Nejsem si jistá, zda si dnes mám nechat gratulovat nebo svorně všem zapírat, že to inkriminované datum je právě dnes. Ano, mám narozeniny. Zase jsem o rok starší. Zase mi utekl jeden rok mého života mezi prsty jako zrnka písku. Objevují se mi šediny a prohlubují se mi vrásky. Čas je neúprosný. Nedá se zastavit ani přemluvit, aby zpomalil. A tak se jen tiše děsím dne, kdy budu doopravdy stará, shrbená babička. Jedinou útěchou mi snad budou vnoučata, na kterých budu moci pozorovat radosti mládí.

 

Nemládneme

Kde jsou vůbec ta léta, kdy jsem měla radost z toho dne, těšila se na dárky a pozornosti? Kdy moje oslavy byly plné alkoholu a smíchu, tance a nezávazné zábavy? Tenhle den ve mně viditelně vyvolává depresivní nálady. Připomíná mi totiž, že nemládneme a že naše krása je pomíjivá. Muži se už neotočí za mnou, ale za tou blondýnkou v krátké sukni a s hlubokým výstřihem. Nejlepší léta jsou viditelně pryč, ale znamená to snad, že bych měla všechno vzdát a rezignovat?

 

Nevzdám boj!

Ani náhodou! Kamarádky mi vždycky říkaly, že jsme tak mladé, na kolik se cítíme. A když mě dnes čeká ta oslava, proč bych si měla kazit náladu tím, že mi ten šibal čas klepe neúprosně na dveře? Jen ať jde dál a zúčastní se oslavy, vždyť je právoplatným hostem. Alespoň spolu budeme moci zavzpomínat na staré dobré – časy…

 

Střípky minulosti

Vzpomínám si na jednu svoji oslavu, kdy jsme vyhecovali našeho kamaráda, aby nám uprostřed baru plného lidí udělal striptýz. Ať to bylo tequilou či naším neústupným přemlouváním, skutečně ze sebe začal sundávat košili. Velmi brzy se začaly v rukou přihlížejících objevovat bankovky až v hodnotě 500 korun. Bohužel nešel dál než po slipy, ale zadek nám ukázal. Za toto milé představení si vydělal 800 Kč. Měli jsme z čeho pít a nálada byla zase o něco lepší.

Také si vzpomínám, že jsem měla asi velké štěstí, protože ať jsem na všech svých oslavách pila, jak jsem pila, nikdy mi nebylo špatně a druhý den jsem se obešla bez kocoviny. Myslím, že Pratchettův bůh kocoviny mě musí opravdu nenávidět. Zábavné historky o opileckých oknech a nevolnostech znám jen z vyprávění. Kamarádovi se například při jeho oslavě povedlo usnout na jediném záchodu v baru. Jelikož se na něj nedalo dobouchat, zbytek hostů měl smůlu. Bar byl navíc uprostřed Prahy, takže varianta křoví nepřipadala v úvahu.

 

Omlaďme se!

Snad díky těmto vzpomínkám na dřívější léta a uchování si aspoň částečně té mladické rozpustilosti, můžeme zůstat mladé, jak jen bude potřeba v boji s neoblomným časem. Naše tělesná stránka se sice opotřebovává, ale duše může zůstat svěží a krásná. Uchovejme si tento poklad a nebojme se o tyto historky podělit. Omlaďme se dneska navzájem!

 

Jaká byla vaše nejbouřlivější oslava? Jaká bylo vaše „okno“ z oslavy, na které byste si snad radši ani nevzpomněla? Co kocovina druhý den? Jak se vyrovnáváte s přibývajícími léty? Cítíte se stále mladá?

Napište nám vaše příběhy a historky na naši e-mailovou adresu redakce@zena-in.cz a nadělte si tím dárek.

Reklama