, někdo omluvou nebo dobrou večeří. Vyjádřila bych se jenom k usmiřování sexem, což je oblíbená praktika mužů. Muži totiž sexem komunikují, ženy nikoli. Ty potřebují nejprve verbální projev a až potom sex. Žena, i když muže přijme, není to pro ni důvod k odpuštění.

K výše uvedené hádce – oba by měli být ochotni přijmout kompromis a k tématu, jaké koupit postele, se vrátit za pár týdnů znova, ale v klidu domova.

Jak probíhají hádky u vás doma? A jak se udobřujete? Dokážete být asertivní, nebo jste cholerici? A jak je na tom ten váš?

Reklama