Za týden bych měl výročí s jednou slečnou, se kterou jsem chodil docela dlouhou dobu a podobně dlouhou dobu jsem ji neviděl. I rozhodl jsem se v dobrém úmyslu, že jí zavolám a poptám se jí na zdraví, popřeju úspěchy ve škole a hezké jaro. Byla ale jakási nenormálně rozpačitá. Pět minut potom, co jsme domluvili, volal její současný přítel. To jsem se podivil.

O tom, že současný přítel ji nechal smazat čísla všech, kteří by o ni mohli mít potenciální zájem, jsem už něco zaslechl a také jsem jí řekl, co si o takovém člověku myslím. Netušil jsem ovšem, že je to až tak špatné.

Zrovna jsem telefonoval, takže jsem našel zprávu ve schránce: „Šumaři, nech „Slečnu“ na pokoji, rozumíš, co tím myslím?“ Nerozuměl jsem a napsal slečně, že neexistuje nic horšího než žárlivý chlap. Snad až na naprosto zbytečně žárlivého chlapa. Podotýkám, že to byl jeden z nejklidnějších rozchodů, co jsem kdy zažil, komunikace nikdy nevázla, zůstal ten málo pravděpodobný přátelský vztah. Byla z daleka, tak se to dalo.:)

Za chvíli jsem přijímal telefon z neznámého čísla. To už jsem se bavil. „Nech Slečnu na pokoji, rozumíš, co ti říkám?“ Odvětil jsem, že nerozumím, že přece nemůže zakazovat cizím lidem, kdo s kým může a nemůže mluvit. Místo argumentů smrtelně vážným hlasem zakřičel 5x (slovy pětkrát) do telefonu: „Fuck You!“ Snad si myslel, že mne to ohromí.

V podsatě zábavné sms...

Pak jsem odepsal už na jeho číslo, že jsem se už dlouho nesetkal s mužem, jehož míry penisu by přesahovaly míry IQ a vyjádřil lítost nad osudem své bývalé přítelkyně. V zápětí přišla sms, kterou už musím citovat: „Ty asi to nechapes, nechej toho, nebo bude mi Tebe lito, pico. Já Ti rozbiju tu Tvou tlamu a vic. Budes jist ze slamky, tak si nech poradit, go fuck yourself, buzerante.“

Na tuto kromaňonskou klačtinu jsem už pouze odepsal, že tahle sms už by stačila k zahájení trestního řízení na základě výhružky a že si ji proto rád uložím. Odpověď mne mohla pobavit, ale cítil jsem jen hlubokou lítost. Ubohá slečna bledá.

„Schovej si to, pico, ale hlavne si nech poradit. Nech moji holku a budes v poho. Jinak ti nacpu par paragrafu do huby. Si uplakana devka, di si zahrat na housle.“

Kde začíná domácí násilí?

Zaujalo mě, že ovládá slušně interpunkci a uctivě píše osobní zájmeno označující mou osobu s velkým T. Ale jinak? Kam ta dívčina oči dala. Na sms, že by si měl někam zajít, že na IQ sice prášky nejsou, ale na uklidnění ano a že to bude lepší pro něj i pro jeho okolí už neodepsal. Těmi houslemi asi vypálil nejsilnější munici, mozek se přehřál, unavil se mu palec, nevím. Trochu jsem doufal, že to mohlo být i tím, že jsem vyjádřil obavy o slečnu, ale nebudu si dělat iluze.

Příběh by to byl veselý až komický, kdyby nešlo o tak vážnou věc. Jak jsem to pochopil, nesmí teď slečna mluvit s jinými samci než s ním. Kde bude problém? Zneužívání v dětství? Malé ego? Nebo něco jiného? A za jak dlouho ji začne bít? Ach jo.

blog Šumaře najdete ZDE.

Reklama