Zdraví

Zase jsem lezla po čtyřech!

b

Dřív než mě obviníte z hysterie, prosím vezměte v úvahu fakt, že moje „výživná“ fobie má racionální podklad. Ne každý si totiž vyzkoušel sílu blesku na vlastní kůži…

Nebojím se myší ani krys. Hady mám ráda a pavouka, pokud to není právě černá vdova, klidně vezmu i do ruky.

Žížaly i červíci mě nechávají zcela klidnou a k vosám i včelám přistupuji s heslem „Žít a nechat žít“.  Mohlo by se zdát, že jsem jedna z těch šťastných, která neleze každou chvíli po zdech, majíc nějaký druh fobie.

To je pravda doslova.

Nelezu po zdech, právě naopak. Jakmile se objeví blesk, okamžitě, duchapřítomně lezu po zemi. Jsem ochotna zalehnout i na ulici. Mám ale omluvu i důvod.

Už vás někdy sejmul blesk?

Jako když do vás nabourá náklaďák

Když jsem ještě jako skotačivá dvacítka pracovala v PVT na Chodově, měli jsme jako zaměstnanci k dispozici dvě podniková rekreační střediska. Jedno ve Stříbrné a jedno v Heřmánkovicích.

Do prvního se jezdilo v zimě lyžovat a do druhého zase na léto. Docela ráda na tu dobu vzpomínám. Až na ten den. Vlastně večer.

Mariáš jsem se naučila díky svému báječnému dědečkovi už jako malá, a tak jsem ráda přijala pozvání na partičku. Vzala jsem si v drobných dvacet korun a spolu s přáteli vyrazila do nedaleké nálevny.

Byl to pěkný večer. Ještě pěknější o fakt, že jsem šla cestou zpátky bohatší o třicet korun. Bylo to hlavně díky vyhranému durchu. Domů jsme šli v bouřce.

blCesta vedla po silnici, kterou lemovaly jabloně, třešně a hrušky. Bylo teplo, takže déšť byl celkem příjemný.

Až na ty blesky a hromy, ze kterých mi nebylo právě nejlíp, ale v tu dobu jsem ještě bouřku vnímala jen jako něco živelného, nespoutaného a do jisté míry i fascinujícího.

Pak jsem ale dostala možnost prohlédnout si blesk z necelých patnácti metrů, a nejen to.

Bylo to pár vteřin, nedokážu odhadnout, jak dlouho to ve skutečnosti trvá. Blesk uhodil do jednoho ze stromů u silnice kousek za námi. Sjel po něm a běžel přes silnici na druhou stranu. Už jste někdy slyšeli elektrický proud? Je slyšet!

Zní to jako když mačkáte papír, ale mnohokrát hlasitěji. Oslepující záblesk. Pak do mě něco nabouralo, a pak už nevím vůbec nic.

Probrala jsem se oblečená pod sprchou v chatě. Můj vyděšený kamarád mé křečovitě stažené tělo vytrvale zaléval ledovou vodou a zoufale brebentil: „Prosim tě, Kudlo, dejchej, do hajzlu, kde je ten doktor!?“

Já ale „dejchala“, jen jsem to nevěděla. Následovala zimnice, neartikulované mumlání o slonech, nosorožcích a stádu koní a nakonec lékař.

Dostalo se mi ošetření i vysvětlení.

Byl to bratříček

Blesky mají prý malé „bratříčky“, tak to říkal ten doktor. Je to proud, který vytvoří jakousi vlnu v blízkosti výboje. To byl asi ten pocit, že mě porazilo něco velikého.

„Nemohli jsme tě z té silnice zvednout. Jako by měla držátka. To bylo děsný. Celou cestu, co jsme tě nesli, jsi kvílela a vykládala o slonech. Pak jsi přestala. Mysleli jsme, že se zblázníme strachy. Pak to chvíli vypadalo, že jsi se zbláznila ty,“ vyprávěli mi.

Nevím z toho ani fň.

Lezu po zemi, klidně i na ulici

Je to spousta let, ale také je to tak silný zážitek, že se mi doposud nepovedlo začít se chovat v bouřce normálně.

Nevím proč, ale jakmile se blýskne, okamžitě se vrhnu k zemi. Jako při náletu.

Působí to zajímavě zvláště na ulici plné lidí. Hlavou chápu, že v té chvíli už by mi jakýkoli krycí manévr byl úplně houby platný, ale vykládejte to tělu, které sebou okamžitě, nekontrolovaně plácne o zem. Je to prostě silnější než já.

z

  • Předloni mě na ulici vysvobodil chápavý pán. Naskytla se mu totiž možnost sledovat z auta ženu v bílé sukni a v každé ruce s nákupní taškou, která sebou ve zhruba minutových intervalech vytrvale mlátí o zem. Divím se, že na mě v tom umolousaném ohozu spíš nezavolal odchytovou službu. Odvezl mě domů.
  • Loni pro mě museli přijet na Budějovickou, kde jsem seděla plačíc v autě neschopná pokračovat v jízdě. Podotýkám, že do auta mě zoufalou odvedl jakýsi dobrotivý Ukrajinec.
  • Letos jsem při své první bouřce v novém bydlišti lezla po kolenou z auta do domu, doprovázena nechápavým pohledem hlídače. Asi myslel, že jsem úplně namol.

Jinak mám kliku a při bouřce jsem většinou doma. To ale neznamená, že jako homo erectus.

Lezu po kolenou a kryji se ochotně i v bytě. Snad je to snaha být co nejmenší a vím, že s logikou to nemá nic společného. Jenže si nemohu pomoci.

Každopádně jsem v momentu, kdy je bouřka, zajímavým studijním materiálem pro celou kavalkádu psychologů a slušným kašpárkem pro všechny ostatní.

Zase jsem lezla po čtyřech!

mI kdybych včera neposlouchala předpověď, bylo by mi jasné, že se večer bouřce nevyhnu.

Jednak šel dolů tlak, což bezpečně poznám, neb už tak ho mám hodně dole. No uznejte - 70/60 je opravdu spíš legrace než tlak. A pokud venku ještě začne klesat, začínají se mi před očima tvořit zajímavá červená a černá kolečka, za krkem mám pražec a na hrudníku cihlu.

Navíc venku řvali ptáci strašně nahlas, což dělají před bouřkou, a také bylo velmi dusno a „lepkavo“. A pak to přišlo.

Opět jsem tedy úspěšně každou chvíli kopírovala rohožku. Navíc tu mám opravdu prvotřídní výhled a dům je na kopci. Vážně šťavnatý zážitek!

 

Jaké to bylo u vás? Máte nějakou svou zkušenost s bleskem? Bojíte se bouřky? A něčeho jiného tak, že to nedokážete ovládat?

   
27.05.2009 - Zdraví - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [100] vendy1987 [*]

    Já také ráda koukaám ale jen za oknem.Fobii mám s tatínka ale mám ho ráda mocSml59

    superkarma: 0 24.07.2009, 12:58:39
  2. avatar
    [99] denkas [*]

    Já sem bouřky vždy milovala! Nejradši bych lítala venku. Ale teď se už přeci jen bojim. Ale když sem "krytá" tak je ráda  sleduji. Jednou sme byli u vody a chystalo se na bouři ,bylo to ve vzduchu. A táta ,jak byl plešatej ,tak mu na tý plešce stáli ty chmíříčka vlasů. to sem nikdy před tim ,ani po tom neviděla. bylo to legrační. Nemam ráda pavouky ,hady a velký brouky.

    superkarma: 0 09.06.2009, 23:45:01
  3. avatar
    [98] opuncie [*]

    Když je bouřka,tak můj muž je nejšťastnější-vždy říká:-)To jsem rád ty mé zlatíčko,že je zde opět bouřka,aspoň si tě zase pořádně užiju...(protože vždy zalezu k němu pod peřinu a držím se ho,jako za mlada)Sml28

    superkarma: 0 02.06.2009, 16:06:36
  4. avatar
    [97] opuncie [*]

    Bubuhlubla — #96 Ahoj,po přečtení Tvého komentáře by mne tutově také kleplo,to mi věř !!!!!! Sml22

    superkarma: 0 02.06.2009, 16:00:57
  5. [96] Bubuhlubla [*]

    Před lety jsme zažili bouřku v Chorvatsku.Horší jsem nikdy neviděla.Bydleli jsme v kempu ve stanu.Některým lidem to potrhalo stan,odneslo věci.Bles stíhal blesk a hrom zněl neustále.Byl to takový malý kemp, vedle úzká silnice,nad ní hory a vedle kempu hned moře.Řvalo hrůzostrašně.

    Ale bouřky se nebojím,strach mám ale ze všech opeřenců.Bojím se i slepic a papoušků.Jak na mě koukne to ptačí oko,tak se klidím.A hlodavců se bojím taky.Když dceři utekl křeček tak mě málem kleplo.

    1. na komentář reaguje opuncie — #97
    superkarma: 0 30.05.2009, 20:17:51
  6. [95] stanislavav [*]

    Velice chápu chování Michaely. Má sestra má také takovou fóbii tak vím jak to dokáže být nepříjemné. Já naopak jak začne bouřit hledám kde uvidím blesk a jsem ochotna stát celou bouřku venku a obdivovat tento přírodní úkaz. Jinak mám prozměnu problém s rozkvetlými kaštany, to se mi udělá zle a přestanu vnímat okolí. Naštěstí to přejde hned jak se zvdálím, ale představa že pojedu autem kaštanonou alejí, to raději najedu pár kilometrů navíc jen abych se jim vyhla

    superkarma: 0 29.05.2009, 14:16:45
  7. avatar
    [94] řeřicha [*]

    Když mě moje mamka čekala tak pár dní před mím narozením šla s tátou do kina a vedle nich uhodil blesk a mamku to odhodilo na vrata. Naštěstí byla dřevěná a já se předčasně narodila naštěstí jsme byli v pořádku a táta kdyš se šel druhý den podívat na ten sloup tak byl jako koště roztřepenej. Možná proto mám dost velký strach když je bouřka a blejská se.....

    superkarma: 0 28.05.2009, 16:31:05
  8. [93] Nestyda [*]

    kometa — #92 To musel bejt chlap, oni jsou v tomhle takoví jiní. Já taky potřebuju klid, knížku, občas i noťas, někdy propisku a křížovky. Prostě si ten krásný čas chci užít a ne se stresovat, že budu mít bobek v zatáčce a otevřou se dveře!!

    superkarma: 0 27.05.2009, 21:06:58
  9. avatar
    [92] kometa [*]

    Nestyda — #91 no tak to je drsný já bych se asi nevykakala, protože já na to potřebuji soukromí fůůůůůj.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #93
    superkarma: 0 27.05.2009, 20:58:00
  10. [91] Nestyda [*]

    kometa — #89 A ještě bych mu nasrala do bot, jako to dělali mýmu dědovi, kterýho neměli v baráku rádi... Denně tam bylo, lidský... pak si botky schovával :D

    1. na komentář reaguje kometa — #92
    superkarma: 0 27.05.2009, 20:32:22

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [90] MarciZ [*]

    Do dnes nezapomenu na bouřku , když jsem byla malá a trávila jsem prázdniny na chalupě a přišla bouřka s kroupami o velikosti tenisových míčků a během 10 minut jsme měli vymlacené všechny okna Sml15. Dodnes mám respekt a někdy i strach

    superkarma: 0 27.05.2009, 20:30:52
  2. avatar
    [89] kometa [*]

    Nestyda — #76 všek jsem se s ním pěkně dlouho nebavila.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #91
    superkarma: 0 27.05.2009, 20:30:20
  3. [88] Hlavja [*]

    po svatbě jsem bydlela několik let na Šumavě, kousek od Lipna a tam byly bouřky, na jaké do dneška vzpomínám a do dneška z nich mám velký respekt. tak jak tam mlátily bleky a hromy, tak nikdy nikde ne.

    superkarma: 0 27.05.2009, 20:22:13
  4. [87] matuszyk [*]

    nebojím se buřky..........pouze divočáku v lese, a hlavně po tmě když je není vidět.

    superkarma: 0 27.05.2009, 19:11:05
  5. [86] jana.c [*]

    žádný podobný zážitek naštěstí nemám, takže mě bouřka pořád ještě fascinuje, ale v téhle situaci bych být nechtěla...

    superkarma: 0 27.05.2009, 18:26:20
  6. [85] jana.c [*]

    žádný podobný zážitek naštěstí nemám, takže mě bouřka pořád ještě fascinuje, ale v téhle situaci bych být nechtěla...

    superkarma: 0 27.05.2009, 18:26:20
  7. [84] Anime Otaku [*]

    *modrá — #69 Bouřku v autě sem zažila, když jsme jeli ze sestřiny promoce - bylo to kolem Brna a na cestě kterou běžně jezdíme blesk rozrazil strom. Jeli sme v bouřce asi 2,5hodiny, padaly na nás větve a báli sme se zastavit - všude byly buď stromy, nebo sloupy s elektrickým vedením. Hodně sem se bála a byla vděčná za to, že za volantem seděl táta a ne já

    superkarma: 0 27.05.2009, 16:50:13
  8. avatar
    [83] Michaela Kudláčková [*]

    kometa — #73 Díky moc,

    Ono už to dneska, až na tu fobii vtipný je.

    Já fakt při každém blesku zalehla k zemi. No ten chlap se musel asi mlátit smíchy. Navíc, jeho první slova po té, co zastavil " Vy se asi hodně bojíte že?" k tomu není co dodat. Byl ale můj hrdina dne :-))

    superkarma: 0 27.05.2009, 16:05:41
  9. avatar
    [82] prece ja [*]

    moc dobře tomu rozumím. já mám strach z hadů, dokonce i ze žížal. Vtipy, jao že na mě někdo hodí žížalu končili tím, že jsem začala ječet a rozklepala se. Ex nějaký čas mluvil o tom, že bude nejlepší , jak se toho zbavit tal, že so pujčí hada od kamaráda a přinese mi na něj sáhnout. naštěstí k tomu nikdy nedošlo.

    Jako hodně lidí má totiž názor, že fobie se dá takto odsranit.

    superkarma: 0 27.05.2009, 15:48:45
  10. avatar
    [81] vladka006 [*]

    Nestyda — #80 Věřím tomu, že ze strachu je člověk schopný i zabít.

    Něco v té hlavě sepne a jednáš tak nějak instinktivně.

    superkarma: 0 27.05.2009, 15:30:18
  11. [80] Nestyda [*]

    vladka006 — #79 Ze strachu se člověk může zbláznit. Podle mne strach není k smíchu... Když se někdo bojí, spíš se ho snažím zklidnit a ne v něm strach zvětšovat a mučit toho člověka, protože v ten moment je chudák...

    1. na komentář reaguje vladka006 — #81
    superkarma: 0 27.05.2009, 15:01:21
  12. avatar
    [79] vladka006 [*]

    Nestyda — #78 Šílenství v očích. Ostatní z toho měli náramnou zábavu. Škoďáci. Mysleli si, že to předstírá, že chlapi žádnou fóbií netrpí.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #80
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:59:03
  13. [78] Nestyda [*]

    vladka006 — #77 Úplně mi hučí v uších - hrůza.. dovedu si to představit... ten jeho strach..

    1. na komentář reaguje vladka006 — #79
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:57:01
  14. avatar
    [77] vladka006 [*]

    kometa — #75 Až bych se probrala, dala bych pár facek příteli. Takovýhle srandičky...

    Kámoš  - Martin si jednou jako dítě hrál s pavoučkem a pavouček ho kousl. Od té doby padá do mdlob jakmile pavouka vidí. Seděli jsme s několika dalšími kamarády na terásce. Vidím jak po tom mém kamarádovi leze pavouk. To byla blbá situace. Říct jsem mu to nechtěla a musela jsem reagovat dřív, než mu to řekne jiný dobrák. Smetla jsem teda toho pavouka. Martin se aktivně zeptal, co to dělám. No a můj přítel mu řekne: "Ale v klidu, akorát po tobě lezl pavouk." Martina málem šlehlo. Neuklidnilo ho ani to, že ten pavouk už na něm není.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #78
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:55:44
  15. [76] Nestyda [*]

    kometa — #75 Tak tyhle vtipy nesnáším! To se nedělá, házet nebo jen předstírat, že hází, pavouky, když ví, že z nich máš strach. Tyhle vtipy nechápu a v ten moment do mne vlítne takový vztek, že jsem schopná zabíjet...

    1. na komentář reaguje kometa — #89
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:51:09
  16. avatar
    [75] kometa [*]

    vladka006 — #71 tak to chápu to má taky. Jednou můj povedený přítel udělal srandičku jako že namě hodí pavouka a já dostala tak hysterický záchvat, že ho mám na sobě, že mě probralo až to, když mě máti dala fár facek

    1. na komentář reaguje Nestyda — #76
    2. na komentář reaguje vladka006 — #77
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:49:11
  17. avatar
    [74] vladka006 [*]

    Nestyda — #72 Moc lituji lidí, kteří mají nějakou fobii nebo cokoliv, co jim takhle "zpříjemňuje" život.

    superkarma: 0 27.05.2009, 14:48:17
  18. avatar
    [73] kometa [*]

    Ahoj Míšo, musím teda řict, že to muselo být šílené, ale jak jsi to napsala a podola tak mě to pobavilo. Teda ne že by to bylo směšné, ale tak hezky nasané s takovým vtipem. To umí málokdo.

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #83
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:47:08
  19. [72] Nestyda [*]

    vladka006 — #71 vladka006 — #70 To jsou strašný příběhy... brrrr.

    1. na komentář reaguje vladka006 — #74
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:46:54
  20. avatar
    [71] vladka006 [*]

    Božena a Jakub — #67 To plně věřím. Na brigádě jsem pracovala v restauraci s holčinou, která měla arachnofobii. Měli jsme zamést pavučiny, ona při tom omdlévala. Pak večer s rodinou grilovala, dávala si špekáček. V tom se ozvalo - křup. Mrkne na buřt a tam překouslej pavouk. Dopadlo to tak, že na tu holčinu volali záchranku. Byla dost mimo.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #72
    2. na komentář reaguje kometa — #75
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:44:41
  21. avatar
    [70] vladka006 [*]

    To je krásný článek.

    Bouřky se nebojím, když se blýská, vylezu na balkón s nějakým dobrým drinkem a dívám se.

    Mám kamaráda, který na vojně měl nehodu. Lezli jako jedna jednotka do nějakýho polorozpadlého areálu a další jednotka šla s půlhodinovým zpožděním za nima. Velitel zapomněl, že v tom areálu je první jednotka a druhé poručil házet ostré granáty dovnitř do areálu. Zastavil rozkaz, až když viděl vyděšené kluky z první jednotky utíkat z areálu ven. Od té doby má ten můj kamarád podobné reakce jako Míša. Okamžitě lehne na břicho při jakékoliv ráně - hrom, rachejtle, výstřel a bere s sebou k zemi nebližší okolí.

    1. na komentář reaguje Nestyda — #72
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:40:14
  22. avatar
    [69] *modrá [*]

    Taky se strašně bojím když je bouřka a jedu v autě.

    Sice říkají když to praští do auta že se lidem nemůže nic stát, ale ta hrůza jenom si představím tu šlehu... brrr

    1. na komentář reaguje Anime Otaku — #84
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:30:12
  23. avatar
    [68] *modrá [*]

    Vloni nás chytla bouřka na tůře v Tatrách....v lese se fakt blbě schovává jinam než pod stromy .... statečně jsme v pláštěnkách po bahnité cestě doklouzali dolů, ale pak hlásili ve zprávách že nějaký polák to nepřežil Sml14 

    superkarma: 0 27.05.2009, 14:29:12
  24. [67] Božena a Jakub [*]

    Míšo,moc hezky napsané a opravdu silný zážitek.Obdivuju,jak jste silná osobnost.

    Já osobně se bojím pavouků.Říkám,že kdyby se mě někdo chtěl "zbavit",tak se mu to povede tím,že by na mě dal v nestřeženém okamžiku pavouka.A pak aby mi řekl:"hele leze po tobě pavouk".Bud bych se zbláznila,nebo by mě trefil šlak a bylo by po mě.

    Nicméně co mi muž řekl,že u baráku není hromosvod,tak se trochu bojím.Dětem nedovoluju se dívat přes okno na bouřku a snažím se je nějak zabavit.

    1. na komentář reaguje vladka006 — #71
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:27:14
  25. avatar
    [66] Žábina [*]

    *modrá — #64 no já myslela že se mi nemůže nic stát Sml30

    ale naše rotvajlerka se tak bála, že se ani večer nešla vyvenčit a radši to celou noc držela...

    superkarma: 0 27.05.2009, 14:21:27
  26. avatar
    [65] Žábina [*]

    jinak Míšo se tě vůbec nedivím, že po takové zkušenosti se bojíš...promiň ale musela jsem se smát nahlas tvému popisu jak v bílé sukni a dvou nákupních taškách sebou v minutových intervalech mlátíš o zem Sml52

    superkarma: 0 27.05.2009, 14:20:45
  27. avatar
    [64] *modrá [*]

    Žábina — #63 tý jo ty si odvážná

    1. na komentář reaguje Žábina — #66
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:19:29
  28. avatar
    [63] Žábina [*]

    bouřka mi nevadí, ráda pozoruju blesky a nemůžu se vždy nabažit toho čistého vzduchu po ní...

    včera jsem seděla na balkoně /máme ho zasklený/ se skleničkou vína a dívala se...

    1. na komentář reaguje *modrá — #64
    superkarma: 0 27.05.2009, 14:18:13
  29. avatar
    [62] Zázvorka [*]

    Z bouřky mám respekt, ale když jsem v bezpečí domova (v relativním bezpečí), tak se mi líbí ta síla a nespoutanost přírody!

    Někde jsem slyšela a pak i četla, že je nebezpečnější být doma u zavřeného okna a pozorovat bouřku než být venku, či to okno otevřít! Už si nepamatuji přesně proč, ale dost mě to fascinovalo.

    Bouřka na výletě v horách je dost nebezpečná! To je lepší zakleknout či zalehnout do kleče a počkat, až se to přežene. Připadala jsem si jako v elektrárně!

    superkarma: 0 27.05.2009, 13:26:27
  30. [61] murat [*]

    asi si raději ponechám své fobie Sml37 bouřka mě nechává absolutně chladnou

    superkarma: 0 27.05.2009, 13:19:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme