Reklama

Případ Michaely Maličké určitě všechny známe. Příběh mladé hezké ženy, která z dobré vůle pomohla svému kolegovi Petru Drápalovi začlenit se do kolektivu, a tím si zasloužila jeho chorobnou oddanost, která spočívala v tom, že ji neustále pronásledoval a obtěžoval telefonem. Nepomohlo ani vysvětlení Drápalovi, že Michaela opravdu nehledá žádný vztah. On si veškeré její kroky vykládal naprosto jinak a v pronásledování neskončil, spíše se to začalo ještě více stupňovat.

Bohužel, i když Michaela vše nahlásila na policii a poskytla jí důkazy, ta nijak nezasáhla a ještě ji později považovali za hysterku. U nás totiž na rozdíl od jiných západních zemí není považováno pronásledování za trestný čin. Policie tudíž nijak nemohla zasáhnout. Michaela se tedy obrátila na Bílý kruh bezpečí, který jí poradil na pronásledovatele nijak nereagovat a nedávat mu podněty ke kontaktu. Michaela se podle jejich rady zachovala a často chodila domů s přáteli nebo u nich i přespávala.

Jednou však doprovod neměla, a ten den se pro ni stal osudným. Drápal, který si musel po nějaké době změnit své jméno na Hanuš, na ni čekal před jejím domem. Michaela nestačila zavolat ani o pomoc. Drápal ji napadl, brutálně zbil a v jeho ranách našla mladá žena smrt. Teprve nyní se Drápal dopustil trestného činu, a tak ho policie začala stíhat. Zatkla ho a odsoudila.

Tento případ přiměl naše zákonodárce se zamyslet nad tím, zda by se neměli řídit příkladem sousedních zemí a nebezpečné pronásledování neboli „stalking“ nezařadit i do našich trestných činů. Proč však k tomuto objevu museli dojít až po té, co musela umřít Michaela? Proč na něco takového chtěli počkat? Zmařili tak jeden život, snad se to nestane znovu a tento případ už se nebude nikdy opakovat.

Slyšela jste o případu Michaely Maličké? Jaký je váš názor na tento případ? Byla jste už také někdy pronásledována? Pomohla vám policie, když jste se cítila ohrožená?