Vztahy

Žárlí na mne. A je to moje matka...

Eva byla dlouho přesvědčená o tom, že je skutečně neschopná. Opouštěla ji energie, lepily se na ni nejrůznější zdravotní problémy. "Pak jsem díky terapii, pokud tak mohu nazvat mé pravidelné konzultace s bývalou spolužačkou, která vystudovala psychologii, pochopila, v čem je problém."

Eva se mi pokusila stručně načrtnout své dětství i dospívání.

Když jí bylo deset let, otec se od nich odstěhoval, protože si našel mladší ženu. Eva zůstala s matkou a s bratrem sama. Asi po dvou letech si Evina matka nastěhovala do bytu partnera. Z partnera se stal otčím. Byl to muž vtipný, sportovně založený, vitální, ovšem o sedm let mladší než Evina elegantní a tak trochu upjatá matka.
"Já jsem rychle vyspívala a styděla jsem se za to, že mám velká prsa," naznačila Eva. "Nosila jsem vytahaná trika a svetry. Jako kdybych podvědomě cítila, že je tady nějaký problém."

Problém skutečně nastal. Její matka jako kdyby na ni začala v době dospívání žárlit. "Pořád jsem slyšela, že jsem nemožně ustrojená, že jsem pomalá, že jsem flink a že je na mě hrozný pohled," posteskla si Eva. "Máma mi to říkala hlavně před Milanem, tedy před nevlastním otcem. Denně jsem slýchala, jak byla v mých letech šikovná, pohledná, že byla milá, dobře vycházela s lidmi, jak se o ni kluci prali. Jenže jak jsem měla být milá a usměvavá, když mne pořád takhle srážela?
Dám příklad: sedla jsem si ke klavíru, ona mne odstrčila a začala na něj hrát sama a vykládat Milanovi, že jako dítě byla vynikající klavíristka a že já jsem to v hudebce nikam nedotáhla.

Pokračovalo to i v době, kdy se mi narodila první dcera. Slyšela jsem, že si neumím zorganizovat čas, že na sebe nedbám a že mi tedy pomůže, protože to pro ni není žádný problém a protože se už na to nemůže dívat.
Dost dobře si na druhou stranu neumím představit, co by dělala, kdybych se vyfikla, abych jí dokázala, že se umím ustrojit a že jsem sebevědomá. Ale na to nikdy nedošlo. Ona mne zdecimovala tak, že jsem na to neměla chuť a opravdu jsem si připadala jako onuce.
Dlouho jsem si myslela, že mne matka chtěla tímhle stylem k něčemu vyprovovokovat a něčemu naučit, ale dnes si myslím, že na sebe chtěla strhnout Milanovu pozornost. Jsem o tom přesvědčená už proto, že brácha měl pohodové dospívání. Toho tolik nesrážela. Ten si šel vlastní cestou, na něj tolik pozornosti neupřela."

Možná i to, čím si Eva ve vztahu s matkou prošla, se podepsalo na krachu jejího manželství. "Manžel už byl ze všeho otrávený, i když samozřejmě netvrdím, že krize a rozvod nastaly kvůli mé mámě a otčímovi," uznala Eva. "Dnes nechápu, jak jsem si takového slabocha, jako byl můj muž Petr, vůbec mohla vzít, ale vzhledem k tomu, že mé sebevědomí bylo tehdy na nule, tak to bylo asi vcelku přirozené."

Dnes se Eva učí být vůči matce asertivní, nebrat si tolik k srdci její věčné připomínky a věřit víc sama sobě. "Je to vlastně legrační, v práci zastávám místo vedoucí, ale v osobním životě si ani zdaleka tak nevěřím," přiznává Eva.

Připadá vám nepravděpodobné nebo dokonce absurdní, že by matčin strach ze stárnutí a z toho, aby se její partner nezakoukal do dospívající dcery, mohl zvrhnout v takovéto poměřování sil, žárlení a boj o moc?

Uznávám, že je těžké připustit si, že matka, ta svého času andělská a nedotknutelná bytost, je taky jenom člověk, který má své slabosti a neřesti. Možná se vám Evina matka tak, jak jsem vám ji zde charakterizovala, nebude líbit a budete se ptát, proč tu chybí její stanovisko.
Vysvětlení je jednoduché: dle Evy je přesvědčená o tom, že není o čem se bavit, protože byla a je dobrou matkou. "Ještě před rozvodem jsem zvažovala návštěvu rodinné poradny, byla jsem na dně, manžel to odmítl, tak jsem se svěřila matce, čekala jsem, jestli mi nepomůže," řekla Eva. "Vysvětlila mi, že mé deprese ji nezajímají, že to je moje chyba a že kdybych ji byla bývala v životě poslechla, nemusela jsem takhle dopadnout. Tehdy jsem pochopila, že ona svoji "chybu" nikdy nepřizná a že nemá cenu ji vláčet k psychologům."

Eva dnes vychovává své dvě děti s pomocí přítele, kterého poznala rok a půl po rozvodu a který se k ní chová velice hezky. Zatím žije každý z nich sám. Svoji matku navštěvuje Eva zřídkakdy. Dětem však v kontaktu s babičkou nebrání. "Matka žije dál s otčímem, a pokud vím, tak se spolu čím dál víc haštěří," dodala Eva. "Myslím, že moje matka neumí po jeho boku zestárnout a že kvůli tomu vyvádí. Možná to má o to těžší, že já, věčný a vděčný hromosvod, už s nimi nejsem."

Jména byla z pochopitelných důvodů pozměněna  

   
04.01.2005 - Láska a vztahy - autor: Annamarie

Komentáře:

  1. avatar
    [34] Riccione [*]

    Evě a všem ženám v podobném postavení držím pěsti a doufám, že si z chování svých matek nevezmou příklad. :o)

    superkarma: 0 05.01.2005, 11:13:13
  2. avatar
    [32] femme [*]

    teda řeknu vám, že jsou to kolikrát děsný příběhy já jsem měla vždycky se svou mamkou krásný vztah, v dětství i s otčímem, ale jen do tý doby, než jsem se vdala od té doby na mně nikdy nenechal nit suchou a neustále dával podněty k hádkám nějakou dobu jsem to kvůli mamce snášela, ale jednou ve mně bouchly saze a bylo vymalováno během pár minut jsem ze sebe všechno vykřičela a hned mi bylo líp od té doby, je to už asi 7 let, jsem ho neviděla a mamka? ta se ho bojí, takže se mnou nekomunikuje ani ona otčím slaví v létě 70 a nechal se slyšet, že ať klidně přijedu, že už se na mě nezlobí

    superkarma: 0 04.01.2005, 23:59:30
  3. avatar
    [31] Léthé [*]

    Nikdy nezapomenu na matčinu oblíbenou větu. „Jak může mít tak ošklivá žena, jako si ty, tak krásnou dceru“.

    superkarma: 0 04.01.2005, 21:46:41
  4. avatar
    [29] lucrezia [*]

    Sara, si na velkom omyle, tata to s tebou nemysli dobre. Snazi sa ta manipulovat s tym, ze ti dal byt a peniaze. Teraz si mysli, ze ti moze kafrat do zivota. Najlepsie by si spravila, keby si sa s rodicmi prestala stykat uplne alebo sa stykala iba 1 - 3 x do roka. Uvidela by si ako by si sa citila fajn. Skus spociatku zredukovat navstevy napriklad na raz za mesiac a uvidis. Stoji ti ta navstveva za to, aby si sa citila pod psa? Spravaj sa k rodicom tak ako oni k tebe. Otec sa k tebe sprava BEZ RESPEKTU, to znamena ze ani on si ziadny respekt od teba NEZASLUZI. Ty si tou pravidelnou navstevou ides po dalsiu davku psychickeho tyrania. Musis byt masochista.

    superkarma: 0 04.01.2005, 18:56:57
  5. avatar
    [28] *daisy* [*]

    matysek79: a dalsi, kteri rikate postavit se.. Vy to vidite z pozic nekoho, kdo byl (predpokladam) vychovavany v rodine, kde se naucil postavit do opozice. Ale jestlize clovek vyrusta s tim, ze se chova jako nula, blby je jako nula, vypada jako nula, vsechno dela jako totalni lempl, dokola kolem je to proste z nejhorsich povlu, kteri kdy chodili po svete... Neni to tak jednoduchy. Prvni si musi takovy clovek najit sam sebe (a je to boj na dlouhy, dlouhy roky), aby to zvladl...
    Vidim to na nekolika kamaradkach (a doted dekuju, ze sice jsem mela v nekterych oblastech ulitly rodice, sice mi zpusobili bolistky a ne vzdycky jednali tip-top, ale presto...jsou skveli ). Dalsi vec je, ze clovek at chce nebo nechce svoje rodice miluje (jiste, kdyz se rodic chova jako treba Evina matka, tak asi i nema rad, ale i v tom je ten vnitrni konflikt a dalsi hrebicek do rakve sebevedomi clovicka. On v sobe ma od malicka i spolecnosti i pribuznymi vtloukano to, ze rodice prece ma milovat - a on je nema rad... )

    No, jak rikam, neni to jednoduchy a jsem rada, ze nemusim takove situace resit. Staci i jen ta bezradnost, kdyz vidim kamaradku, ktera se s tim potyka ..a neumim poradit ani pomoct

    superkarma: 0 04.01.2005, 15:09:59
  6. avatar
    [25] Toniniella [*]

    Rikina: Můžu potvrdit to co píše Julinka. Když mi zemřel bratr (mamčin nejmilejší, to není závist nebo žárlivost, on byl opravdu boží člověk), snažila sem se ji utěšit a když vyjíždělo auto do krematoria, objala sem ji. Nic, ani náznak. Brečela, dívala se za autem, ale na moje objetí nereagovala. Já za ní chodím každý týden, udělám jí doma co potřebuje, ale prostě spolu nemluvíme. Řeknem věcně, co se má udělat (nikdy to není dobře), já to udělám a valim dom. Co víc.
    Mám taky dva syny a snažím se s nima mluvit, ale už sou dospělí, žijou si vlastní život. Ale snažím se jim do ničeho nemluvit a nic neřešit.

    superkarma: 0 04.01.2005, 11:53:12
  7. [24] Rikina [*]

    Toniniella: vždyť říkám, že nemám vlastní zkušenost, a věřím, že se najdou i případy, že se prostě člověk nedomluví. Ale měl by to aspoň zkusit, a když to nejde, má přinejmenším čistý svědomí, že se snažil... se mnou oba rodiče vždycky, co se pamatuju, mluvili jako s rovnocenným partnerem v diskusi, a brali moje názory tak vážně, jak to šlo, i když mě bylo třeba 10 let, a houby jsem věděla, a kolikrát pořádně nerozumněla, o čem je řeč. Nevím, jestli to bylo tak správně, možná ne, ale mně se to líbilo, a dodneška spolu vycházíme velice dobře. Doufám, že i moji synové by mohli říct totéž, jak by to bylo s dcerou, těžko říct. No, někdy opravdu asi není jiné řešení, než se odstěhovat co nejdál a udržovat jen formální kontakt. Ale je to smutný ...

    superkarma: 0 04.01.2005, 11:22:16
  8. avatar
    [21] Toniniella [*]

    Rikina: To není děvčátko zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá. Moje matka naprosto odmítá komunikovat. Když jsem byla malá a chtěla si s ní popovídat, o čemkoliv, vyhnala mě s tím, že decký starosti sou samý prkotiny a ona na ně nemá čas. Tak si člověk zvykne chodit jinam a pak už to prostě nejde. Ona opravdu nemá zájem se mnou mluvit a slyšet, že něco nedělá správně nebo že se mi něco nelíbí?!?! To už vůůůůbec ne! To následuje těžké uražení a konec.
    Já nepodezřívám máti, že by mi chtěla ubližovat záměrně, ona určitě dělala všechno tak, jak si myslela že je to správně. Ale ani ji nikdo nenaučil diskutovat a dávat najevo lásku (znám své prarodiče ), takže za to snad ani nemůže. Chci jenom říct, že sou lidi, s kerýma se nedomluvíš ani kdyby sis hubu roztrhla

    superkarma: 0 04.01.2005, 10:54:46
  9. [20] Zuzanicka [*]

    Nunče: no bohužel to v životě chodí tak,že si rodiče nevybíráš,ale prostě je dostaneš takže to chce opravdu pouze obrnit se proti takové matce a poslat ji někam a žít si svůj život

    superkarma: 0 04.01.2005, 10:51:16
  10. [19] Rikina [*]

    K tomuhle se můžu vyjádřit jen okrajově, anžto nemám dceru, ale dva syny, a s mou matkou jsem nikdy žádný problém neměla. Někdy má prostě člověk tendenci ty potomky tak nějak opečovávat a poučovat, i když jsou dospělí a nelíbí se jim to. Ale myslím, že valná většina rodičů to dělá v dobrém úmyslu, a ne že by chtěla záměrně svému velkému dítku ublížit. Může dojít k nepochopení, ale tak si to mají říct, přece s kým už by měl člověk mluvit, když ne s tak blízkými lidmi jako jsou rodiče. Když mlčím, neřeknu, co mi vadí, a čekám, že ten druhý snad pomocí havrana a křišťálové koule pochopí, nemusím se taky dočkat. Nikdo nejsme tak dokonalí, abychom dělali vše nejsprávněji, ale když spolu nebudeme mluvit o problémech, tak se nic samo nevyřeší - to mám na mysli všechny ty příspěvky zde, co říkají "přestat navštěvovat, odstěhovat se, přerušit kontakty" - matky jsou pořád matky i se všemi chybami, jiné mít nebudete, a jednou to možná poznáte samy na svých dětech, až i ony vás opustí a přestanou s vámi mluvit, stejně jako to teď děláte vy...

    superkarma: 0 04.01.2005, 10:49:18
  11. [18] Jana 01 [*]

    Tak takovou matku mám taky. Dodneška, když se u ní stavím, je jejím koníčkem srážet mé sebevědomí. Vždy, když jsem pyšná na sebe nebo děti, tak tomu hned předejde a musí to absolutně shodit (mám pěkné oblečení, nebo se děti něco naučí - básničku, nebo třeba jezdit na kole a chtějí se pochlubit, podle ní ale mám oblečení strašné, básničku umí podle ní většinou špatně (pak už nechtějí samozřejmě říci nic), na kolo už jsou přeci velké a navíc to řídí podle ní stejně špatně! Tohle prožívat celý život - to je strašné. Nějaká pochvala nebo povzbuzení - to nepadalo v úvahu, vždy jsem byla nejhorší, ošklivá, neposlušná, neschopná... Dnes už vím, že je matka taková, takže se snažím tomu nevěnovat pozornost, ale stejně... za ty roky se to na mém sebevědomí strašně podepsalo.

    superkarma: 0 04.01.2005, 10:45:48
  12. avatar
    [17] Nunče [*]

    Tak takovou MATKU bych zanic na světě nechtěla.Jsem ráda za takovou maminku co mám.Sproblémem mi vždy ráda poradí a jinak se mi do manželství a výchovy dětí neplete

    superkarma: 0 04.01.2005, 10:36:08
  13. avatar
    [16] Libča [*]

    moje matka ma zase tendenci k tomu vsemu rozdavat jeji rozumy ale to jsou hlasky, to vam stanou hruzou vlasy na hlave. A kdyz oponujete tak ma pocit ze vy jste ten blbej a ona ta desne chytra.... mela jsem s ni jednou dost krutou hadku, pred ctyrmi lety, no a ted zase.. ale vlastne jsem se nepohadaly, jen byla vudci me odmerena, nezajima se o me, a tka jsem ten kontakt s ni utnula tez... od zari jsem s ni nemluvila.. abych se priznala cim min o ni vim tim lepe se mi zije...
    Je velmi vypocitava, a bezcitna.... nikdy me nepohladila ci tak nejak, mela me jen rada kdyz jsem marodila, takze jako dite jsem si casto vymyslela ruzne nemoci aby me mela chvilku rada... , jinak neznam pohlazeni, pomuchlovani, to spis s tatou.... jednou rekla ze u nich doma se to taky nedelalo ale na to jsem ji odpovedela ze tady uz opravdu nejde o ni ale o nas ...
    nema ani zajem o me dite ci uz ted brzo deti.... nepta se jak jim je co delaji a vubec..... nevim jestli je to vubec jeste mama. MOzna tim ze me privedla na svet. Postarala se o me abych nejak vyrostla.. zbytek???

    superkarma: 0 04.01.2005, 09:48:19
  14. avatar
    [13] Žábina [*]

    Pavluska: musíš se oprostit od toho že je třeba neustále někoho poslouchat...žij tak jak ty chceš

    superkarma: 0 04.01.2005, 09:11:14
  15. avatar
    [12] Žábina [*]

    na tohle je jediná rada, ne poslat do pr...e, jak tu někdo psal,ale jednoduše omezit kontakty na minimum...žít si svůj vlastní život a nenechat si do něho mluvit...jde to ...chce to jen sebrat odvahu a začít.

    superkarma: 0 04.01.2005, 09:10:10
  16. avatar
    [10] Toniniella [*]

    Libča: Právě sem chtěla říct totéž. Tatínek už je 6 let po smrti, ale dokud žil a hlavně v mojí pubertě to byla katastrofa. Rádi sme si povídali, smáli se a vyváděli blbosti a matka byla schopna nás postřílet. Taky sem se rychle vdala, abych tomu unikla nebo jí dokázala, že mě může mít nekdo rád a taky to dopadlo podle toho. Jó, i takové matky existují. Myslím, že to není nic divného, moje matka je podle mne velmi nezralá a nedospělá, neumí se např. postarat sama o sebe (hlavně jednání s úřady prostě nezvládá). Potíž je asi v tom, že pěstujeme mýtus jakési automatické mateřské lásky, ale nic takového neexistuje. Lásce se člověk musí učit stejně, jako třeba chodit nebo mluvit. A když ho to někdo nenaučí, samo to na něj nespadne. Mám v okolí několik takových lidí, kterým se asi moc opravdové lásky nedostalo ( moje matka, můj bývalý muž - bylo by to na dlouhé povídání), ale je to prostě tak. Evě držím palec

    superkarma: 0 04.01.2005, 08:26:56
  17. [8] Anai [*]

    Moje matka má už 40 let o 10 let mladšího partnera a s tímhle jevem jsem se nesetkala, problémy byly, ale úplně jiné, nevl. otec je alkoholik....

    superkarma: 0 04.01.2005, 08:24:18
  18. [7] Ifi [*]

    Tak se také přidávám, je mi také skoro 30. Matka se rozvedla krátce po mém narození a zůstala se mnou sama. Žádný chlap v tom u nás nehraje roli. Ale problémy mám podobné. Vždy byla a je nucena spoléhat se sama na sebe, sama rozhoduje, vše musí řídit, je na ni odpovědnost, má pocit, že jenom její pravda a způsob života je ten "NEJ" a do toho se snaží vtěsnat i mne.Nic není akorát, měla bych se snažit víc. Dostudovala jsem několik škol, včetně vysoké, má několik pracovních úvazků, ale protože ona sama je pravděpodobně workoholik, měla bych se ještě více snažit.
    Můj chlap není dost dobrý, barva vlasů, příliš krátké, příliš dlouhé. Prostě se nezavděčím nikdy a ničím.
    Už to dostupuje, ještě několik incidentů a bojím se, že příjde vzpoura..................najdu-li sílu postavit se milující matince.
    Všem držím palec.

    superkarma: 0 04.01.2005, 08:22:18
  19. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Tak to je nářez Eliminovat - jediná možnost. (teda jsou i další, ale není to hned)
    Mé kamarádce se takhle matka pokusila udělat ze života peklo. S tím rozdílem, že kamarádka je opravdu krásná a schopná, a vzbouřila se. Matka jí to neodpustila, prohlásila, že už nemá dceru. Jo, i to se stává.

    superkarma: 0 04.01.2005, 08:21:17
  20. avatar
    [5] Libča [*]

    neboji se ze ji vemu pritele, zarli na to ze si rozumim s mym otcem vic nez ona s nim, schazovala me 30 let ale ted je KONEC!

    superkarma: 0 04.01.2005, 07:54:12
  21. [3] Zuzanicka [*]

    Vůbec mi Evina matka nepřijde absurdní,protože stejnou matku mám taky Je hrozné,když si dcera uvědomí,že její matka není ta která se ji snaží vždy a za každých okolností pomoct,která ji bude vždy oporou atd. ale že je to přesně naopak.Prostě osoba,která se vás snaží vždy a za každých okolností kritizovat a ponižovat.Chce to poslat jí do pr... jde to těžko,ale jde to Člověku se pak žije líp

    superkarma: 0 04.01.2005, 07:37:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme