Stendhal - Žárlivost vyžadujeme jenom od toho, na koho bychom sami mohli žárlit.
Žárlivost je láska těch, co milují jenom sebe. 


Moje kamarádka Zuzana odjela na zkušenou do světa se dvěma čerstvými křížky na krku. Zanechala tu dobrou práci, přátele a strachující se rodiče. Důvodem jejího rozhodnutí ale nebyla jen touha po poznání, nýbrž láska.

Na letní dovolené se totiž zamilovala do muže řecké národnosti. Prožila s ním čtrnáct prosluněných dní, kdy se vodili za ruku po pláži a posedávali ve stínu kaváren. Ještě nikdo předtím ji neučinil tak šťastnou.

A tak se rozhodla. Její láska pracovala mimo letní sezonu v sousedním Německu a jelikož je to co by kamenem dohodil a Zuzana německy trochu uměla, odjela během pár dní. Smluvili si schůzku za hranicemi a zanedlouho spolu žili a pracovali v řecké restauraci v jednou německém městě. 

Opravdu se k sobě hodili, jejich povahy se doplňovaly. Vyzkoušeli si, že ke štěstí nepotřebují jen slunné dny a že i v těch všedních a pracovních, a navíc v cizím prostředí, jejich láska funguje. Dalo by se říci, že spolu žili šťastně a spokojeně.

Jejich vztah však nepřežil první rok.
Zuzana postupně zjišťovala, že ztrácí půdu pod nohama. V tomto připadě šlo o její svobodu, svobodu pohybu, prostoru a komunikace. Jakmile nebyla svému příteli nablízku, nebo jakmile třeba jen chvíli nevěděl, kde právě je a co dělá, tak se choval velmi podrážděně. Následovaly výslechy, kde byla a s kým, a debaty se začaly měnit v hádky. A v případě, že se bavila s jinými kolegy z práce, bylo zle. Přítel to nesnesl, vyčítal, vyslýchal - chtěl slyšet pravdu, která neexistovala. Zuzany štěstí se vytrácelo, každý den se od rána strachovala, jakou záminku k hádce si přítel najde dnes. Nechtěla ale zahodit svůj první vážný vztah hned po prvních problémech. Vytrvala a dočkala se.

Jednoho dne se vracela domů z práce a majitel restaurace jí navrhl, že ji doprovodí. Návrh uvítala, jelikož se přeci jen při nočním návratu cítila s doprovodem bezpečněji. Jeho návrh měl možná ještě jiný důvod.

Přítel ji však vyhlížel z okna a ten večer byla hádka o mnoho ostřejší než předtím. Přítel byl nepříčetný a jestli se o chlapovi dá říci, že se také může chovat hystericky, tak to byl přesně ten případ.

Ráno Zuzana otevřela oči a první, co jí přišlo na mysl, bylo, že jede domů, a to okamžitě. Sbalila si všechny věci a suše příteli oznámila, že odjíždí. Díval se na ní jak malé dítě.......

A tak se nerozloučila s přáteli, dokonce si nevyzvedla výplatu - to pro ní v té chvíli nemělo žádný velký význam. Celou cestu domů přemýšlela o tom, jaká je škoda, že si tak jinak skvělý muž neumí v hlavě srovnat tak hloupou emoci, jakou je žárlivost.

Byla to dvojnásobná škoda, jelikož jí majitel restaurace při noční procházce nabídl místo provozní. Za daleko větší plat, než jaký měla doposud. Rýsoval se pracovní postup, zajištění a snad pocit rovnocennosti v cizím, vyspělejším státě. Bohužel, díky žárlivosti se rozhodla vše zahodit a ujela domů začít znovu.....................

 

A co o žárlivost říká známý psychiatr Miroslav Plzák?

Žárlivost je zhoubou každého milostného vztahu. Je ve své podstatě přirozeně neřešitelná a zákonitě zahltí dorozumívání partnerů tak, že se jejich citová vazba zhroutí. Člověk musí být o žárlivosti odborně poučen, aby v ní jednak neuvízl, a také aby se z ní dokázal vymanit

 

A co o žárlivosti tvrdí psychoterapeut Rolf Merkle?

Pro Rolfa Merkla se láska a žárlivost vzájemně vylučují. Pokud totiž někoho skutečně milujeme, potom - jak říká Rolf Merkle - žárlivost nepociťujeme. Žárlivost poukazuje na to, že o sobě nemáme valné mínění. (Zne)užíváme pak lásku toho druhého, abychom sami nabyli významu. A proto také žijeme v neustálém strachu, že by náš partner mohl považovat někoho jiného za aktraktivnějšího. Rolf Merkle je psychoterapeut a autor řady svépomocných publikací. Je přesvědčen o tom, že každý člověk má přese všecko vlastní sílu a schopnosti pro pozitivní a uspokojivé utváření svého života. 


Jak žárlivost vypadá a co je vlastně její příčinou?
Paul Hauck - anglický psycholog

Žárliví lidé působí velmi sebevědomým dojmem. Chovají se jako generálové, kteří se právě chystají potrestat nepřítele. Vůbec nevypadají choulostivě. Zdá se, že přesně vědí, co chtějí, a bojují jako o život, aby toho dosáhli. Poroučejí svým partnerům, jako by to byly malé děti. Jsou schopni se dlouho do noci hádat za svoje názory. Ať už jim řeknete cokoli, na jejich argumentování to nemá žádný vliv. Jestliže zvoní telefon, ale nikdo ho nezvedá, vědí, že se za scénou děje něco nekalého. “Tak proto ses vrátil o 13 minut později z práce!” Pro ně neexistují náhody. Všechno jsou důkazy. Žárliví a panovační lidé jsou absolutně přesvědčeni o vaší vině.
Uhodnete, jaké vlastnosti jsou důvodem takového chování? Je to pocit méněcennosti, který dosahuje mamutích rozměrů.

Jen málo citových frustrací je tak bolestných, stálých a sebeponižujících jako žárlivost. I když můžete až do nejdelší smrti zapírat a přísahat na matčin hrob, že jste silní a pevní jako skála, hluboko uvnitř víte, jak je tomu ve skutečnosti. Máte problém, možná dokonce velmi vážný, dobře o tom víte a všichni kolem také.
Radím vám, abyste byli upřímní sami k sobě, dokonce víc upřímní, než jste byli kdy předtím. Není žádná hanba přiznat se k nedokonalosti. Jste obětí nešťastných chyb, které vznikly v době, kdy se formovala vaše osobnost a charakter. Dnes jste obětí neznalosti toho, co způsobuje vaše podezírání a výbuchy vzteku. A nevíte, jak to překonat.
Naštěstí své neznalosti nemusíte dál dovolovat, aby ničila pokoj vaší mysli a odháněla od vás lásku. Psychologie udělala mnoho kroků směrem k pochopení lidského chování. Jste žárliví, protože jste se naučili být žárliví. Co jste se naučili, můžete se i odnaučit.

Nyní pár slov těm, kteří se žárlivými lidmi žijí nebo pracují. Věřím, že nejvíce jim pomůžete, pochopíte-li podmínky, za jakých žárlivost vzniká, a zásadně ji nebudete tolerovat.

 

A tak netolerujte, bojujte, popřípadě odnaučte se žárlit. Žárlivost ještě nikomu nepřinesla žádný užitek, a proto je třeba ji v sobě potlačit a zlikvidovat. Držím palce..........

 

Zdroje -   Miroslav Plzák, "O Žárlivosti"
              Rolf Merkle, "Jak se žárlivost rodí a jak se jí můžeme jednou provždy zbavit" 
              Paul Hauck, "Žárlivost"

                                          
Reklama