Reklama

Naše pravidelná dopisovatelka Olga Marie přispěla i k tématu seznamování zajímavou historkou. Když jsem si tak ten příběh četl, říkal jsem si, jak by asi zareagovala trochu prudší nátura...


avatarVčera jsem vás seznámila s tím, jak je dobré občas zajet do divadla jen tak a úplně jinam. Kde jste nebyli, kde nikoho neznáte...

Přestávka po 1. jednání. Postáváme ve foyeru divadla, kde je mimochodem do 17. 12. 2009 výstava obrazů z období 2000 - 2010 Jiřího Šindlera a stojí za zhlédnutí, když rychlým krokem se k nám blíží asi třicetiletá, tak 180 cm vysoká, atraktivní blondýna. A rovnou k mému manželovi.

Pane, neznáme se odněkud? Jste mi hrozně povědomý, mě by to nedalo a musím se vás zeptat. Nejsem vám také povědomá?"

To mně teda prolétlo hlavou, jak se časy mění! Přitroublé klišé chlapů už mají zapotřebí používat i mladé holky a ještě je jim šumák, s kým ten pán stojí, šlo mi hlavou. A bomba! Můj muž jí s culením se jemu vlastním odpovídá: „Také si myslím, že vás znám."

To jsem zvědavá, kdy se vzájemně omluví, že se pomýlili. Ale slečna pokračuje: „Vy jste mě učil!"

Že by jí došlo, kdo jsem a teď to hraje do autu? A manžel odpovídá: „Také si to myslím."

Co jste mě učil? Matiku, že jó?"

To by mohlo být."

„Ale na vejšce a to jste přijel sem jenom do divadla nebo jste z Hradce?"

Opravdu ji učil před 10 lety v prváku na vysočce a udělalo mu to radost, že se slečna přihlásila. Slečna možná ještě nyní vrtí hlavou nad tím, že si někdo jen tak zajede přes 100 km k nim do divadla. Já se ještě teď usmívám, jak se na manžela podívala a řekla ono: „Pane, neznáme se odněkud?"A manžela blaží, že ho poznala.

A vlastně mě teď napadá, proč že si ho právě tak dobře zapamatovala... Kurňa to jsem ráda, že jsem ze žárlivosti vyrostla!

Olga Marie