Vztahy

Žárliví sourozenci

Děti také žárlí, a to o nic méně než dospělí. Kapitola sama pro sebe je žárlivost ve vztahu k rodičům, kdy si dítě usurpuje zvýšenou pozornost vybraného rodiče. Pokud je rodina zdravá, tak není příliš rozhodující faktor, kdy jeden z rodičů potomka více rozmazluje a druhý je ten přísnější. Jinak řečeno to znamená, že například „hodnější“ maminka nemusí být nutně objektem dětské ochranitelské a přisvojovací tendence. Podvědomá fixace je tvořena přirozenou autoritou a sklony v chování, které dítě na rodiči sleduje a případně k nim má též případné předpoklady. V neposlední řadě je podstatná i náchylnost k opačnému pohlaví. Je celkem častým jevem, že holčičky tíhnou k tatínkům a dědečkům a chlapci jsou naopak mazánky matky a babiček. Samozřejmě, že tento bod problematiky dětské žárlivosti má i další nuance, které můžeme probrat příště. Stejně tak je zajímavý i problém dětské rivality v pozdějším věku. Tentokrát se však chceme zaměřit na průběh této silné emoce u sourozenců, u kterých není vysoký věkový rozdíl.

 

Narodí se ti sestřička/bratříček

 

Vaše rodinka si žije spokojeným životem, a tu se jednoho dne zjistí, že k první ratolesti přibude i druhá, nebo k druhé třetí atd. Už v tu chvíli je velmi důležité začít přemýšlet, jak to staršímu děcku sdělit. Samozřejmě, že forma sdělení by měla být přiměřená jeho věku, ale některé psychické efekty zůstávají stejné bez ohledu na stáří. Odborníci tvrdí, že nejkritičtější je období mezi druhým až třetím rokem a zvýšená citlivost k příchodu nového člena rodiny trvá přibližně do pěti let. Dítě pochopitelně vidí matčinu fyzickou proměnu v těhotenství, a u toho by se mělo začít. Ideální je s dítětem promluvit o jeho příchodu na svět, a že probíhal stejně jako narození jeho mladšího sourozence. Vyprávějte mu, jak jste o něj pečovali v kojeneckém věku a co všechno jste ho postupem času naučili. Na pomoc si můžete vzít třeba fotoalba a projít si společně fotografie z kojeneckého věku, čímž si dítě udělá představu toho, co jej čeká. Rozhodně není příliš šťastné pokoušet se nadchnout prvorozeného potomka představou nového kamaráda, s kterým si bude hrát, protože v prvních dvou letech to asi moc dobrý partner ve hrách nebude.

 

Projevy žárlivosti netrestejte

 

Když malé dítě žárlí, není to ani dobré, ani špatné. Je to zkrátka přirozená reakce a jako taková se musí brát. Podstatné je, jakým způsobem ji budeme korigovat a možným excesům předcházet. Musíme si uvědomit, že takové chování je projevem lásky naší ratolesti k nám a my bychom jí měli svou láskou pomáhat žárlivost překonávat, a s tím i pocit viny z ní. I když je péče o novorozence náročná, je nanejvýš důležité věnovat staršímu děcku přinejmenším stejnou, ne-li větší pozornost. Ono ji totiž očekává stejnou měrou jako před příchodem bratříčka nebo sestřičky a kořeny nevraživosti mohou být zapuštěny právě už při nesprávném chování rodičů v tomto směru. Je nutné si uvědomit, že případné výchovné chyby budou mít trvalý negativní vliv v životě starších sourozenců, a co víc, projeví se to především na pozdějším vztahu dětí mezi sebou. Projevy žárlivosti jsou různé. Mohou se demonstrovat pasivním chováním, kdy je dítě plačtivé, lítostivé, někdy apatické v situacích, které ho dříve podněcovaly k aktivitě. Možný je i jeho změněný přístup k ostatním dětem. Dalším stupněm je stav regrese, čili u dítěte probíhá zvrácený vývoj, jako by se vracelo do etap, které již absolvovalo a překonalo. Najednou se začne dožadovat lahvičky s mlékem, dudlíku, bude chtít vozit v kočárku nebo se začne opět pomočovat, i když pleny nějakou dobu již nepoužíváte. To jsou důkazy, že se cítí odstrčené a zanedbávané a tímto způsobem chce na sebe přitáhnout stejnou pozornost, jako má benjamínek, potažmo se dožaduje své dřívější pozice. Třetím stádiem je otevřená agrese. Je nejvíce viditelná a v podstatě v důsledku pro rodiče i děti lepší, protože takto transparentní chování dává jasně najevo potřebu zásahu na rozdíl od skrývaného, tichého utrpení. Každopádně to ale není žádná výhra. Dítě je negativně naladěné, ignoruje pokyny rodičů, věnuje se destruktivním hrám a výbuchy zlosti jsou na denním pořádku. Navíc kromě rodičů je agresivita namířená i proti miminku, což je nebezpečné.

 

Jak problém řešit

 

Návštěva dětského psychologa je až krajním řešením. Rozhodně je potřeba s dítětem mluvit, zapojovat ho vhodným způsobem do činností spojených s mladším sourozencem a snažit se ho stále udržovat v aktuálním ději v rodině. Může kupříkladu asistovat při přebalování, krmení, přípravě jídla, prostírání stolu a dalších činnostech, které již zvládne. Na druhou stranu se často stává, že s přibývajícím věkem jsou na starší z dětí delegovány nepřiměřené práce a navíc starost o mladšího sourozence, což určitě není dobré. Pochvaly by měly být na denním pořádku a malé pozornosti také neuškodí. Osvědčeným postupem jsou i „porady“, kdy se potomka ptáte na jeho volbu v různých situacích, i když na jeho názoru až tak nezáleží. Podle možností je dobré, aby se každému z dětí snažil věnovat jeden rodič. Dětem se zkrátka musí měřit stejným metrem v každém věku a bez ohledu na to, zda jde o chlapečka nebo holčičku. Rodičovská zodpovědnost má v tomto ohledu další rozměr.

 

Máte i vy zkušenosti s dětskou žárlivostí? Jaké metody jste při jejím řešení v rodině uplatňovali? Jak jste pozici staršího, a nebo naopak mladšího sourozence vnímali, pokud jste ji sami zažili?

 

Soutěž:Bílý dominikán

   
14.01.2008 - Láska a vztahy - autor: Michal Chalupa

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [31] Polarka [*]

    Kassy, spis ten starsi mel vsechny vyhody. Ze by se musel nekdy o mladsiho starat,nebo mu bracha visel na krku to se nikdy nedelo. Co se narodil mladsi uz jsem nikdy nepracovala a nikdy nebyli ponechani doma sami. To je tady nakonec i zakazane. Navic mladsi chodil vetsinou do skoly a starsiho jsem ucila sama doma az do desate tridy. S mladsim to slo tezko kvuli jeho hyperaktvite. Jinak jsme jezdili nekdy pryc na celou zimu. Nekolikrat to bylo Cesko, nekolikrat Mexico,to jsem je ucila oba. Fakt je ze byli hodne spolu,zavisli jeden na druhem, ale tomu jsme se pri nasem zpusobu zivota nemohli vyhnout.Jinak to ale bylo spis vzdycky tak, ze starsi nam visel na krku...."Tatinku ja bez vas nikam nepujdu" kdezto mladsimu to bylo uplne jedno. Ve vsem naproste opaky......dokonce jeden se narodil v devet vecer a druhy v devet rano jen minutove rozdily. Ale uplne mi bude stacit kdyz budou k sobe slusni. Oni si vubec nedovedou predstavit, ze az my tady nebudem.....jedinej koho budou mit bude jen nenavidenej bracha.

    superkarma: 0 15.01.2008, 17:39:25

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Heduš [*]

    Já mám dva starší sourozence (bráchy),jeden o 8 a druhej o 6 ode mě. Dřív jsme si byli trnem v oku s tím nejstarším. Jakmile mi přešla puberta a později jsem se vdala, nemůžu říct, že by mezi námi došlo k nějakému konfliktu. Ani jeden nelpíme na nějaké pravidelnosti setkávání s rodinami, ale zato, když se vidíme, vidíme se rádi a je sranda.
    Zato v manželově rodině to celkem jiskří. Byl vždycky předkládán jeho sestře jako ten slušnější a bezproblémovější a od té doby, co je jeho sestra rozvedená a ještě ke všemu se sem přistěhovala zpátky do města, udělala nám tak trochu ze života peklo. Manželovi rodiče se ovšem nemůžou smířit s tím, že se s ní prostě radějí nebavíme... Pro manžela jsme ale MY (já se synem) jeho rodina a řekl, že se nenecháme ničím a nikým rozdělit. Tak snad nám to vydrží.

    superkarma: 0 15.01.2008, 17:13:28
  2. avatar
    [29] Kassy [*]

    Polarka: Víš, jestli to třeba nebude právě tím, že byli na sebe odkázaní, jak píšeš. Jestli byli pořád spolu a starší pomalu získal pocit, že mu ten mladší visí na krku a omezuje ho, tak se nedivím. Taková ponorková nemoc. Třeba se to časem zlepší, aby k sobě byli aspoň slušní, ale velkou lásku bych asi nečekala.

    Já jsem naštěstí měla rozumné rodiče, kteří věděli, že i když jsem starší nejsem dospělá a nejsem matka své sestry. Takže jsem nikdy nezažila tresty za její prohřešky nebo tak. Když jsem chtěla někam jít sama a ségra se mi lepila na paty, zastávali se mě a tak. Vždycky jsme se se ségrou vyblbly a dodnes spolu máme krásný vztah, se spoustou věcí se svěřujeme jen jedna druhé.

    superkarma: 0 15.01.2008, 09:07:04
  3. [28] Evisek [*]

    Moje sestra,která je o 7let starší na mně žárlila tak moc,že se mi stále pokoušela zabít.V dospělosti jsem s ní musela přerušit veškerý kontakt neboť mi stále zasahovala do života a vyvolávala hádky,pokud jsem nejednala dle její rady.

    superkarma: 0 15.01.2008, 06:38:57
  4. [27] Polarka [*]

    Prskoletko bohuzel ta nenavist je spis od toho dvacetileteho. Ten mladsi by si dal rict, ale ten starsi ho fakt nenavidi
    Medvede mas pravdu, ale je to teda casto o nervy. Desim se vanoc narozenin....proste kazdeho dne kdy jsou dohromady.Vlastne jsem byla rada kdyz starsi zacal delat universitu ve vzdalenem meste, i kdyz mi doma strasne chybi. No zatim se nezabili, ale rozhodne snahu maji.

    superkarma: 0 15.01.2008, 00:33:46
  5. avatar
    [26] danca79 [*]

    babicka brachu silene protezovala, tak to je jasny ze jsem zarlila...kor kdyz se babinka nastvala - brachovi za hodinu cpala tajne cokoladu, zatimco se mnou vydrzela tri dny nemluvit dokud jsem se neomluvila, byt se treba ukazalo ze jsem vlastne nic neudelala
    no a nadavali jsme si furt, protoze jsme meli spolu pokoj....kdybychom meli oddelene pokoje urcite by to byvalo bylo jine....dneska v dospelosti se snesem v poho....

    superkarma: 0 14.01.2008, 22:44:14
  6. avatar
    [25] aiša [*]

    já jsem nejmladší,na bráchy jsem nežárlila nikdy,alespoň co si pamatuji,nikdy jsem neměla pocit že by oni žárlili na mě,no a já mám bohužel jedináčka

    superkarma: 0 14.01.2008, 20:05:01
  7. avatar
    [24] medved [*]

    Polarka: ja stejny myslim, ze se rodice muzou pretrhnout, delat vsechno super spravne, ale kdyz si sourozenci nesednou povahove, coz se proste muze stat, tak se s tim asi nic moc neudela a nejak nechapu, proc by se to melo resit nebo lamat pres koleno pro rodice je to sice smutne zjisteni, ale nevim, co by s tim jako mohli delat....taky nemam nektere lidi rada, i kdyz mi nic neudelali, ale proste nejsou moje krevni skupina rodice by se asi v takovem pripade meli snazit, aby se sourozenci k sobe chovali aspon slusne, nenadavali si, nehonili se s nozem ale ze si jednoho dne padnou kolem krku, k tomu je asi tezko dotlaci....

    superkarma: 0 14.01.2008, 19:25:23
  8. avatar
    [23] MEK [*]

    tak u mě,mojí sestřička ani brášky nic takového neznám,a ani u mých dětí,které jsou od sebe 6 let

    superkarma: 0 14.01.2008, 19:02:09
  9. avatar
    [22] Prskoletka [*]

    Polarka: určitě se to zlepší až ml. bude mít po pubertě

    superkarma: 0 14.01.2008, 18:09:08
  10. [21] Polarka [*]

    stale s manzelem premyslime, kde jsme udelali chybu a jestli to byla nase chyba.....Nasi kluci jsou od sebe 4 roky. O detske zarlivosti jsme mysleli ze toho vime dost a snazili jsme se ji vyvarovat. Takze kdyz se narodil mladsi, prinesl pro starsiho velkou krabici lega, jako darek. Starsi tehdy dlouho uvazoval, jak se mu to lego do meho briska veslo.Sveho mladsiho brasku miloval. Vodil ho vsude za rucicku, pres silnic ho nenechal prejit samotneho, jednou jedni znami mu rekl ze si Olina vezmou domu a on ho nechtel dat. Byli odkazani jeden na druheho, zijeme v busi. Jedini pratele byli lidi co k nam jezdili na leto, vetsinou kluci tak kolem dvaceti. Olin byl strasnej ras na hracky, zatimco po Mishovi vypadaly hracky jako nove. Tam byl prvni maler. Zacal odmitat pujcovat Olinovi svoje hracky, ze strachu ze mu je rozbije. Coz fakt Olin delal. No a tak to slo cim dal hur...jeden peclivej, druhej kterymu na nicem nezalezelo. Starsi rad cetl, Olin cteni nenavidel. Ve vsem naproste opaky. Dneska kdyz je jim 20 a 16 uz jsme se vzdali moznosti ze by se situace kdy zlepsila. Doufali jsme jeste ze se neco zmeni tim, ze se od sebe odlouci (Misha sel na universitu do vzdaleneho mesta) ale kdepak....je to stale horsi. Kvuli mne se snazi oba trochu mirnit, ale dlouho jim to nikdy nevydrzi. Kazdej zvlast....perfektni synove. Dohromady....horor. Jsem uprostred. Je pro mne jeste nejaka sance?

    superkarma: 0 14.01.2008, 16:54:13
  11. avatar
    [20] Duppinka [*]

    já to taky neznám, jsem jedináček , ale asi proto, že jsem byla jako menší vždycky proti sourozencům

    superkarma: 0 14.01.2008, 15:37:34
  12. avatar
    [19] Prskoletka [*]

    Také to neznám,byli jsme 3 a u svých dětí to taky neznám,jsou od sebe 8 let

    superkarma: 0 14.01.2008, 15:25:41
  13. avatar
    [18] evelyn [*]

    neznam to jak u sebe, ani u svych holek a to starsi mela pet, kdyz se narodila mladsi

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:22:47
  14. avatar
    [17] breberka [*]

    Amálie:

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:28:14
  15. avatar
    [16] Amálie [*]

    Když se brácha narodil, prej jsem mu sypala ze samé lásky pepř do očiček, což si nepamatuju

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:26:14
  16. avatar
    [15] breberka [*]

    Dášule:On si zvykne.Pořád lepší, než kdyby byl jedináček.To by nám to pak ještě vyčítal, že je sám.Od švagrové synovec má už 15, ale taky ho to někdy štve.A je z něho taky pěkný sobec.Radimovi nic nepůjčí, pořád má strach, že mu snad něco nevrátí....já jsem měla s bráchou pěkný vztah.Tak doufám, že to bude i u nás

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:25:01
  17. [14] Rikina [*]

    Hmm, mladší sestra mi lezla na nervy, neb jsem ji měla na krku a musela se o ni starat, a jakožto starší a zodpovědnější též odnést všechny průšvihy. Ale to bylo jaksi běžné, i moje kamarádky mívaly v péči mladší sourozence, a s žárlivostí to nemá nic společného. Mí synové se prali jako koně, a též si myslím, že podstatou těch sporů nebyla žárlivost. Ale většinou z toho lidi vyrostou a ve věku dospělém pak mají se sourozenci vztahy celkem lidské.

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:22:53
  18. avatar
    [13] charouzka [*]

    jojo, krásně to napsané. Terezka se na Vojtíška moc těšila a když jsme přišli z porodnice, mohla se zbláznit, chtěla ho pořád chovat a starat se o něj.Pak nastal kámen úrazu - zjištění že Vojtíšek si s ní nemůže hrát, když povyrostl a začal si hrát, zase se zlobila že si nechce hrát s ní........... teď už má 19 měsíců a společné kravinky jsou to nejlepší co vymýšlejí. Teď spala u babičky a sotva jsme pro ni přišli, první co bylo ahoj Vojtíšku, vstává - hrnou se k sobě. Je to krása. I když je mi jasné, že na sebe budou oba žárlit, je to přirozené, myslím že na sebe budou ale taky moc a moc fixovaní

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:04:57
  19. avatar
    [12] Dášule [*]

    breberka: To je podstatné. Já jsem z toho měla jednu dobu dost hrůzu,,protože jsemmusela děti často nechávat samy doma. Syn vodil dceru do školky. Tam ji převlékal a jak byl sám velký bordelář, vždycky její věci pěkně uklidil. Myslím, že na to působilo i to, že se na ni fakt těšil a dcera byla 18 měsíců v léčebně a mu bylo po ní smutno. Myslím, že důležité je, když něco budeš dělat s mimčem, vyprávěj mu, jak jsi to dělala s ním a co dělal on. A když si budeš s malou hrát, zase by měla vědět, že sis tak hrála s ním.

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:04:53
  20. avatar
    [11] breberka [*]

    Tak z něčeho takového, o čem se u píše mám taky obavy.Za půl roku se narodí mimčo a jsem opravdu zvědavá, jak to Radim bude snášet.Je na mě docela dost citově závislý .Snažím se s ním o tom mluvit, někdy říká, že se na mimčo těší a někdy zase řekne, že se raději bude hrát s "trabantem" .Ale o víkendu jsme byli u sestřenice, které se narodilo mimčo a Radim z ní byl úplně hotový.Pořád jí hladil po ručičce a říkal jí :"Natálko, já tě mám tak rád, ty jsi můj pupíček."
    Tak doufám, že to u nás bude probíhat stejně.Ale určitě vím, že by mladšímu sourozenci neubližoval.

    superkarma: 0 14.01.2008, 11:52:49
  21. avatar
    [10] rek11 [*]

    Meander: manža má bratránka a sestřenici.Takový vztah by jim mohli i lecjaci manželé závidět.Bezkonfliktní,klidní..se sourozenci jsme na sebe nežárlili,ale rvali jsme se jak podvlíkačky

    superkarma: 0 14.01.2008, 11:48:27
  22. avatar
    [9] Kassy [*]

    My jsme se setrou měly a máme moc dobrý vztah, ale semtam se žárlivost vyskytla. Já jsem často měla pocit, že sestra dostává lepší věci a víc peněz a má víc dovoleno, než jsem měla v jejím věku já a to mě hrozně žralo.

    superkarma: 0 14.01.2008, 11:10:12
  23. avatar
    [8] Dášule [*]

    Syn si přál sestřičku. Když mu bylo 5, tak jsme mu sen splnili. Do porodnice mě pouštěl s příkazem, že to má být holka, ať tam kluka nechám. Takže jsem mu ještě musela vysvětlit, že to nejde, ať si představí, jak by se mu líbílo, kdyby mi tohle řekl tatínek. Tak ho můžeš dovézt, pravil milostivě syn. Naštěstí to byla dcera. Už je jí 30 a pořád je to jeho sestřička. Právě včera jsem slyšela, jak dcera někomu říká, že na věkovém rozdílu nezáleží, že oni jsou s bratrem o 5 a půl roku a vždycky to bylo v pohodě a tak to zůstalo. Nepamatuju se na jediný projev žárlivosti. Že se občas pohádali, to ano, kdo neuklidil apod., ale žárlivost ne.

    superkarma: 0 14.01.2008, 11:09:51
  24. avatar
    [7] Meander [*]

    Osobně neznám ani jeden případ, že by starší sourozenec měl mladšího rád a mladší staršího aspoň snášel.

    superkarma: 0 14.01.2008, 10:56:43
  25. [6] pralinka07 [*]

    já mám dva sourozence a myslím,že jsme vzájemně na sebe nežárlili a nyní mám tři dcery a možná prostřední trošičku žárlila na nejmladší,když byla miminko.

    superkarma: 0 14.01.2008, 09:46:30
  26. avatar
    [5] rek11 [*]

    pusy

    superkarma: 0 14.01.2008, 09:32:43
  27. avatar
    [4] rek11 [*]

    u nás jsou projevy žárlivosti jen takové,že když se jedna tulí,druhá hcce taky jinak nic.Jinak když se narodila Jana Anežka jí v dobré vůli-protožr jsme ji určitě trápili hlady,cpala chleba do psy-novorozeněti jinak bez sebe ani ránu,i když se občas poškádlí

    superkarma: 0 14.01.2008, 09:32:19
  28. avatar
    [3] femme [*]

    byla

    superkarma: 0 14.01.2008, 09:18:13
  29. avatar
    [2] femme [*]

    dvě starší děti jsem měla dost brzo za sebou a u starší dcerky jsem projevy žárlivosti pozorovala, i když jsem se snažila i jí maximálně věnovat např. jsem byl svědkem, že své mladší sestřičce vší silou mačká ručičku, mimčo samozřejmě děsně brečelo a když jsem se jí zeptala, pročpak že mimčo brečí, tak mi z vážnou tváří sdělila, že neví, že mimi pláče samo

    superkarma: 0 14.01.2008, 09:17:46
  30. [1] menhet [*]

    To si nějak nepamatuju, že by na mě brácha žárlil nebo že by o tom doma mluvili.

    superkarma: 0 14.01.2008, 07:46:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme