Žárlivost je nemoc a říká se, že je sourozencem zášti, nenávisti, méněcennosti a závisti. Žárlivost dokáže lidskou duši „sežrat zaživa“ a nadělat paseku i v jinak pohodovém vztahu. Třicetiletá Eliška o tom ví své. Tady je její příběh.

„Když jsem poznala Ondru, věděla jsem, že je ten pravý. Byla to láska jako trám. Byl mojí spřízněnou duší, nejlepším kamarádem, životním parťákem. Všechno bylo přesně tak, jak jsem si přála – najít si chlapa na život, s nímž budu šťastná na 100 %,“ vypráví Eliška a pokračuje: „Netrvalo dlouho a sestěhovali jsme se k sobě. Tím začal náš společný život. Zhruba po roce opravdu harmonického vztahu mi zničehonic doslova přeskočilo. Aniž by k tomu cokoli vedlo, začala jsem mít hlavu plnou šílených domněnek – miluje mě opravdu? Nechce se vrátit ke svému starému životu? Nespí s někým? Líbím se mu vůbec? - stal se z toho začarovaný kruh.“

žárlivost

Elišky život zaplavil jeden velký strach a žárlivost ji připravila o zdravý rozum, radost ze života i jakousi lehkost bytí. Přestala být šťastná, začala se trápit. Žárlivost jde ruku v ruce s úvahami typu „nejsem dost dobrá“, „nic nedokážu“ apod. Žárlivost vede akorát tak k frustraci a neštěstí. „Po čase byl Ondřej mým chováním naprosto otrávený. Začali jsme se hádat a já ho obviňovala z toho, že se vídá s jinými ženami, aniž bych měla sebemenší důkaz. Ten stav strachu a nejistoty mě totálně ničil.“

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

A jak to dopadlo?

„Dostala jsem nůž na krk, měla jsem se začít léčit. Chtěla jsem chodit na párovou terapii, to Ondra odmítl, on prý problémy nemá. Tak jsem k psycholožce začala docházet sama. Začala jsem na sobě pracovat a řešit svůj problém. Má proměna ale samozřejmě nepřišla hned, a tak se se mnou Ondra rozešel. Prý mám přijít třeba za půl roku, a když budu zase taková, jako na začátku, můžeme to zkusit znovu. Jenže já nevěřím tomu, že by na mě čekal a vlastně ani nevím, zda o takovou „odměnu“ stojím...,“ dodává na závěr Eliška.

Reklama